Skončili jsme moc brzy, na to nejsem zvyklý. Odchody budou, říká trenér Vítkovic Varaďa

To už je ale minulost, nyní čelí 48letý trenér nové výzvě. Vrátit na extraligové výsluní Vítkovice. „Odchody budou, většina hráčů si ale vyhrála smlouvy na další období,“ uvedl Varaďa.

Že končíme moc brzo. Na to nejsem zvyklý. Věřím, že jsme udělali dobrou sérii, která mohla skončit vítězně a šli bychom na Spartu. Ale bylo vidět, že nám malinko docházela šťáva. Nakonec to bylo o jednu branku, kterou dal soupeř. Udělali jsme maximum, co jsme mohli, a jsme za to rádi. To, že jsme nezklamali a sahali po postupu, bylo skvělé.

To nevím. Určitě nás mrzí zranění klíčových kluků. Zdráhal, Percy, Bambula by nám jistě pomohli a třeba by ten rozdíl jednoho gólu pro nás udělali. Nevím, zda byly Karlovy Vary lepší. Možná opticky vypadaly živěji, ale my jsme vedli 2:1 v sérii a věděli jsme, že to můžeme uzmout. Nakonec to nedopadlo, mrzí nás to, dvě minuty před koncem dostat gól je složité.

Nevím, cítím naopak, že to z kluků po postupu do předkola spadlo. Že byli rádi, že nás ten bubák konce sezony minul. Věřili jsme si na Vary, že bychom je mohli dát.

Jo, jasně. Play off je oproti tomu, co jsme zažívali, pohoda. Na druhou stranu to byla i pro mě neskutečná trenérská zkušenost. Hrajeme pro to, abychom dosahovali těch nejvyšších příček, ale v té situaci, do které jsme s Alešem Krátoškou přicházeli, jsme to měli těžké. Kluci se ale začali viditelně zlepšovat, jejich výkony i motivace šly nahoru. Vrátila se jim ta vášeň. Vlastně v každém utkání, až na to nepovedené utkání doma s Kladnem, jsme hráli o body.

Byli jsme nachystaní přijít po sezoně. Mohli jsme si nasledovat kádr, hráče, jejich výkony. Ale prostě se to událo takhle. Tým potřeboval pomoct, organizace byla v takovém rozpoložení, že nebylo zbytí a bylo potřeba s tím něco udělat hned. Dávalo mi smysl do toho vkročit, i když jsem věděl, že to nebude jednoduché.

Ne, naopak. Beru to zpětně jako dobrý krok. Spousta hráčů se mi ukázala. Jak v těch těžkých chvílích dokáží fungovat, jak zvládají tu náročnost, požadavky na stoprocentní nasazení a výkon. Spousta z nich v těch zápasech, které jsme odehráli, odvedla maximum.

Byla to opravdu zajímavá zkušenost, i když bych ji asi žádnému trenérovi nepřál. Přijít do týmu a prohrát první čtyři zápasy není jednoduché. Neměli jsme kam sáhnout, museli jsme přemýšlet o všech variantách včetně baráže. Že do ní mohou zasáhnout jen hráči, kteří za klub odehráli v sezoně patnáct zápasů. Nemůžete proto nikoho vyměnit, můžete jenom hráče získat. A to se ještě musí takový nákup podařit. Přes to všechno jsem byl přesvědčený, že někoho pod sebe strhneme.

Dvacítkové mistrovství světa, a ještě doma bylo hodně speciální. Ale je to jiná práce. Krátkodobá, třítýdenní a asi to moc porovnávat nejde. I v Třinci jsme ale zažili krizové situace, kdy jsme na úvod jedné sezony deset zápasů nevyhráli za tři body. Nebo těsně před play off jsme prohráli čtyřikrát za sebou a uvědomíte si, že takhle nechcete vstupovat do vyřazovacích bojů. Museli jsme řešit krizovou situaci okolo kapitána (Petra Vrány) a jeho rodiny. Vždy jsou situace, které jsou něčím složité. Tým je živý organizmus a my jsme se mu snažili pomoci, trochu ho nakopnout k lepším výkonům.

Určitě taky. Nemohli jsme dotrénovávat kondici a tyhle aspekty, které týmu scházely. Spíše to bylo jen o tom, aby si hráči uvědomili, co je třeba, aby se výkony a výsledky dostavily. Aby za nimi zase stáli fanoušci. Cítíme, že ten hlad po Vítkovicích je zpátky. Lidé nám věří, že to bude lepší.

No…, my tak prostě (s Alešem Krátoškou) fungujeme. Nemůžeme se dívat na to, co bylo. Potřebovali jsme pomoct hned. Získat každý bod, který byl k mání. Kdo nehraje dobře nebo netahá tak jako ti ostatní, tak hrát nemůže. Musí si uvědomit, že to bylo špatně a aby v nadcházející třetině nebo utkání chtěl ostatním ukázat, že hokej umí hrát a pro ten tým udělá vše.

Každý z nich je jiný, ke každému musíme přistupovat jinak. I já sám, když jsem hrál, tak jsem kritiku nebo malé vytížení nesl těžce a nechápal jsem tehdy, proč se tak trenér rozhodl. Musel jsem si uvědomit, že má pravdu. Když budu dělat tohle a tohle, budu úspěšný, trenér bude spokojený a budeme vyhrávat. Tohle si spousta hráčů uvědomila.

Honza je speciální hráč. Když jsme k týmu přišli a roli kapitána místo něj převzal Marek Kalus, tak jsem i já slyšel, že bude vyměněn, že nebude hrát. Ale on tu měl obrovskou roli, bez něho bychom se nedostali tam, kam jsme se dostali. Ano, některá utkání nebyla jeho, byly tam chyby, ale to je lidské, to se stává. Hrál v týmu velkou roli, udělal pokrok od té doby, co se naše cesty potkaly v Pardubicích. Měl to těžké, rodina je v Pardubicích natrvalo, má dvě malé děti, byl v Ostravě sám. Tyhle věci taky hrají roli. Já mu musím poděkovat, odehrál to velmi slušně, měl spoustu dobrých věcí. Ne každý umí hrát směrem dopředu, ne každý umí hrát směrem dozadu. Pro nás byl důležitý ve správných chvílích. Já kluky beru jako diamanty, které je třeba vybrousit, aby vyvstali ve své nejlepší variantě.

Převážná většina. Když vezmu výkony některých hráčů, které jsme viděli do té doby, než jsme s Alešem Krátoškou přišli. U některých jsme si říkali, jak je možné, že byli tak nechtění. Nebo proč mu to takhle nešlo dřív? Proč ten kluk najednou vypadá jinak? Kluci museli prvotně začít u sebe a byly tam pak vidět pokroky. Fakt chtěli.

Bylo to náročné. Prvních čtrnáct dní hodně. Spoustě hráčům končily smlouvy, neměly opce na další sezonu. To bylo důležité, abychom o ty hráče nepřišli směrem k další sezoně. Aby i oni měli motivaci hrát za Vítkovice a pokračovat v klubu. Nebylo to jednoduché a musím říct, že většina si vyhrála smlouvy na další období a šli nahoru svými výkony.

Budou odchody, někteří tady nebudou pokračovat, nebo se rozhodli pro jiné angažmá ještě před naším příchodem. S tím se nedalo nic dělat. V globálu ale zůstane tým pokupě. A my se budeme snažit přivést hráče, kteří mu ještě pomohou.

Vědí to hráči, vědí to jejich agenti, ale nepředjímal bych. Podpisy se zveřejňují k prvnímu květnu. Spousta opcí už venku byla. Někdo si to musel vyhrát až v závěru.

No, budeme mít tři gólmany, čtvrtý tady nebude. Je skvělé mít konkurenci na brankářském postu, i to hráče posouvá dál. Brána je jedna, nejlepší si ji uzme. Ten, koho to bude trefovat.

Rihards byl dlouho zraněný, až v play off sérii s Vary jako by to byl on. I když jsem ho viděl hrát i lepší zápasy. Ale dostával se do toho, dostával se do příležitostí, dokázal ustát souboje, byly na něho fauly. Jeho výkon v té sérii za tu dobu, co jsme tady, patřil k jeho nejlepším. A Roberts? Jenom body nestačí. A když body nemáte, je třeba, aby ten hráč pomohl týmu jinak. Sezonu měl těžkou, neodráželo se to k němu. Procházel si útlumy, které ovlivňují každého hráče. Ale pak nám dával velké góly, když jsme potřebovali, třeba z nájezdu. Je to zkušený hráč. Oba jsou hráči reprezentačního kalibru (lotyšského nároďáku - pozn. autora) a 1. května vám řeknu více k oběma. Těch hráčů, kteří mohli mít lepší sezonu, je vícero a věřím, že kdyby ji měli, tak ten tým by nebyl tam, kde je.

Joe přesně splnil to, co jsme od něj očekávali. Potřebovali jsme obránce, který nedělá chyby, dělá jednoduchá rozhodnutí, neprohrává osobní souboje, je dobrý na brankovišti. On je navíc výborný kluk v kabině. Všechno, co jsme od něj očekávali, přesně splnil. To, že neměl body nebo že se to k němu neodráželo, to až tak primární pro nás nebylo. Líbilo se mu tady, i jeho ženě, dokážu si představit, že by tu s námi Joe fungoval dál.

Přál bych si, abychom hráli pěkný hokej, divácky atraktivní, plný nasazení, bojovnosti. Věříme, že se budeme v tabulce pohybovat na místech, která si zasloužíme, která by tu měla být a která jsou hodna Ostravy. Uděláme pro to maximum, věřím, že i hráči. Přáli bychom si samozřejmě hrát o nejvyšší posty od začátku, ale realita třeba bude odlišná a nám to nějakou dobu bude trvat.

Já k Vítkovicím nikdy necítil žádnou zášť, neměl jsem pocit, že bych tu měl červenou kartu. Fanoušci tu byli vždycky ke mně vřelí, i když jsem tu hrál nebo trénoval, nebo jen seděl na tribuně. Stejně tak i fanoušci Třince, když se naše cesty s Oceláři rozešly. Nezanevřeli na mě a já na štaci v Třinci vzpomínám moc rád, mám tam spousty přátel.

Přišel za mnou jeden kluk, fanda Vítkovic. Nevím, kolik mu mohlo být, lehce přes dvacet. Jestli prý bych nemohl natočit krátké video pro jeho přítelkyni. A začal tím, že řekl: „Víte, ona vás nemá ráda. Fandí Třinci. Namluvte ji nějaký krátký vzkaz, pozdravte ji. Já jí to pošlu.“ Vůbec jsem nevěděl, co na to říct. Nakonec jsem se z toho vymluvil, bylo to docela úsměvné. Jinak fanoušci byli skvělí, tým tam byl tři a půl hodiny. Bylo to, jak kdybychom postoupili do semifinále nebo hodně podobně. I proto cítím, že jsme na dobré cestě.

V tuto chvíli máme šest osob v realizačním týmu. Beru hráče jako mercedes, kterému nemůžete do nádrže nalít půl benzínu a zbytek dolít vodou. Nejel by. I nad realizačním týmem proto přemýšlíme. Pokud bude někdo k mání, o kom budeme přesvědčeni, že by nám mohl pomoct, určitě to zvážíme.

Teď zatím nemám chuť se dívat na hokej v play off, asi potřebuju trochu času. Mám ale nyní prostor na jiné věci. Na hráče, mládež a na jednání… Budou se řešit administrativní věci a nastavení, o nichž jsem přesvědčený, že by ve správné a zdravé organizaci měly fungovat. Zároveň chci jezdit a skautovat nějaké hráče, potenciální posily. Využívat budu i klubového skauta Láďu Svozila, protože má výborné oko.