Hlavní obsah

Sestup i válka. To, co se teď děje na Ukrajině, mi hlava nebere, říká zlínský hokejista Honejsek

Prožívá v současnosti dvojí trauma. Pád zlínských hokejistů z nejvyšší soutěže do první ligy není to nejhorší, co jednatřicetiletého útočníka Beranů Antonína Honejska v těchto dnech potkalo. Ještě mnohem víc ho zasáhla válka na Ukrajině, odkud pochází část jeho rodiny. S ukrajinskou partnerkou Anastazií vychovává dvouletého synka Maxima.

Foto: Dalibor Glück, ČTK

Antonín Honejsek prožívá složité období

Článek

Mohl jste se za těchto okolností vůbec soustředit na poslední zápasy základní části extraligy?

Přiznám se, že hokej teď byl u mě tak trochu na vedlejší koleji. Musel jsem se nutit, abych byl na utkání koncentrovaný. Mám teď úplné jiné starosti.

Jsou vaši nejbližší v pořádku?

Ano. Přítelkyně, syn i její rodiče jsou se mnou a v bezpečí. Z Kyjeva, Oděsy i dalších ukrajinských míst přicestovalo do Česka ještě dalších čtrnáct příbuzných a známých. Mezi nimi i děti. Máme s tím dost práce. Chlapi ale většinou zůstali. Je to hrozná doba.

Máte někoho z nich přímo doma?

Ne, ale navštěvujeme se. Pomáhali jsme jim pořídit si věci nezbytné k běžnému životu.

Uvažoval jste, že byste v závěru sezony k zápasům vůbec nenastoupil?

Nikoli. Jsem profesionál. Navzdory obtížné situaci jsem se snažil odvést pro klub to nejlepší, byť jsem byl občas myšlenkami někde jinde. Klukům jsem se za to omlouval.

Člověk si asi teď uvědomuje, že na světě existují důležitější věci než sport, že?

Přesně tak. Když to řeknu blbě, sestup se může stát. To, co se teď ale děje kvůli ruské invazi na Ukrajině, mi ovšem hlava absolutně nebere.

Asi vás těší, jak obrovskou solidaritu Čechů napadení Ukrajiny vyvolalo.

To ano. Zaznamenal jsem ovšem bohužel i jiné názory. Kupříkladu ombudsman Křeček napsal, že jsme podali Ukrajincům pomocný prst, a oni nám prý sežerou celou ruku. Bylo dost lidí, kteří s tím na internetových diskuzích souhlasili. Chci jim vzkázat, že jsou pěkní sráči. Za ten výraz se omlouvám, avšak málokdo u nás si dovede představit, jaké to je, když má člověk za domem rakety.

Vítáte tedy, že pro zlínský tým už sezona skončila?

Ano. Zvlášť když pro nás takhle neslavně dopadla. I když už bylo ale o našem sestupu rozhodnuto, snažili jsme se odehrát zbývající zápasy co nejlíp. Někdy se to povedlo, jindy nikoli.

Zdá se, že diváci vám zůstali věrni...

To je velké pozitivum. Fanoušci byli naprosto super. Je moc dobře, že už mohou do hlediště bez jakéhokoliv omezení. Když jsme soupeře zatlačili a odehráli dvě či tři střídání v soupeřově obranném pásmu, připomínala atmosféra na stadionu staré dobré časy zlínského hokeje.

Asi je dobře, že trenéři dali příležitost některým mladým hokejistům...

Souhlasím. My zkušenější jsme se jim snažili všemožně pomoct, aby měli přechod do seniorského hokeje trochu jednodušší. V první lize jich bude zřejmě nastupovat ještě víc.

Dokážete si představit, co vás v ní čeká?

Docela ano. Nebudeme to mít jednoduché, ale budeme se chtít vrátit hned za rok zpět mezi elitu. Věřím, že k tomu povedou veškeré kroky všech správných lidí, kteří ponesou za zlínský hokej zodpovědnost.

Vy i po sestupu zůstanete?

Mám platnou smlouvu, a pokud klubové vedení nerozhodne jinak, jsem připravený ve Zlíně pokračovat. Nějaká hrdost i zklamání z toho, co se nám v této sezoně přihodilo, mi velí, že bych měl pomoct dostat mužstvo zpátky. Z uplynulého extraligového ročníku se musíme rozhodně poučit, ale zároveň na něj budeme chtít zapomenout. Jediným cílem bude dostat Zlín zase tam, kam patří.

Související témata: