Skvělý pocit, pochvaloval si šampión Duba

Jako ve snu si přišel Tomáš Duba ještě dlouho po závěrečném hvizdu celého ročníku 2006/07. Seděl na svém místě v šatně a se šťastným výrazem sledoval oslavy spoluhráčů v kabině. „Musím všem poděkovat, rodičům, manželce. Bylo to moje první finále v kariéře, takže to nebylo lehký. Byl to pro mě křest, nevěděl jsem co můžu čekat,“ přiznal v rozhovoru s novináři Duba.

Ten byl ve složité situaci, ve střelecky plodném finále jej dokonce trenéři v pátém duelu série za nepříznivého stavu stáhli z ledu. Pardubice dokázaly ze stavu 0:3 zabojovat a v sobotu bojovaly o vyrovnání série. Neúspěšně. „Pomohlo mi, že jsem v pátém zápase střídal. Uvědomil jsem si, že hrajeme finále.“

A v šestém finále byl pětadvacetiletý gólman znovu tou spolehlivou oporou z předchozích fází vyřazovacích bojů. Recept na něj v posledním utkání sezóny soupeř nenalezl. „Je to náhoda. Strašně jsem si vždycky něco podobného přál. Kluci ale hráli fantasticky, neměl jsem moc práce. Až v závěru,“ chválil spoluhráče brankář.

V závěru zápasu bylo o vítězi jasno, poslední dvě minuty si sparťané užívali. „Byl jsem hrozně v transu. Chtěl jsem, ať soupeř častěji střílí, ať si zachytám. Byl to fantastický pocit,“ zavzpomínal na poslední okamžiky Duba. Ten dvakrát získal titul juniorského mistra světa, přesto ligový triumf staví výš. „Teď samozřejmě řeknu, že lepší pocit je vyhrát ligu. Mistrovství světa bylo ale taky skvělý zážitek.“

Posledních několik sezón neměl Duba lehké, Plzni se za jeho působení nedařilo, se švédským Leksandem dokonce sestoupil z Eliteserien. „Bylo to asi pět horších let a jsem strašně šťastný, že jsem je teď mohl zúročit. Všichni kolem mi říkali, ať si vše užiju. Což jsem taky udělal a ještě určitě udělám,“ sliboval bouřlivé oslavy Tomáš Duba.