Šel jsem ze šatny k ledu a věděl jsem, že jdu správným směrem, říká o návratu do Vítkovic Irgl

Už jsem byl jednou nohou zpátky, ale nebylo to až tak v mých rukou, ale na vedení Olomouce a Vítkovic. Nakonec to rozhodli tak, že jsem zůstal. Na jednu stranu mě to mrzelo, ale v Olomouci to mám hodně rád. Takže mi zase tolik nevadilo, že jsem sezonu dohrál tam. Pak se Aleš (Pavlík, majitel Vítkovic - pozn. aut.) ozval, že má stále zájem a začali jsme se o tom bavit.

Chtěl jsem už zůstat doma. Rozhodování se zúžilo na Olomouc a Vítkovice. A Aleš Pavlík mě přesvědčil, ať jdu do Vítkovic. Vyrostl jsem tady, o tom to bylo. Každý si asi přeje končit tam, kde začal. Nabídka přišla, rozhodování to uspíšilo. A teď jsem v očekávání, jak to bude vypadat.

V EBEL jsme jednali, ale s jinými mančafty. Říkali, že v hledáčku jsem, je to varianta, ale prý musíme čekat. Jenomže pak přišel koronavirus, Soutěž se zastavila a nikdo neví, jestli začne, či nikoliv. Takže už nebylo o čem jednat.

Smlouvu mám, vzhledem k mému věku, na rok. Uvidíme, jak to bude vypadat, jak si mužstvo sedne, jak nám to bude šlapat. Ta varianta, že to pro mě bude poslední sezona, tady je.

Samozřejmě těžko. Když to řeknu upřímně, taky to tam miluju. Málokdo by tomu věřil. Je tam starý zimák, zázemí, podmínky na skromnější úrovni, ale opravdu mi to přirostlo k srdci.

Bylo to na jednu stranu obrovská škoda, protože jsme v Olomouci měli výborný mančaft. Myslím si, že za poslední roky určitě nejsilnější. Věřím, že bychom mohli udělat i semifinále. Když to ale vezmu jen z mého pohledu, tak jsem měl určité zdravotní problémy, hodně jsem se poslední měsíc trápil. Takže jsem, i když to bude znít možná zvláštně, ukončení sezony přivítal.

Ani ne, já tohle přísloví až tak rád nemám. Ale jsem rád, že jsem tady.

Obecně ty řeči o klubovém srdíčku, a tak. OK, já ho můžu mít, ale těžko to budete vysvětlovat klukovi, který přišel z druhé strany zeměkoule, že má mít vítkovické srdce. Podle mě je to o tom, že když na sebe dáváte dres, tak musíte cítit pokoru, úctu a zodpovědnost za mančaft, za svoje jméno, za svůj výkon. Ne říkat, že budeme mít vítkovické nebo nějaké jiné srdíčko.

Pro mě to byla motivace. Cítil jsem to tak, že mě lidi chtěli mít na své straně, že svoji práci děláte dobře a že na vás někde čekají. Samozřejmě to z určitého pohledu berou jako křivdu, ale těch důvodů, proč jsem si tehdy vybral Třinec, bylo víc. Hlavní byl ten, že jsem se chtěl vrátit do Ruska a věděl jsem, že k tomu mi třinecký mančaft může pomoct. Můj první cíl byl vrátit se do KHL. A kdyby to nevyšlo, tak hrát celou sezonu tam, kde se bude bojovat o titul. Tím pádem padla volba na Třinec.

Samozřejmě to bude o mé osobě, o tom, jak budu hrát. Chci ukázat, že pořád patřím do topu a že jsem přišel klubu pomoct.

Šimonovi (Romanu Šimíčkovi) jsem říkal, že do prázdné góly dávat umím. Jestli mi to tam někdo dá, tak branku trefím (smích). Ne, jak jsem řekl, bude to o tom, jak si sedneme jako mančaft. Musíme mít jeden cíl a jít se porvat o výhru v každém zápase.

Tím, že trénuju sám, jsem s klukama ani moc nebyl. Jen na zahájení přípravy, podal jsem si se spoluhráči ruku, teprve se se všemi budu seznamovat. Nejdůležitější bude vytvořit jádro, které bude vědět, co chce.

Jak to říct? Šel jsem k ledu, nadechnu se a cítím úsměv. To je pro mě nejdůležitější. Vím, že jdu správným směrem.

To uvidíme podle toho, jaký mi dají prostor (smích). Všichni musíme zabrat, ať máme nějaký úspěch. Neříkám, že budeme hrát o titul, ale člověk nikdy neví. Když vytvoříme dobré jádro a půjdeme si za tím, co chceme, může sezona vypadat jakkoliv. Jako v Olomouci, kde jsme byli i s tím rozpočtem a podmínkami schopni potrápit i porazit každého. Budeme muset hrát podobný hokej. Olomouc měla skvělé jádro kluků, co do každého zápasu šlo s tím, že se jde vyhrát. A musí za námi stát i fanoušci. Ti Olomoučtí, i když jsme prohráli, tak zůstali, zatleskali, poděkovali. Byl bych rád, kdyby se tohle přeneslo i do vítkovické arény, do mančaftu.

Jo, slyšel jsem to (smích), na Lukáše se těším. Budu jen sedět a poslouchat, co kecá v šatně.

Momentálně s tím souhlasím, protože koronavirus a ekonomická situace nedovolí, nechci říct úplně fair play hru, ale někoho to může postihnout tak, že přijde o dost peněz. A pak by bylo nefér, kdyby kvůli tomu sestoupil o ligu níž. Vítám to, rok dva je správná volba. Aby majitelé mohli stabilizovat rozpočet, ekonomicky to ustáli. A pak zase jít sportovní cestou a hrát o postup a sestup.

Pro fanoušky je baráž lákavá. Pro majitele finančně taky. Na druhou stranu je to těžké pro kluby z první ligy. Projdou komplet celé play off a pak se musí prát ještě v baráži. Na jednu stranu musí ukázat, že sílu mají, ale někdy je nefér, když extraligový klub ví, že úspěch neudělá, na play off nemá šanci a dva tři měsíce se připravuje jenom na baráž. Sportovně by asi bylo férovější, kdyby byl přímý sestup i postup.

Jak to říct? Na tyto kluby mám super vzpomínky. Třinec je gigant, kde funguje všechno na profesionální úrovni, jak by to mělo všude vypadat. Každému bych přál, ať si projde třineckým klubem a vyzkouší si to. Je radost tam hrát. Na druhé straně je v něčem extrémní Olomouc, kde jsou ty podmínky diametrálně odlišné, a přitom tam člověk najde pohodu. Vše má své pro a proti. Nedám dopustit na Třinec, ani Olomouc. Vracím se do Vítkovic, kde to mám moc rád. Fanoušci jsou tady hodně kritičtí, ale jdeme bojovat, necháme na ledě všechno a věřím, že s námi budou, i když se nějaký zápas nepovede. A zatleskají nám za to, že jsme to odedřeli.

Vyhrávat chci jako každý sportovec pořád. Dělal jsem pro to maximum. Ale k úspěchu potřebujete, aby se sešlo moc aspektů. Od silného mančaftu, po zdraví, štěstí. Hodně je to o tom mančaftu. Jedinec v hokeji už moc neudělá.