Článek
Jeho jméno na soupisce bylo překvapením. Řepík sice s týmem trénoval, ale původně si plánoval extraligovou premiéru ve sparťanském dresu až na páteční duel se Zlínem. „Jenže v neděli na tréninku jsem se cítil docela dobře a říkal si, že ty čtyři dny už toho moc nezmění. Navíc nějací kluci odešli s virózou, tak jsem se domluvil s trenéry, že to zkusím,“ vysvětloval.
Řepík v minulé sezóně patřil ke strůjcům liberecké jízdy za titulem, získal angažmá v Čeljabinsku, jenže v KHL odehrál pouhé dva zápasy. Pak přišlo těžké zranění ramene, rehabilitace se vlekla, navíc se přidala žloutenka a pauza se protáhla na více než čtyři měsíce.
Rameno vydrželo
Není divu, že 27letý forvard už návrat nedočkavě vyhlížel. „Strašně jsem se na zápas po takové době těšil,“ přiznával Řepík, jenž nastoupil po boku sehraného dua Lukáš Pech, Petr Kumstát.
„Fyzicky jsem na tom byl docela dobře, akorát ruce mě neposlouchaly,“ povzdechl si nad několika nepřesnostmi. „Je to jako když jde člověk po pauze do přípravy na sezónu, ale tohle jsou ostré zápasy. Potřebuju zkoordinovat hlavu s rukama, to vám žádný trénink nevynahradí,“ ví.
Největším plusem duelu s Chomutovem tak pro Řepíka byl úspěšný test ramene, které zvládlo i několik soubojů u hrazení. „Párkrát jsem do toho nešel úplně naplno, jak bych asi měl, ale to je po takových zraněních normální, že se hráč trochu bojí. Několikrát jsem na rameno spadnul a vydrželo, i když teď trochu pobolívá. Doufám, že to bude s každým zápasem lepší,“ věří odchovanec pražského celku.
