Článek
Je pro vás angažmá u Bílých Tygrů restartem?
Vůbec, byť to tak určitě vyzní. Beru to tak, že život jde dál, čas člověk nevrátí. Jsem rád, že tady můžu být, šance něco vyhrát s Libercem je veliká.
Proč jste v Barysu v létě skončil, přestože jste měl smlouvu i na další sezonu?
Před rokem v listopadu bylo všechno v pohodě a noha po komplikovaném zranění držela úplně parádně. Kolem Vánoc se to však začalo lámat. V noze jsem měl destičky a šrouby. A právě destička se mi začala drát skrz kůži ven. Bolesti byly šílený. Skoro jsem ani netrénoval. Před utkáním jsem ležel na kapačkách, aby to nebolelo. A šílený byly i dny po zápasech. Prášky jsem do sebe cpal jak lentilky.
Další operaci jste se však nevyhnul.
Naštěstí mě pak v zápase se Spartakem sestřelili, spadl jsem za bránou, noha mně vypla. Druhý den si mě zavolal do kanclu prezident a poslal mě na operaci. 21. ledna jsem absolvoval poslední operaci a 21. února už zase hrál. Vše pak bylo ok, ale tři týdny před kempem mi zavolali, že je konec. A narychlo se něco hledalo.
Byl to šok?
Nebyl, cítil jsem to. I když jsem si to nechtěl připouštět, člověk přirozeně o práci přijít nechce. Bylo to smutný kvůli tomu, že jsem se v létě už cítil dobře, noha byla parádní, žádný problém s tím už nemám. Těšil jsem se, že se konečně budu moci ukázat. Ale vzhledem k mému zdraví si nemyslím, že sezona byla tak hrozná, jako když bych ji bral jen podle čísel.
Další angažmá ve Švýcarsku však mělo k ideálu ještě dál, že?
Začátek se ještě vyvíjel v pohodě, ale pak se to dostalo do zvláštní situace. Myslím, že to nebylo příjemné ani pro jednu stranu. Věděl jsem, že jak se Conz zotavuje ze zranění a vyvíjí se jeho stav, že až mi to skončí, budu bez práce. Zpětně vlastně ani nechápu, proč mě tam brali. Celý to bylo zvláštní.
Martin Láska, trenér brankářů v Liberci: |
---|
„Dominika znám už dlouho z působení z Finska, kde jsme se potkali, když jsem měl možnost být na turnaji s „20“. Vždy se mi jeho styl líbil, budeme jen zdokonalovat, v čem je dobrý. Jeho předností je dobré čtení hry, dobrý pohyb v brankovišti a dobré reakce. Uvidíme, jak nám zapadne do mančaftu. Situace v Liberci ohledně gólmanů nebyla ideální, gólů jsme dostali hodně, byť to samozřejmě není jen otázka gólmanů, ale celé obranné hry, kterou se momentálně snažíme zlepšit. Proto jsme ještě zvolili variantu s Dominikem a zvýšili konkurenci, byť v posledních dvou zápasech naše celková hra vypadala i směrem dozadu velmi dobře.“ |
Vyměnit však město uprostřed kazašských stepí za Švýcarsko pro vás muselo být příjemné, tuším správně?
Jo, život ve Švýcarsku byl nádherný. Každý den bylo co dělat. Zvláštní tam bylo jen to, že jsme bydleli úplně někde jinde, než byl zimák. Jezdili jsme autem čtyřicet minut do hor. Ale jinak život tam byl krásný. Kousek Lugano, Ascona, Milán... Tam jsme jezdili na fotbal, to bylo super.
Teď vás do konce sezony vzal Liberec. Může se stát, že zůstanete i delší dobu?
Ne. Od příští sezony už mám podepsanou smlouvu ve Finsku. V Česku to možná není úplně obvyklé, ale ve Finsku je to úplně normální. I když si myslím, že tady se smlouvy dělají taky takto brzo, jen se o tom tolik nemluví.
Vrátíte se do Tappary Tampere, s nímž jste vyhrál dva tituly?
To nemůžu říci. Kvůli hráčům, kteří tam nyní jsou, se to drží pod pokličkou, bylo by to vůči nim blbý. Takže si to nechám pro sebe.
Liberec vaším příchodem řeší i problémy, které zatím v této sezoně v brance po kolísavých výkonech Justina Peterse má. Jste připravený na větší očekávání z toho plynoucí?
Když jste v týmu, kde jsou nevyšší ambice, i tlak je tam tím pádem vyšší, jde to ruku v ruce. S tím člověk nic neudělá a je jen na něm, jak se s tím popere.
Z Česka jste odešel do Finska, když vám bylo šestnáct, vrátil se až nyní v pětadvaceti. Jak se na premiéru v české extralize těšíte?
Těším, samozřejmě. Čeká mě zase něco nového, nová liga. Musím se adaptovat na to, jak to tady funguje. Ale snad to bude dobré. Hokej je všude stejný, puk je všude černý. (usměje se)
A těšíte se jako brněnský rodák na zápasy s Kometou?
Bude to zvláštní. Uvidíme, jak budou fanoušci reagovat. V Česku jsem nikdy nehrál. Doufám, že tam nebudou žádné negativní věci. Pro mě však každý zimák nový. Rondo tedy ne, ale těším se na to.
S národním týmem jste zažil loňské mistrovství světa. Zůstávají vám reprezentační ambice?
To víte, že jo. Člověk teď zase bude o trochu více na očích. I když už dříve jsem říkal, že třeba do Finska to tak daleko nebylo, aby se tam někdo tehdy nemohl přijet podívat, když to podle mě bylo na pořadu dne. Když se to povede, bude to skvělé, když ne, svět se nezboří.