Článek
Můžete potvrdit, že v příští sezoně bude oblékat dres Vítkovic?
Ne. Říct mohu jen to, že v Olomouci po šesti letech končím.
Co vás přimělo k odchodu?
Potřeboval jsem změnu. Chci hrát o nejvyšší příčky. I když jsem tady zažil krásná léta, necítil jsem, že bychom v dalších sezonách měli bojovat o titul. Nejsem nejmladší a rád bych jednou zvedal nad hlavu mistrovský pohár.
Jak dlouho jste se rozhodoval?
Ještě na začátku ledna jsem pořád zvažoval pro a proti. Ve výsledku to dospělo k tomu, co si myslím, že potřebuji a je pro mě nejlepší.
Pardubický brankář Roman Will při zásahu proti střele olomouckého Lukáše Nahodila ve čtvrtém čtvrtfinálovém duelu.
Vedení klubu hodnotí sezonu jako úspěšnou. Vy to vidíte jinak, že?
Spokojený určitě nejsem. Nic na tom nemění ani fakt, že před sezonou nás pasovali do role outsiderů. A i my jsme v kabině cítili, že uhrát dvanáctku je velký cíl. Po polovině základní části jsme si ale ověřili, že můžeme hrát rovnocenně s každým. Já osobně jsem cítil, že se mohu rozloučit velkým úspěchem. Snažili jsme se pro to udělat všechno, ale bohužel, Pardubice jsou nadstandardní mužstvo v naší extralize. Výsledky zápasů sice vypadaly vyrovnaně, ale síla, kvalita jejich čtyř formací a individualit, je úplně odlišná oproti nám. Vyrovnat jsem se jim dokázali jen tím, že jsme bojovali jako tým, každý na hraně. V ten moment jsem si uvědomil, že takový mančaft už tady nemusí být.
Pomohl vám k přestupu do ambicióznějšího klubu hvězdný David Krejčí, po jehož boku jste se hodně ukázal v minulé sezoně?
Neřekl bych, že jen on. Stoprocentně měl na tom výrazný podíl. Pomohl mi ale celý olomoucký tým. V něm každý pomáhá každému. Kdyby tady byla špatná parta a navzájem bychom si nepřáli, výsledky, co osobně mám, by nepřišly.
Zleva Matouš Menšík z Olomouce a David Musil z Pardubic.
Zajímavých nabídek jste prý měl více. Jak těžké bylo rozhodnout se?
Trvalo to déle. Roli hrála i vzdálenost. Tady mám rodinu, Olomouc mám rád a nechci někam daleko, kde bych byl celou sezonu sám. Do nového působiště to mám blízko.
Jak budete vzpomínat na šest let v dresu Kohoutů?
Jen v dobrém. Získal jsem tady přátele na celý život. Nepoznal jsem tady člověka, který by se ke mně choval škaredě. Je tu spousta skvělých lidí, všichni mi pomáhali, chtěli ze mě dostat to nejlepší. Jsem vděčný, že jsem tu mohl být. Pocházím sice ze Zlína, ale jako domov už beru Olomouc, kde s rodinou žiji.
Zleva brankář Olomouce Branislav Konrád, Tomáš Zohorna z Pardubic a David Škůrek z Olomouce.
Ještě zpátky k Davidovi Krejčímu. V průběhu sezony vás hodně chválil. Poslal vám nějaký vzkaz?
Vzkázal nám jen, že když vyhrajeme jeden zápas v Pardubicích, pozve nás všechny na pivo. To byla velká motivace. Však jsme tam také skoro šedesát minut drželi stav 0:0.
Poté, co jste vypadli, se už neozval?
To nevím. Já pak tři dny neměl telefon v ruce. Ani bych na něj neviděl. Samozřejmě na vině bylo zraněné oko, kvůli kterému jsem poslední čtvrtý duel nedohrál.
