Článek
Přečíslení dva na jednoho, Poulíček mohl připravit druhý gól Lukáši Radilovi, ale místo toho volil zakončení na přední tyč. „Tuhle situaci mám dobře natrénovanou a vzpomněl jsem si na ni. Nepřemýšlel jsem, že budu nahrávat. Věřil jsem, že mám dobrou střelu a jsem schopný to trefit,“ líčil 30letý útočník.
Povedenou ranou odpálil euforii na pardubickém zimáku. A pobavil sebe i ostatní zajímavou oslavou. V radosti vymrštil rukavici do vzduchu a předstíral, že ji hokejkou sestřeluje. „Kluci v kabině mi tuhle originální oslavu dali sežrat,“ popisoval dobře naladěný Poulíček. „Spontánní reakce, vůbec nevím, odkud to přišlo. Sám jsem překvapený, co jsem provedl. V životě jsem to neudělal a už nikdy neudělám,“ smál se.
Není se čemu divit, že z něj spadla velká deka. Poté, co kapitánské céčko předal Lukáši Sedlákovi, prožil skvělý start do sezony. Čtyři góly v pěti zápasech, ale pak šest duelů nic, jen jediná asistence. „Začal jsem si na sebe vytvářet tlak. Tak jsem dost rád, že jsem se teď trefil,“ liboval si Poulíček.
Smutný naopak byl hostující forvard Daniel Voženílek, kvůli jehož chybě se Dynamo dostalo k rozhodujícímu brejku. Snažil se obhodit si domácího beka Košťálka, jenže o kotouč přišel. „Bohužel jsem soupeři daroval rozhodující trefu. To mě mrzí. Jeden bod je málo. Chtěli jsme víc,“ litoval Voženílek.
Přitom Oceláři měli v nastaveném čase obrovskou tutovku. Marinčin našel před brankou osamoceného Miloše Romana, proti kterému se však výtečně přesunul Will. „Prodloužení se mi hodnotí těžce. Neproměnili jsme jednoznačnou šanci a sami inkasovali, když jsme ztratili puk dva metry za modrou čárou. To se nám nemůže stávat,“ uvědomoval si třinecký kouč Zdeněk Moták.