Článek
Jako ofenzivní bek máte na kontě jen gól a dvě asistence. Ve statistice plus/minus jste byl po dvanácti utkáních s 10 zápornými body nejhorším hráčem mužstva. Čím to?
Prostě se nedařilo. V hokejovém životě jsou takové momenty, kdy vám to nejde. Říkali, že nemám fyzičku. To je jejich názor. Trénoval jsem tady v létě v přípravě s nimi...Nemyslím si, že to je úplně o té fyzičce. Nedařilo se, trenér (Šlégr) potřeboval nějak vyčistit vzduch. I když nevím, jestli mu to teda vyšlo. Když mě vyhodili, tak jsme z následujících asi devíti utkání vyhráli jenom dva.
Jak jste neplánovanou pauzu snášel?
Ze začátku jsem to kousal špatně. Na druhou stranu jsem si pak i vyčistil hlavu, docela jsem si od hokeje odpočinul, takže to taky nebylo úplně na škodu.
Po celou dobu jste se připravoval s juniory?
Ano, chodil jsem s nimi na led. Jezdil jsem taky trénovat do Prahy k Michalu Břetenářovi.
Do extraligového kolotoče jste naskočil zpátky 3. prosince v Mladé Boleslavi a od té doby nastoupil do všech zápasů. Větší prostor na ledě však zatím příliš nedostáváte.
Pořád to není ideální. Nemám zatím ice time, který bych si představoval. No nic, musím zkrátka zatnout zuby a makat. Snad se to zase obrátí k lepšímu.
Byl jste zvyklý na pravidelný cyklus tréninky, zápasy. Jak jste volno vyplnil?
Já trénoval denně, takže jsem měl vlastně volné akorát víkendy. Ty jsem trávil třeba tím, že jsem byl ve wellness. Snažil jsem se na hokej moc nemyslet.
Do sestavy jste se vrátil pod novým koučem Kýhosem. Mluvili jste spolu?
Ano, bavil jsem se s ním. Říkal mi, že by chtěl, abych tady hrál. Budu se opakovat, ale musím prostě makat.
Od jeho příchodu na střídačku jste vyhráli čtyři z posledních šesti utkání a atakujete první desítku. Dýchá se vám v extralize už trochu líp?
Jo, sice jsme neudělali nějakou velkou šňůru, ale trošku jsme se odlepili ode dna. Už začínala fakt panika, že jsme poslední v tabulce. Měli jsme i spoustu dobrovolných tréninků, předtím to bylo takové pořád dokola tréninky, zápasy... Trochu se to uvolnilo.
Jedním z litvínovských problémů jsou početní výhody. Hodně dlouho jste měli na kontě pouze jedinou využitou přesilovku, což je dost mizerná bilance.
To je pravda. Vůbec nám to v nich nechcalo, jak se říká (úsměv). Nic se k nám neodrazilo, smůla se nám lepila na paty. Potřebujeme jít tomu štěstíčku i naproti.
Zatímco teď prožíváte chmurné období kariéry, v minulé sezoně to byla jiná píseň. Ve Vladivostoku jste hodně hrál, v 47 duelech nastřádal 14 bodů (4+10). Seděla vám KHL?
Docela mi vyhovovala. Nedostával jsem v ní moc tělo, souboje tam nejsou takové jako tady. Hra je celkem nekontaktní, rychlá, na ledě jsou samý hračičky s pukem. Bylo to dobré.
Hrál jste na ruském Dálném východě. Jak jste zvládal náročné přelety mezi časovými pásmy?
Co vám budu povídat, bylo to hrozný (úsměv). Bez prášku na spaní tam nemůžete fungovat. Do Moskvy letíte devět hodin, cestou zpět do Vladivostoku jsou ale jet lagy (pásmová nemoc) horší. To fakt nespíte celou noc, je tam o sedm hodin víc než v Moskvě. Úplně nejhorší byl poslední výjezd sezony, kdy jsme letěli z Moskvy domů. Pokaždé jsme tankovali ještě v Novosibirsku. Jenže tam byla v tu chvíli nějaká velká zima a zkrátka jsme v něm nemohli přistát. Takže jsme furt kroužili a docházelo nám palivo. Museli jsme na jiné letiště a tam museli čekat, až se trochu oteplí. Pak jsme konečně natankovali a letěli zpátky. Dohromady jsme strávili v letadle šestnáct hodin.
Po hokejové a životní stránce jste ale byl určitě spokojený.
To bylo úžasný, na to budu vzpomínat do konce života. Krásný město s dvěma mosty přes moře, fakt krásné prostředí. Ráno po probuzení jste neustále viděli azurové nebe. Ani sníh tam nebyl, asi třikrát napadl a hned roztál. Neuměl jsem řeč, ale byl tam se mnou Vojta Polák, s nímž jsem se hodně bavil. Když tam měl rodinu, starali se o mě, trávil jsem s nimi i Vánoce, pomáhal mu s přípravou řízků (úsměv). Na Vojtu mám fakt výborné vzpomínky.
