Článek
Spousta nepřesností, sražené přihrávky i střely, nespočet osobních soubojů. Najít v duelu dvou týmů v krizi pohlednou kombinaci? Snad jen při rozhodujícím Lakatošově gólu „Jedna z mála pěkných akcí,“ usmál se 26letý útočník.
V 59. minutě dostal od Raskoba prudkou přihrávku na útočnou modrou čáru a z levého kruhu vypálil přesně do bližšího horního rohu na vyrážečku Novotného. Tuhle variantu sám přitom moc nepraktikuje. „Byla to úplná náhoda. Všimnul jsem si, že se gólman blbě přesunul. Viděl jsem tam spoustu místa, naštěstí jsem to trefil,“ radoval se.
Z vítkovické šatny byla až do chodby slyšet velká euforie. „Máme tři body a je jedno, jestli jsme vyhráli 10:0 nebo takhle. Jsme šťastní. Radujeme se z maličkostí, v kabině to je slyšet,“ liboval si.
Tým v uplynulém týdnu trápila viróza, stále chyběla hned čtveřice útočníků. „Klobouk dolů před kluky do kabiny, že jsme zvládli duel v tomhle zdravotním rozpoložení. Byli jsme lepší kaziči hokeje,“ culil se Lakatoš. „Doufám, že na tenhle výkon zapomeneme. Ale od výhry se můžeme odrazit,“ věří kapitán.
Ostravané zabrali po třech porážkách a odskočili Boleslavi na rozdíl pěti bodů. To stále není pozice, kde by Vítkovičtí chtěli být, vždyť před sezonou byli považování za černého koně soutěže. „Je to na prd. Byli jsme zvyklí hrát nahoře, teď jsme dole. Ale to je hokej. Musíme se z toho oklepat. Tým na to máme, jen si potřebujeme začít víc věřit,“ mínil Lakatoš,
„Tahle výhra nám pomůže. Ale nejsme čarodějové, abychom se z těch sra*ek dokázali zvednout před noc. Sezona je naštěstí ještě dost dlouhá,“ pokračoval produktivní forvard, jenž sbírá přes bod na zápas.
Sedmým gólem v sezoně rozhodl o tom, že Ridera zapsala první vítězství pod novým hlavním trenérem Pavlem Trnkou, který šéfuje střídačce společně s asistenty Jiřím Veberem a Romanem Šimíčkem, jenž zároveň vykonává funkci sportovního ředitele. „Všichni tři borci byli páni hokejisti a jsou to skvělí trenéři. Jejich projev na střídačce je perfektní, my to musíme potvrdit i na ledě,“ líčil Lakatoš.
Pondělní rezignace Miloše Holaně, jenž tým vedl už téměř tři roky, ho však stále mrzí. „Na rovinu, bylo to těžké. Ležel jsem doma pět dní s virózou a dozvěděl jsem se to až z médií. Mrzelo nás to,“ připustil rodák z Kolína. „Miloš jen pan trenér a rozhodně to nebyla jeho vina. Všechna čest, co s klubem dokázal. I v těžkých chvílích nás držel,“ ocenil.