Radil o pardubické síle, upozadění ega i rozhodčích: Rozumný člověk nemůže říct, že brečíme

Na Kladně jste prodloužili sérii výher na tři zápasy. Jaké bylo zahrát si proti padesátníkovi Jaromíru Jágrovi?

Pořád hraje výborně. Neskutečně na to, kolik mu je let. Těží ze svých kil. Z toho, jak je silný. Stále si dovoluje kličky, sbírá body. Pořád je pro Kladno hodně důležitý hráč.

Potrestaného Roberta Kousala ve vaší formaci nahradil 19letý Slovák Pavol Štetka. Co jste mu s Tomášem Zohornou radili?

Říkali jsme mu jen pár pokynů, co dělat po buly. Podle mě je lepší moc neradit. Mladý hráč má určitě sám plnou hlavu myšlenek a je lepší, když si je uspořádá sám. Pavol se s novou rolí vypořádal parádně. Se Zohym jsme spokojení, drželi jsme se v útočném pásmu, vypracovali jsme si šance a Pavol se dokonce krásně prosadil. Za mě super.

Čtyřzápasová Kousalova absence ovšem mrzí, že?

Je to škoda, vysoký trest. Ale kádr máme široký, dokážeme zacelit absence. Daří se nám pořád vyhrávat.

Divil jste se, že vypěnil, když mu litvínovský Šalda přidržel nohu?

Roberta znám dlouho. Nepřekvapilo mě, že vybouchl. Na jeho obranu, soupeř mu tu nohu fakt držel a přešlo se to. Ale dopadlo to takhle. Zápas byl hodně vyhecovaný, emoce jsou v hokeji běžné.

Co jste říkal na vyjádření Dynama, které si stěžuje na výrazný nepoměr přesilovek a oslabení?

Pan Rulík před zápasem s Litvínovem zmiňoval, že my máme jen 100 přesilovek, zatímco soupeř asi 150. Tahle čísla mě zarazila. To přece ani není možné. Z logiky věci. Hrajeme v tabulce nahoře, tlačíme, držíme se na puku.

A cítíte v utkáních, že by se na vás mělo trestat víc zákroků?

Vlastně ani ne. Samozřejmě v zápase občas vyjedu a rozčiluju se, ale to je běžná věc. Na ledě nemůžu fauly posuzovat objektivně.

Neuškodí nakonec klubu v očích veřejnosti tohle vyjádření?

Když je člověk rozumný a umí číst, nemůže říct, že brečíme. Fakta hrajou pro nás. Je dobře, že jsme se ozvali. Statistika nenaznačuje, že by posuzování faulů bylo férové. Ale nejsem rozhodčí, nechci to víc hodnotit.

Extraliga se přehoupává do závěrečné čtvrtiny. Jak jste zatím spokojený?

Teď jsme zlomili těžké zápasy. Trochu i se štěstím. Dodává nám to ještě větší sebevědomí. Vidíme, že odvádíme dobrou práci. Ale nejtěžší krok nás ještě čeká, v play off ze sebe budeme muset vytáhnout ještě něco víc.

A kdybyste měl po pár měsících zhodnotit své rozhodnutí vrátit se do Dynama?

Ohlížet se budu až po konci sezony. Ale zatím si návrat do Pardubic hodně užívám. Tým je nabitý a je radost v něm hrát. Navíc v jedné lajně s Robertem a Tomášem. Známe se hrozně dlouho a máme podobný styl. Při poslední štaci v Rize jsem nemohl hrát takhle kombinační hokej a bylo to spíš o tom, co si každý uhraje sám. Navíc se lajny často točily. Teď mám stejné parťáky.

Co je největší přednost vaší formace?

Určitě kámen, nůžky, papír. Protože si pořád střiháme, kdo přinese dresy (směje se). Co se týče hokeje, umíme se dobře udržet v útočném pásmu. Hokej mě teď baví ještě víc.

Tým je našlapaný osobnostmi. Bylo složité upozadit vlastní ego?

S tímhle jsem do toho šel. Vím, že je klíčové, jak zvládneme pracovat pro tým. Zatím to funguje skvěle, máme společný cíl. Vždyť o nic jiného než o tým nejde. Individuální statistiky nikoho nezajímají. Když vypadneme ve čtvrtfinále, kdo bude řešit, že někdo z nás vyhrál kanadské bodování.

Vy už jste jako mladík vyhrál s Pardubicemi dva tituly. Hned po návratu útočíte na další...

Mám docela štěstí, že jsem vychytal zrovna roky, kdy se Dynamu takhle daří. Majitel Petr Dědek je do hokeje nadšený a chce, abychom byli nejlepší. Je mi jasné, že pro klub i hráče byly poslední roky hodně těžké. Sledoval jsem je a přál jsem týmu vzestup. Je super, že můžeme hrát o nejvyšší příčky. Všechno do sebe zapadá.

Užil byste si zisk trofeje víc, když nyní patříte k tahounům?

Vyhrávání nikdy neomrzí. Asi by to byla ještě větší pecka.

Má tahle sezona nějakou kaňku? Sliboval jste si třeba víc od návratu do reprezentace?

Po bodové stránce asi jo. Ale čekal jsem, že budu na mezinárodní scéně vypadat o dost hůř. Je ohromně těžká, narazíte na spoustu šikovných kluků. Turnaj je hodně krátký. Já jsem rád, že jsem si mohl zase zahrát v reprezentaci, užil jsem si to.

A v květnu byste se mohl symbolicky vrátit do Rigy. Na mistrovství světa.

Těžký úkol, konkurence je velká. Ale samozřejmě by to byla paráda.

Jak po sedmi letech v zahraničí užíváte Česko po životní stránce?

S manželkou jsme tu šťastní. Najednou spolu trávíme hrozně moc času. Když jsem působil v zahraničí, byli jsme zvyklí na vztah na dálku, protože žena má taky svou práci (Klára Radilová je redaktorkou ČT, pozn. red.). Takže teď společné zážitky doháníme. Čekali jsme na tenhle moment. Nejlepší, co se mohlo stát. Rodinná pohoda se pak projevuje i na ledě. Platí fráze „za vším hledej ženu" (usmívá se).