Prožil nejhorší sezónu a poté překvapil rodinu. Proč slovenský reprezentant kývl Hradci?

Zůstal bych tam rád, hokej mi vyhovoval. Je velmi rychlý a fyzicky náročný, i když tam není tolik kreativních hráčů jako třeba v Rusku nebo Česku. Jenže po sezóně jsem nebyl v pozici, abych mohl na něco čekat. Švédská liga se hodně omladila. Hlavní jádro hráčů je kolem pětadvaceti let a právě na ně se zaměřuje pozornost. Já obdržel konkrétní nabídku z Hradce a dal přednost jistotě. V Rögle jsem navíc zůstat nechtěl, ani jsme se o pokračování angažmá nebavili. Loňská sezóna byla totiž asi nejhorší v mojí kariéře.

Start byl relativně dobrý, ale pak to nějak spadlo a už se nám z toho nepodařilo vyhrabat. Něco tam zkrátka nefungovalo. Těšilo mě, že jsme se zachránili, ale jinak to pro mě bylo zklamání. Měl jsem pocit, že ani trenéři přesně nevědí, co ode mě chtějí. Chodil jsem i méně na přesilovky a musel hrát jinak než předtím, což bylo špatně. I když mám hokej strašně rád, docela se mi ulevilo, že už je po sezóně.

Byli jsme nováček a vstupovali do ligy skromně. V kádru byla spousta mladých hráčů, kteří neměli zkušenosti s nejvyšší švédskou soutěží. Kolem Nového roku ale začalo mužstvo šlapat a relativně v pohodě se vyhnulo baráži. Klub má malý rozpočet a bralo se to jako úspěch. Já byl také optimista. Před další sezónou přišlo několik nových tváří a tým vypadal na papíře silněji. Jenže opak byl pravdou. Neměl vítěznou mentalitu. Řada hráčů necítila pevnou půdu pod nohama. Nevěděli, co by na ledě měli udělat, abychom byli úspěšní.

Ano, cítil jsem se tam jako doma. Lidi mi byli blízcí. Respektují pravidla, mají vztah k životnímu prostředí. Je tam krásná příroda. Jsem spíš introvert, který má rád klid a pohodu. Vyhovovalo mi to tam, i když do Švédska teď přišla spousta lidí z různých zemí...

Můj život ve Švédsku to neovlivnilo. Rögle hraje v malém městě Ängelholm a tam tolik uprchlíků nebylo. Ale skoro před každým obchodem s potravinami stojí člověk s kelímkem a prosí o almužnu. Strach jsem neměl, ale třeba v Malmö jsou čtvrti, kam se večer nechodí. Lidé se tam bojí zavítat a říká se, že tam moc nechodí ani policejní hlídky.

Mně osobně asi nejvíc vyhovoval hokej v Rusku, ale bylo to spojené s tím, že jsem působil ve velmi dobře fungujícím Dynamu Moskva, kde se sešla výborná parta a měli jsme extrémně schopného trenéra, který byl hlavní hvězdou našeho týmu. Ale kdybych hrál možná v jiném týmu, třeba bych o KHL mluvil jinak. Pohled je subjektivní.

Největší rozdíl je ve vyrovnanosti. Když jsem odcházel ze Slavie do Färjestadu, bylo v soutěži pár mužstev, u nichž bylo jasné, že budou hrát někde na konci. Letos si ale nedovolím říct, že tady takový tým je. Ani jeden zápas zatím nebyl lehký.

Toužil jsem být v týmu, který má opačné cíle, než mělo Rögle. Párkrát jsme si volali s trenérem Sýkorou a mluvil jsem s generálním manažerem Kmoníčkem. Hradec o velkých ambicích nemluvil jen tak do větru, měl to podložené výsledky z minulých let.

Prostředí se mi moc líbí. Klub funguje velmi dobře. Hráči mají vše, co potřebují. Je vidět, že místní fanoušci si na hokej zvykli a mají z něj radost. Teď je na nás, aby měli ještě víc důvodů na něj chodit. Bohužel start do sezóny jsme nezvládli podle představ. Výsledkově ani herně to nebylo takové, jak bychom si přáli. Je na čem pracovat.

Nikdy by mě nenapadlo, že tady jednou budu hrát. Jako hokejové město jsem ho neznal, i když jsem do Hradce jezdil každé léto a trávil tady jako dítě prázdniny. Občas i Silvestr.

Mám tady bratrance, sestřenici a tetu. Vždycky jsem tady byl dva týdny v červenci a poté za mnou zase oni přijeli do Trenčína. My jsme taková česko-slovenská rodina. Táta je Slovák narozený v Karviné, mamka je Češka. Mám i české občanství a jako trvalé bydliště uvedený právě Hradec. Administrativně jsem tady doma. (úsměv)

Byli překvapení. Transfer se udál dost rychle, před podpisem smlouvy jsme to společně nerozebírali. Říkal jsem jim, že se budeme vídat častěji, což je fajn. Nejsme na to zvyklí, i když jsme byli v kontaktu pořád. Jezdili za mnou do Ruska i Švédska.

Nejvíc bratranec, byla se podívat i sestřenice s rodinou. Jednou tady byla také teta a babička. Když jsme hráli nedávno s Třincem, byli se podívat všichni.

Hlavně s bratrancem. Sestřenici sice hodně navštěvuji, ale ona nemá ke sportu tak silný vztah. Bratranec hrál v Hradci hokejbal. Hokej sleduje opravdu pozorně a má dobré postřehy a názory.

Kritik není. Je vnímavý a když se ho zeptám na jeho názor, tak mi ho poví. Většinou se s ním ztotožňuji.

Je tady se mnou i přítelkyně, ale ne pořád. Má práci v Bratislavě a do toho dálkově studuje vysokou školu v Praze. Oba máme svoje povinnosti.

Ano, mezi partnerkami spoluhráčů si našla i kamarádky, což je fajn. Myslím, že se tady necítí osamocená.

S tím nepočítám, i když v české kabině jsem se cítil vždy výborně. Ještě z působení ve Slavii mám v Praze byt, ale nedovedu si představit, že bych tam bydlel. Táhne mě to do menšího města. Doma jsem v Trenčíně, ale víc aktivit mám teď v Bratislavě. Uvidíme, co přinese budoucnost...

Den, kdy hrajeme proti Chomutovu, zaznamenaný v kalendáři nemám. Ale bude to zajímavé střetnutí. Pan Růžička byl klíčový člověk v mé kariéře. Kdyby nebylo jeho, tak tady dnes nejsem. Viděl ve mně potenciál a dal mi šanci. Každý den byl pod ním náročný. Uměl být velmi tvrdý, ale férový. Když mi něco vytkl, musel jsem uznat, že měl pravdu. Navždy si ho budu velmi vážit.

S Michalem jsem trávil během svého působení ve Slavii spoustu času i mimo stadión. Jsme si hodně blízcí, byl jedním z mých nejlepších kamarádů. Působí tam i další kluci ze Slavie jako Marek Tomica, Jakub Sklenář nebo masér Zdeněk Šašek. Těším se.