Článek
Dres Sparty jste oblékl poprvé od 3. dubna 2016. Jaký byl návrat po tak dlouhé pauze?
Byl jsem opravdu dost nervózní, už při rozbruslení před zápasem to ze mě částečně spadlo, každým střídáním se pocit zlepšoval, a teď na jeho konci už je mi opravdu dobře. Praly se ale ve mně různé emoce, včetně jistého dojetí. K hokejové sebedůvěře mně sice pomohly nedávné starty za Sokolov, ale tohle bylo zase něco jiného.
V čem především?
Přece jenom jsem sparťan a tohle byl vysněný milník, k němuž směřovalo mé úsilí, když jsem se trpělivě vracel k hokeji. Po všech těch peripetiích, které jsem si za poslední čtyři roky prožil, už vlastně ani nic nečekám, ale jsem rád za krásné splnění něčeho, o němž už mohla spousta lidí včetně mě za celou tu dobu pochybovat.
Po vašem prvním zápase za Sokolov jste odhadoval, že do měsíce byste mohl naskočit i v jejím dresu. Proč se návrat tak výrazně urychlil?
Docela náhoda a štěstí, že jsem šel okolo. Původně jsem měl totiž jet hrát první ligu se Sokolovem do Šumperka, ale když jsem si v Holešovicích po rehabilitaci bral hokejový bágl na cestu, tak mi řekla trenéři Sparty řekli, že jim chybí dost útočníků (Thorell, Prymula, Doležal, Forman - pozn. aut.), abych byl tedy raději připraven hrát za ni. Už jsem jel s mužstvem v pátek do Hradce, ale vyšlo to až v neděli proti Liberci a jsem hodně rád.
Jak jste si zvykl na extraligové tempo?
No bylo to rychlejší než v první lize, také situace se tady řeší jinak. Moc mi pomohli mladí kluci z lajny, Tomáš Jandus s Kubou Konečným, kteří oba výborně bruslili a napadali, takže mi hru dost usnadnili. Nechci sám sebe hodnotit, měl jsem lepší i horší momenty, ale ve své situaci mám radost, že vůbec hraju a koleno drží.
Při výrazně omezené kapacitě hlediště měl jste v něm i nějakou osobní podporu?
Bohužel ne. Jako hráči jsme neměli žádné lístky k dispozici. Nikdo z blízkých tedy přímo na hokeji nebyl, ale do haly se dostali nejvěrnější fanoušci klubu a ti mě přivítali krásné.
Jak to s vámi bude dál, nastoupíte za Spartu i v úterý v Karlových Varech?
Vůbec nevím, rozhodnou o mě trenéři. Jsem připraven pokračovat tam, kam mě pošlou. Ať už by to bylo zase v útoku Sparty nebo ještě v Sokolově. Každopádně za ten návrat budu muset pořádně nakrmit týmovou kasu a jsem rád, že po druhém vítězství v řadě, na což Sparta čekala od půlky října, je v kabině zase lepší nálada.
