Růžička se ztrácel. Nevěděl jsem, kde končí hřiště, přiznal. Hrdina Rousek zimu necítil

„Pocity mám krásný. Vyhráli jsme, navíc pod širým nebem, před skvělou atmosférou. To se nezažije každý den," zářil 20letý hokejista, jenž se stal na fotbalovém stánku v Drážďanech po vítězství 3:2 opěvovanou postavou.

„Rozhodla trpělivost. Využili jsme šance, které jsme dostali," hřálo Rouska. Na stadionu Rudolfa Harbiga bylo dost chladno, což ale mladíkovi příliš nevadilo. „Mně bylo celý zápas teplo, žádnou zimu jsem nepocítil, i když jsem se toho před zápasem bál. Říkal jsem si, jestli mi bude kosa nebo ne, ale fakt super," oddechl si.

„Pro mě to bylo ale nepříjemný. Při oslabeních, když chvíli sedíte, tak trošku ztuhnete," připomněl jeho spoluhráč Vladimír Růžička.

Během úvodního sobotního duelu mezi domácími Drážďany a Lausitzer Füchsee vál studený vítr a ledovou plochu skrápěl vytrvalý déšť. Ten však na večerní extraligovou předehrávku ustál.

„V tu chvíli se mi extrémně ulevilo. Byl to nejlepší dárek. V tom dešti to muselo být šílený, litoval jsem kluky, jak byli promočení," prohlásil Vladimír Růžička, jenž pohotovou dorážkou rozsekl nerozhodný stav 1:1.

„Vždycky jdete do brány s tím, že se to může k vám odrazit a pak doufáte, že to trefíte," usmíval se ostřílený centr, jenž se pral s prostorovou orientací. Na ledě se hrálo mezi průhlednými mantinely, na které hráči nejsou zvyklí.

„V první třetině to bylo strašně znát, člověk se hrozně ztrácel. Vůbec nevěděl, kde mu končí hřiště, ale užili jsme si to. A doufám, že lidi taky," dodal Růžička.