Článek
V úvodu soutěže jste odchytal čtyři zápasy, v polovině října ještě od druhé třetiny nastoupil proti Vítkovicím a poté už na ledě chyběl. Co se vlastně tehdy stalo?
Proti Vítkovicím jsem se v brance cítil výborně, ale v závěru utkání pak udělal zákrok, který nebyl úplně náročný. Když jsem se po něm zvedl a odrážel, ucítil jsem, že mi prasklo v koleni. Na nohu jsem se nemohl skoro ani postavit, ale nechtělo se mi odstoupit. Zbývalo jen pár minut do konce, my vedli o gól a já si prostě řekl, že zápas dohraju, i kdybych ho měl dochytat na jedné noze. Naštěstí jsme slavili výhru a byla pro mě o to sladší, že jsem závěr zvládnul. Jenže následky byly dost hořké...
Co následné vyšetření magnetickou rezonancí odhalilo?
Podle snímků si doktoři mysleli, že mám urvaný meniskus, který jsem měl už z minulosti přišívaný. Šel jsem na operaci, jenže když mi koleno otevřeli, zjistili že mám prasklou chrupavku, což tehdy na snímcích nebylo vidět. Vážnost zranění se tedy projevila až na sále.
Existovala naděje, že se v sezoně mezi tyčemi ještě objevíte?
Prognózy lékařů zněly, že budu mimo hru asi tři měsíce a v lednu bych mohl znovu chytat. Ale při debatě se sportovním ředitelem Radimem Vrbatou jsme se domluvili, že v prosinci podstoupím ještě jeden zákrok, který měl léčbu podpořit. Dohodli jsme se, že v uvozovkách obětujeme sezonu, abychom omezili další problémy a zranění se už v budoucnu nevrátilo.
Když vás informovali o diagnóze a delší pauze, co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Jako by se mi najednou zhroutil svět! V sezoně začal chytat Gašpy (Gašper Krošelj), já čekal na svoji šanci, která přišla a ujal se jí myslím dobře. Celkem se dařilo týmu i mně. Po čtvrtém zápase ale přišlo tohle... Musím říct, že nebýt rodiny a své úžasné přítelkyně Zuzky, která mě podporovala, bylo by to pro mě fakt hodně těžký. Mají velkou zásluhu, že jsem neměl tolik černých myšlenek, jako kdybych se ve všem babral sám.
Vnímal jste i podporu fanoušků?
Když jsem se šel podívat na hokej, občas jsem někoho potkal, nebo mě někdo zastavil před zimákem a popřál hodně štěstí, ať jsem brzy zpátky. Je moc příjemný, že za vámi lidi stojí a nezanevřou na vás. Je to pro mě obrovská motivace.
Hodně jste při zápasech na tribuně trpěl?
Pamatuju si, že mě operovali v pátek, v sobotu pustili domů a v neděli jsem zašel na náš domácí zápas s Kladnem. Třetinu a půl jsem ale nezvládal. Cítil jsem strašnou bezmoc. Člověk prostě sedí v hledišti a nemůže týmu pomoct. Přichází o zábavu v šatně, o náladu...
Vaše deprese byla navíc umocněná tím, že jste si stejné koleno vážně poranil už předloni v létě při fotbale a do branky se postavil až v lednu dalšího roku...
Byla to tenkrát špatná shoda okolností, řada týmů si v létě zahraje fotbal proti týmům z nižších soutěží. Já se dostal na kliniku k panu Kolářovi a bylo mi sděleno, že jsem strašně přetěžoval levou stranu nohy. Kdyby se mi to nestalo při fotbale, mohlo k tomu dojít kdykoliv později při běžné chůzi, protože noha už to zkrátka nezvládala.
Hráči Mladé Boleslavi se radují z gólu.
Jak se v současnosti cítíte?
Dobře. Se svým kondičním koučem Dominikem Kodrasem, s nímž spolupracuju dva roky a naším výborným kondičním trenérem v klubu Ondrou Ježkem jsme sestavili plán. Pomalu začínáme zábavnější fázi, že nedělám už jenom fyzio cviky, ale už se trochu přidává na intenzitě. Dostáváme se do fáze, kdy začínáme nohu posilovávat a dávat jí zpět do zátěže. Věřím, že na letní přípravu budu stoprocentně připravený.
Je pro vás hnací motor, že s vámi v Boleslavi dál hodně počítají?
Pro hráče, který se nachází v této situaci, je to obrovská pomoc. Mám podporu od prvního člena vedení po posledního trenéra... Mně připadá, že mám ještě větší důvěru, než kdybych chytal. Snaží se mi všichni pomoct a pro mě je to velikánská vzpruha a motivace. Chtěl bych se jim za to v příští sezoně dobrými výkony odvděčit.
Během spletitého období vás psychicky povzbuzovali i spoluhráči, což vám taky hodně pomáhalo.
Ano. Chodil jsem do šatny každý den, užil jsem si s nimi hodně srandy. Bylo to příjemný, akorát postupem času je samozřejmě člověk už trochu alergický na otázku: Tak co, jak to vypadá? (úsměv). Ne, dělám si legraci, podpora kluků byla úžasná. Sešla se tam výborná parta a všichni táhli za jeden provaz.
Jako náhradu angažoval klub z Finska mladého brankáře Radka Haase, poté přišel ještě z Liberce Justin Peters. Co jste říkal na výkony svých kolegů?
Radek dostal dva zápasy, ten první ve Zlíně jsem neviděl, ale co jsem tak slyšel, tak ho všichni chválili. Pak přišel smolný duel s Litvínovem, v němž se všem nepovedla třetí třetina. Pak dorazil Justin, kterého všichni podceňovali. Všichni si de facto ťukali na čelo, co to ta Boleslav dělá. Ale po 52 kolech se ukázala síla čichu, který Radim na hráče má. Musím říct, že Justin nám velice pomohl, skvěle sekundoval Gašpymu, který si mohl na pár zápasů odpočinout. Když šel Justin do brány, chytal velmi dobře.
Boleslavi se základní část povedla. Jak se vám výkony líbily?
Od prvního zápasu jsme předváděli fakt výborný hokej. Měli jsme konstantní výkonnost během celé sezony. Samozřejmě nedá se 52 kol odehrát na sto procent bez chyby, ale nepřišlo období, že by se pět nebo šest zápasů po sobě nebodovalo. Myslím, že je to velká práce Radima Vrbaty a celého realizačního týmu. Mužstvo výborně poskládali, skvěle si to sedlo v šatně. Trenéři nastolili výbornou taktiku, která nám vycházela.
Tým se před zrušením play off kvůli výskytu nebezpečného koronaviru chystal na čtvrtfinálovou sérii s Plzní. Cítil jste z něj vnitřní sílu?
Předně musím říct, že si město a kluci za výkony, které podávali, play off obrovsky zasloužili. Nechci říkat, že bychom vyhráli titul, ale určitě bychom v něm byli černým koněm. Je to veliká škoda, ale zdraví je jenom jedno a úplně nejdůležitější, co na světě máme.
