Článek
V úvodu sezony jste za Ilves pravidelně nastupoval, po návratu z listopadového turnaje Karjala jste však sehrál jen jediný zápas. Byl to šok?
Dělal jsem si z toho srandu, že jsme Finy na Karjale porazili, tak mi to dali sežrat a už mě skoro nepostavili (úsměv). Nabádali mě k trpělivosti, ale pak mi už docházela. Makal jsem, ale nebavilo mě jenom trénovat... Bylo to frustrující, protože si nemyslím, že jsem do té doby hrál tak špatně. Bohužel to bylo špatně načasované se vším, co se ve světě teď děje. NHL na podzim stála. Ilves má v ní řadu odchovanců, rozehrávali se tu a černého Petra jsem dostal já.
S trenérem Myrrou jste si rozuměl?
Žádné rozbroje mezi námi nebyly, nejsem konfliktní typ, že bych třískal do košů. Je dobrý psycholog, vtloukal do mě, ať jsem v klidu a vydržím. Dopadlo to ale prostě tak, že jsem v Ilvesu skončil. Potřásli jsme si rukou a řekli, že občas to tak v hokeji chodí.
Rozhodl jste se pro návrat do extraligy, hodně jste zvažoval i mateřské Vítkovice?
Samozřejmě, je to můj domácí klub, vyrůstal jsem tam, ale zvolil jsem zkrátka Pardubice. Jsou na hodně dobré cestě, tým je už teď velmi kvalitní, a když se třeba ještě posílí, může se povést velký úspěch. Mám tu i dva bývalé spoluhráče z Vítkovic, s nimiž se mi extrémně dařilo, což byl taky jeden z důležitých faktorů.
Máte na mysli Tybora a Svačinu, radil jste s nimi?
Ano, volali jsme si. Říkali, ať určitě přijdu, že rádi opráší naši spolupráci (úsměv). Se Sváčou jsem odehrál v lajně zatím pět zápasů, dlouho jsme byli od sebe, musíme to trochu vyladit. Rado Tybor je zraněný, snad se dá brzy do kupy, ať můžeme hrát třeba všichni tři spolu.
Dynamo vyhrálo v prosinci osmkrát za sebou, podobnou šňůru v extralize dlouho nepamatuje. Co jste jízdě říkal?
Paráda! Poprvé jsem hrál dva dny před Štědrým dnem proti Plzni a trochu se bál, abych jim to nepokazil. Fajn, že se tak nestalo (úsměv). V mužstvu je kombinace ambiciózních mladších i zkušenějších hráčů. Dobře namixované. Nejsme příliš svázaní taktikou, chceme hrát útočně, což je pro mě ideální.
Do zápasového kolotoče jste naskočil po měsíci a půl herní pauzy. Jak to bylo těžké?
Začátky nebyly lehké, pořád to ještě na ledě není ideální. Zápasy jdou ale v rychlém sledu, což mi vyhovuje, že se dostanu do tempa. Pomohlo mi, že hrajeme fakt dobře a daří se všem.
Pardubický útočník Ondřej Roman stíhá Rostislava Olesze z Olomouce (vlevo).
V čem vnímáte největší hokejový rozdíl proti Ilvesu?
Ve Finsku se hraje hodně nahoru dolů, když člověk zastavil nohy na sekundu, tak mě moji obránci předjížděli do útoku a zase naopak. Neřekl bych, že je hra v Česku pomalejší, ale hokej mě v Pardubicích baví mnohem víc.
V Tampere jste si ho tedy tolik neužíval?
Já mám nejradši, když si s někým můžu nahrát a soupeře vykombinovat, než za každou cenu individuálně přecházet jeden na jednoho. Chci si pomoct nahrávkou, což mi ve Finsku scházelo.
Co bylo pro vás při přechodu do Finska nejtěžší?
Kvůli koronaviru nebyly přes léto v Ostravě pořádně ledy. Přijel jsem do Tampere, musel na dva týdny do karantény a pak rovnou skočil do přípravy, v níž byli kluci už měsíc. Pociťoval jsem to. Přišel jsem z tréninku domů, pomalu až do večera spal a pak šel do postele znovu. Skok by to byl pro mě, i kdybych tam přišel z určitého zápřahu. Ale po čtrnácti dnech v izolaci není příjemné skočit rovnou na led a lítat tam s nimi...
Tvrdí se, že Finové při trénincích nic neošidí. Máte podobnou zkušenost?
Jo, oni jsou na tohle opravdu dost psi. Nenapadne je, že by něco vypustili. Trénink byly fakt v nejvyšším tempu, v jakém snad můžou být. Ale posilovnu jsme zase neměli tak extrémní na rozdíl od jiných klubů. Lukáš Klok mi říkal, že je v Raumě kouč nenechá ani odpočinout. U nás byly noty sice dané, ale když se někdo cítil unavenej, mohl ji jeden den vynechat.
Jaké má Ilves zázemí?
Hala Hakametsä je nejstarší ve Finsku, dělili jsme se o ni ještě s Tapparou, takže je to tam docela stísněné. Prostory jsou v porovnání s Pardubicemi v měřítku nějakých jedna ku deseti.
S brankáři Lukášem Dostálem a Ondřejem Bizoňem, který chytá za místní juniorku, jste vytvořil českou kolonii. Hodně času jste trávili spolu?
S Ondrou moc ne, ale s Dostym jsme seděli vedle sebe v šatně, než odešel do Anaheimu. Bavili jsme se vždycky o různých věcech, co se děly ve Finsku nebo Česku. Byl určitě nejlepší gólman ve finské lize. Fakt kvalita.
Zkusili jste tradiční finskou saunu?
Byl jsem, když ještě venku panovalo teplo. Ale saunu, že se pak vyseká díra do zamrzlého jezera a skočí se do ní, jsem už nestihl. Třeba vyzkouším někdy v budoucnu.
Jak jste se ve Finsku srovnával s kratšími dny a tmou?
Nebylo to příjemné. Když navíc vyšlo sluníčko, ani moc nesvítilo. Člověk se tam určitě nemohl spálit. Když se blížily Vánoce, vycházelo třeba o půl desáté ráno a zapadlo před třetí.
S manželkou vychováváte tříletou dceru Stellu, kam jste v době volna zašli?
Tampere je krásné město, dvě jezera z obou stran. Měl jsem štěstí, že tam bylo co dělat. Procházeli jsme se, poznávali různá místa nebo zašli na kafe, abychom neseděli jenom v bytě. Jeli jsme taky na výlet do Santovy vesnice nedaleko Rovaniemi na severním polárním kruhu. Hezké. Dceři se to moc líbilo.
V Pardubicích jste na hotelu?
V penzionu, ale měl bych jít do bytu po Francouzi Claireauxovi. V Ostravě máme zaplacenou školku, uvidíme, jak to vyřešíme. Ale určitě budeme chtít dát malou někam sem. Kluci mi dávali nějaké tipy.
