Článek
V Pardubicích jste měl hrát už od začátku sezony, nakonec jste kývl na nabídku ze zámoří. Proč jste tam nakonec nevydržel ani do konce roku, ačkoliv vás klub neposílal na farmu?
Je pravda, že jsem udělal dost netradiční krok. Spousta lidí se diví, že jsem se vykašlal na NHL. Ale už jsem tam v minulosti působil tři roky, odehrál jsem skoro 200 zápasů. Nestojí mi za to paběrkovat ve čtvrté lajně. Je mi skoro 30 let, zámoří už jsem si užil dost. Být na hraně sestavy je psychicky náročné. Už jsem to zažil poprvé v Columbusu, nechtěl jsem to opakovat. Zatím jsem ve Philadelphii hrál dost, ale výš než ve třetí lajně bych se stejně neusadil. Hokejově jsem spokojený nebyl. Ani se sebou, doufal jsem, že si vybojuju lepší pozici.
Přitom ještě před pár týdny jste vykládal, jak vás hokej v NHL baví.
To je pravda. Zaskakoval jsem zrovna za zraněné hráče a najednou jsem dostal v zápase třeba 18 minut. Bylo to super. Jenže když se pak marodka vyprázdnila, fakt jsem si uvědomil, jak mi chybí hrát přesilovku a mít jistotu, že půjdu na led. Chci dostat pořádnou roli.
Nehrozí, že v budoucnu zalitujete zahození možná poslední šance hrát v nejlepší lize světa?
Možné to je, ale takhle jsem se rozhodl a stojím si za tím. Teď jsem šťastný. NHL už je asi uzavřená kapitola, jaký tým by mě chtěl (směje se). Ale je pravda, že to jsem říkal i po odchodu z Columbusu. Takže radši už nikdy nebudu nic takhle prohlašovat.
Jak probíhala komunikace s vedením Philadelphie a Dynama?
S majitelem Pardubic Petrem Dědkem jsem byl v kontaktu vlastně celou sezonu. Počítal jsem s tím, že Dynamo je při konci v zámoří jasná volba, žádné další zahraničí už mě nelákalo. Když být v Evropě, tak doma. Manažerům Flyers jsem oznámil svůj záměr v sobotu. Divili se, ale pochopili mě. Naštěstí mě pustili a já nasedl na první letadlo do Prahy.
Jak se cítíte po prvním tréninku za Pardubice?
Nohy mě bolí, časový posun cítím. Uvidím, kdy poprvé naskočím do zápasu, asi není potřeba úplně spěchat. Ještě se řeší nějaké papíry s Čeljabinskem, kde mám zmraženou smlouvu, takže to nemáme ve svých rukou. Popravdě je docela nepříjemné, že nevím, co bude s kontraktem v Rusku. Nejistota mě hlodá. Chci to řešit co nejdřív, už v lednu.
V Dynamu hrají vaši bývalý parťáci z Traktoru Tomáš Hyka s Romanem Willem. Další lákadlo pro přesun na východ Čech?
Rozhodně, jsme dobří kamarádi, takže je to velký bonus. Pořád jsme si psali.
Budete s Willem bojovat o číslo 22, nebo mu ho necháte?
Roman se mě hned ptal, jestli mi dvaadvacítku má vrátit, ale nepotřebuju to. Já už v kariéře prostřídal tolik čísel, že mi je jedno, co budu mít na zádech.
Jak jste v zámoří sledoval parádní jízdu Pardubic v extralize?
Je super, jak se jim dařilo. Koukal jsem na výsledky, občas jsem mrknul i na sestřih A naživo jsem ještě v létě viděl jeden přípravný zápas v Mladé Boleslavi. Já chci dobře zapadnout, o mně ten tým není. Každý z nás zkušených hráčů, kteří jsou zvyklí hrát hodně, musí upozadit svoje ego a uskromnit se, což asi zatím klape. Já doufám, že v klidu naskočím do rozjetého vlaku a nebudu ho nijak vykolejovat (usmívá se).
Zajímavé je, že nejvyšší českou soutěž si zahrajete ve 29 letech úplně poprvé.
To jo, vůbec netuším co čekat. Snad pomůžu týmu. Ambice klubu jsou taky jeden z klíčových důvodů, který měl nalákal. Chci zabojovat o titul, proto přece hraju hokej.
Budou Pardubice váš nový domov? Nebo kde je pro vás teď doma?
Dobrá otázka, fakt dlouho jsem tu nebyl. Asi nemůžu říct jednu destinaci. Jeden domov je pořád v Českých Budějovicích, kde jsem se narodil a žijí tam rodiče. Já už mám pět let byt v Praze, kde trávím léto. Ale dojíždět nechci, takže si najdu i něco v Pardubicích.
Těšíte se, že Vánoce strávíte po letech v Česku?
Je to fajn. Po dlouhé době se na Štědrý den uvidím s přítelkyní a rodinou. Mamka je z mého návratu nadšená, už si koupila lístky snad na všechny domácí zápasy. Všichni už se ptali, kdy dorazím domů. Ještě mě čeká hodně plánování. To jsou ale příjemné starosti (usměje se).
