Článek
Jak se trhlina hojí?
Ještě nevím, protože jsem dosud na žádné kontrole nebyl. V pátek jdu na ‚cétéčko', kde mi řeknou, jak to vypadá. Uvidíme, ale asi to není úplná prkotina. Od prvního dne to totiž bolí zhruba stejně. Při pohybu, když se zvedám z postele nebo z gauče, občas to cítím i při chůzi. Bolest vystřeluje do zad a do břicha.
Nepřijde vám, že konce roku máte zakleté? Před dvěma lety touhle dobou jste začínal marodit se záhadným virovým onemocněním, teď zase tohle.
Je to pravda a je to pech. Tehdy to bylo na dva měsíce. V prosinci a lednu jsem byl mimo a hrát šel až v únoru. A teď po dvou letech zase... Smůla, že když jsem v zápase s Kladnem po jednom ze soubojů padal a náhodou tam zrovna byla brána. Musím se s tím však smířit a čekat, až se to dá do kupy, abych se mohl vrátit v plné síle.
V čem se letošní pauza liší od té před dvěma lety?
Virové onemocnění bylo nepříjemný kvůli tomu, že jsem musel držet různý diety, spoustu jídel jsem nemohl. Navíc tehdy jsem musel mít úplný klid. Ten sice musím mít nyní taky, ale za chvíli se snad budu moci do nějakého tréninku už pustit. Sice stále bez kontaktu, ale nějakým způsobem snad brzy s přípravou na další část sezony začnu.
Jak moc vás výpadek štve zrovna v době, kdy se Liberci daří, vyhrál devětkrát za sebou?
Je to na h.... Najelo na vítěznou vlnu, což zvedá sebevědomí a je jen škoda, když z toho člověk vypadne. Myslím, že se mi i osobně celkem dařilo, všechno si to začalo sedat. Bohužel si však udělám tohle a vypadnu na delší dobu. Každopádně držím palce klukům, kteří hrají výborně, aby jim to vydrželo a jen doufám, že se brzy vrátím a pomůžu v dobrých výsledcích.
Jak vám na tribuně je? Před dvěma lety jste přiznával, že míváte chuť z tribuny i odejít, když nemůžete hrát.
Cítím to zhruba stejně. Na jednu stranu jde člověk na hokej rád, ale na druhou se na to nerad dívá, když nemůže být na ledě. To asi potvrdí každý zraněný hráč. Pro hlavu to není moc dobrý a občas s tím trochu i užírám. Ještě když vím, že to bude na delší dobu a není to otázka jednoho dvou týdnů. A nejhorší je, že vlastně nevíte, na jak dlouho budete mimo. Jestli na měsíc nebo na dva. Doufám, že to nebude trvat dlouho.
Liberecký útočník Michal Bulíř (vlevo) stíhá obránce Kladna Martina Kehara.
Navíc jste nejspíš přišel i o turnaj Channel 1 Cup v Rusku, že?
Měl jsem náznak, že bych mohl jet reprezentovat. Posílal jsem totiž kvůli vízu pas. Těšil jsem se, že bych mohl na tento turnaj opět jet. Byl jsem tam už vloni. To je pro mě další osobní zklamání. Udělám vše proto, abych jel na jaře na ten další.
Co vám teď nejvíce zvedá náladu?
Dcera. To je fakt štěstí. Když jsem s ní, tak kolikrát na hokej i zapomenu. To samé, když přijdu domů po nějakém prohraném zápase a nálada není růžová, malá ji dokáže zase zvednout a člověk pak dokáže vypnout.
