Článek
„S odstupem času musím říct, že jsem si splnil snad všechny hokejové sny. Když jsme jako malí hráli bendy za barákem, tak snem byla samozřejmě NHL a nároďák. To bylo pro nás největší lákadlo. Jsem rád, že jsem si oboje zkusil," připomíná Petružálek v rozhovoru pro litvínovský web, že kromě dvou startů v NHL za Carolinu odehrál i 52 zápasů za národní tým, v němž vstřelil 11 branek.
Do tuzemské nejvyšší soutěže zasáhl už v sezoně 2002/03 za mateřský Litvínov, za nějž odehrál tři sezony. Následně se vydal do zámoří, v NHL ale odehrál jen dva zápasy. Poté si vyzkoušel i nejvyšší soutěž ve Finsku a Švédsku, v KHL působil ve čtyřech klubech a s Dynamem Moskva v roce 2013 získal Gagarinův pohár.
O dva roky později si splnil velký sen, když po boku další litvínovské legendy Martina Ručinského pomohl Chemikům vybojovat jejich historicky první extraligový titul. V české nejvyšší soutěži nastupoval i za Třinec, poslední tři sezony se však vrátil do Litvínova, za nějž odehrál 29. ledna tohoto roku i svůj poslední soutěžní zápas.
Jakub Petružálek v dresu Chabarovsku.
„Neměnil bych jedinou věc ve své kariéře, jak jsem se rozhodnul nebo co jsem udělal. Teď, když se ohlédnu zpětně, tak jsem maximálně spokojený. Nemůžu říct, že bych si nějaký sen nesplnil. Po většinu kariéry mi navíc i drželo zdraví," hlásil bronzový medailista z MS 2012, který na světovém šampionátu startoval i o dva roky později.
Nyní prý přišel ideální čas na konec kariéry. „Pro mě je to teď obrovská úleva, když vidím kluky na zimáku, jak zase absolvovali letní přípravu. Už zase začali chodit na led. Na to jsem se po těch třiceti letech těšil, že už v létě nebudu muset oblékat výstroj. Asi jsem se toho už přejedl, oblékat se v červnu potažmo v červenci do hokejové výstroje, to mi už vůbec nechybí," usmál se Petružálek.
Jakub Petružálek na tréninku reprezentace.
V Litvínově však zůstane dál, po boku Radka Mrázka se jako trenér zapojí k dorosteneckému týmu. „Neznamená, že někdo byl dobrý hráč, tak že bude automaticky dobrým trenérem. Jsem ve fázi, kdy se učím. Musím naučit nebýt moc hodný, ale zase někde budu muset ubrat," uvažuje.
„Chtěl bych být takový, aby ze mě hráči cítili přirozený respekt a nemusel jsem na ně zbytečně řvát. Nechci být takový, aby se ti mladí a později třeba i starší báli s čímkoliv za mnou přijít. Nechci být úplný kamarád, vždycky tam musí být respekt. Samozřejmě od nich budu dost věcí vyžadovat, ale budu se je snažit ponaučit tak, aby je to posunulo jako hráče, ale i jako lidi," uzavírá Petružálek.
