Článek
Vašimi spoluhráči byli tenkrát i Jan Kovář a Martin Adamský, který teď hájí barvy Ocelářů. Co se vám vybaví z tehdejších bitev proti Slezanům?
Vím, že v pátém rozhodujícím zápase jsem utrpěl zranění kolena. Bylo to ve druhé třetině za stavu 3:0. U mantinelu mě tenkrát Výtisk trefil prdelí přesně na koleno.
Přesto jste se v dalším průběhu vyřazovacích bojů na ledě ještě objevil.
Ano, ale měl jsem bolesti. Odehrál jsem sice nějaké zápasy, ale nebylo to dobré. Chtěl jsem ale hrát, dostali jsme se až do semifinále...
Z gólu se radují hráči Plzně (zleva) Jaroslav Kracík, Nick Jones (vzadu), Connor Allen, Miroslav Indrák a střelec branky Jakub Pour.
Po deseti letech si v play off dáte repete s Třincem, který vyřídil Vítkovice ve čtyřech utkáních. Co jste na to říkal?
Budí respekt. Je to kvalitní tým, dostává málo gólů. Porazit někoho čtyřikrát za sebou není snadné. Jsou lepší na puku než Olomouc a budou se snažit hrát víc hokej.
Máte v nohách sedm utkání, naopak jste rozehranější. Oceláři měli naopak delší pauzu. Pro koho to bude výhoda?
Uvidíme. Sedm je dost, mohlo to být o jeden dva zápasy kratší, ale musíme to zvládnout i tak. Loni jsme taky dlouho stáli a nebylo to ono. Musíme do toho vstoupit jako v sedmém zápase s Olomoucí.
Ta vás ve čtvrtfinále hodně trápila. Spadl vám po postupu kámen ze srdce?
Já pořád věřil, že to urveme, měli jsme zkušenější tým. Po prvním gólu to z nás pak spadlo a byli jsme v tom sedmém zápase lepší.
Jaroslav Kracík z Plzně se raduje z gólu, který vstřelil jeho spoluhráč Jakub Pour (v pozadí leží na ledě).
Co bylo v celé sérii nejtěžší?
Zápasy v Olomouci, v té hrozné hale. Tam je to specifické, oni doma hodně bruslí, napadají a chodí do těla. Nahazují puky na bránu a nikdy nevíte, co do ní může spadnout. Je to tam těžké.
Sedmý zápas o všechno byl zároveň vaším 600. v extralize. Vnímal jste to?
Nevěděl jsem to, říkal mi to až před utkáním náš masér a kustod Kuba Vais. Moc jsem to nevnímal, spíš člověku bleskne hlavou, že už je fakt starý. Je to ale pěkné číslo. Je mi 36 let a každý zápas už beru skoro jako poslední.
V neděli jste měli den volna. Jak jste si od hokeje vyčistil hlavu?
Byl jsem s rodinou. Jeli jsme na výlet, ani si teď nevzpomínám, kam přesně. Kluci mi vynadali, že to byla dlouhá série, že furt někam jezdím. (smích)
Do Třince jste vyrazili s denním předstihem. Jak v autobuse trávíte náročnou cestu přes celou republiku?
Vším možným. Čteme knížky, časopisy nebo sledujeme filmy. Hlavně komedie, abychom se zasmáli. Třeba Lukáš Pulpán chce Žhavé výstřely, na ty už se ale nechce nikdo dívat, jenom on. (smích)
