Hlavní obsah

Posile z Bostonu góly moc nepadají, na Vary ale pěje chválu. Vše je v absolutní pohodě, říká

Karlovy Vary

Po více než dvou letech se opět prohání mezi extraligovými mantinely. Místo mateřskému Chomutovu, který kvůli velkým dluhům hraje letos jen krajský přebor, pomáhá před startem nového ročníku v zámoří Karlovým Varům. Šikovný Jakub Lauko si hokej v klubu z proslulých západočeských lázní užívá. K úplné spokojenosti chybí kmenovému útočníkovi Bostonu akorát víc gólů.

Foto: Slavomír Kubeš, ČTK

Jakub Lauko z Karlových Varů (vzadu vpravo) slaví se spoluhráči gól.

Článek

Po jedenácti zápasech máte na kontě dva, jste zklamaný?

Kdybych proměnil aspoň třetinu svých šancí, možná se v tabulce střelců mlátím někde s Milanem Gulašem nebo jsem v ní zkrátka mnohem výš. Něco mi do brány padlo, ale koncovka je bohužel věc, která mi zatím nevychází.

Jak se cítíte na ledě?

Dobře, byť styl hokeje je o hodně jinej než v zámoří. Neměl jsem ani problém s velkým hřištěm, přechod z užšího kluziště je vždycky lehčí než naopak. I týmově hrajeme slušně, nad očekávání širší veřejnosti.

Patříte mezi výtečné bruslaře, imponuje vám nátlakový hokej, který tým předvádí?

Když jsem hrál naposledy v extralize, nepamatuju, že by nějaký tým hrál takhle jako teď my. Minulé roky to bylo víc do taktiky a o svázanosti systémem hry. O aktivní a nátlakový hokej se letos snaží víc mančaftů. I další hrají jinak než dřív. Pro český hokej jenom dobře.

Co vás ve Varech nejvíc překvapilo?

Nečekal jsem, že nálada v týmu bude takhle super. Ať už se jedná o tréninky, mítinky nebo celkově věci v šatně. Všechno je v absolutní pohodě, vše se tu bere pozitivně. Z toho se odvíjí, jak hrajeme. Samozřejmě je příjemný být zase v kabině s českou náturou. I když srandičky mi tolik nechyběly, protože loni bylo na farmě v Providence pět Čechoslováků. V tomhle jsem měl štěstí (úsměv).

V říjnu jste s Energií hrál poprvé od MS dvacítek ve vítkovické aréně, kde jste si loni po šesti sekundách zápasu s Ruskem vážně poranil koleno. Vybavil se vám osudný střet?

Ano, při utkání jsem se dokonce po očku díval na časomíru, jestli už šest vteřin uběhlo. Z hlavy mi tenhle moment jen tak nezmizí. Psychicky jsem se vzpamatovával dlouho. Skoro každej den jsem si na něj vzpomněl, proč se to muselo stát... Ale v životě jsou horší věci. Snad si na mistrovství světa v Česku ještě někdy v budoucnu zahraju.

Zkraje sezony mohla na stadion alespoň část fanoušků, jezdil se na vás dívat táta?

Byl s mamkou na každém zápase, co mohli. Hokej s tátou probíráme dost, i když už ví, že jsem dál za jeho radami. Ale kouká se na mě denně, sleduje moje výkony na počítači. Vidí to zase jinak a má některé poznatky. Dokáže mi říct pár věcí, které bych mohl udělat jinak.

Řadu let působil jako vedoucí mužstva Chomutova. Opustil v létě Piráty poté, co se nepřihlásili do první ligy?

Ne, v Chomutově zůstal. Práce u áčka má teď míň, takže pomáhá i u mládeže. Působí taky v zastupitelstvu obce Kalek, kde bydlíme. Má dvojí práci.

I vy máte k Chomutovu silný vztah. Učil jste se v něm hokejovou abecedu a v jeho dresu debutoval v extralize. Jak nesete jeho smutný pád?

Bohužel, dostalo se to tam prostě do situace, že už to nešlo jinak. Samozřejmě mě to mrzí, na zimáku a v šatně áčka jsem vyrůstal. Trošku to prožívám víc, ale snad všechno špatný bude jednou k něčemu dobrý. Doufám, že se hokej v Chomutově zvedne, jak nejrychleji to půjde.

Rozehráváte se ve Varech, bedlivě vás Bruins sledují v extralize?

Jsem hodně v kontaktu s trenérem z farmy Providence, který má na starosti mladé hráče. Dívá se na moje zápasy, posílám mu i nějaké sestřihy šancí a věcí ze hry. Bavíme se docela často, zhruba dvakrát týdně. Snaží se mě trénovat online (úsměv). Psal jsem si i s generálním manažerem Bostonu, jsem taky dost v kontaktu s lidmi z developmentu.

Co vám říkají?

Kladou mi na duši, abych se snažil hrát tak, jako bych byl na farmě. Věci, které mám z ní naučený, abych se pokusil prodat i v extralize a pracoval na zakončení a proměňování šancí.

Loni jste s Rouyn-Norandou vyhrál Memorial Cup, v minulé sezoně stihl v Providence 22 zápasů. Co vám zatím dvouletá mise za mořem nejvíc dala?

Z osobní stránky jsem trochu víc osamostatnil, první rok jsem bydlel u rodiny, loni už sám. Když to situace vyžadovala, uvařil jsem si nebo vypral věci. Maličkosti, na který si člověk za pár dnů zvykne.

Taky jste vypiloval jazyk.

Je to tak. Třeba na draft před dvěma lety jsem letěl s tím, že umím docela dobře anglicky. Pohovory nebo rozhovory jsem zvládal dobře. Jenže jak jsem přijel do Bostonu, každému třetímu slovu jsem nerozuměl. Kluci mají jiný akcent kór v Bostonu. Pomohl mi první rok v kanadské juniorce, protože město Rouyn-Noranda leží ve francouzské části a nemluvil jsem tedy anglicky jako s rodilými mluvčími. Lidem jsem rozuměl a dostával se do toho víc a víc. V Bostonu už to pak bylo automatické.

Triumf v juniorském Memorial Cupu je hodně cenný, často na něj vzpomínáte?

Zrovna jsem o tom nedávno bavil doma, když přišlo video z celé sezony a sestřih. Z té sezony jsem si odnesl pouze dvě pozitiva, že jsem vyhrál Memorial Cup a poznal super rodinu, v který jsem bydlel. Jinak na sezonu nemám jedinou pozitivní vzpomínku. Beru to tak, že jsem ho vyhrál, ale nic dalšího necítím.