Článek
Po sezoně ve Vladivostoku jste dál pokukoval po zahraničí. Žádná nabídka vás neoslovila?
S Admiralem jsme chvilku jednali o prodloužení smlouvy, ale pak to vyšumělo. Mám dva malé kluky a cesta je fakt náročná. Dvě a půl hodiny letíte do Moskvy, pak ještě dalších devět do Vladivostoku. Ke všemu je tam časový posun. Moje žena je úžasná, ale měla toho plný zuby. Před každým zápasem jsme navíc měli bázu a já tedy musel večer na hotel. Měl jsem rozjednaných víc věcí, ale nic se nedodělalo do konce a hra mi už chyběla. Přišla nabídka z Varů, jestli tu nechci začít sezonu.
Jaký byl návrat do známého prostředí?
Hodně příjemný. Když jsme se domluvili na smlouvě, chodilo mi plno sms zpráv. Lidi mi volali, že se na mě těší. Poslední roky jsem byl pryč, třeba pro tátu a mámu je to skvělý. Dlouho mě neviděli na ledě, přitom jsou moji největší fanoušci. Je fajn, že můžu hrát i pro ně.
Do zápasového kolotoče jste naskočil až v půlce října. Jak se na ledě cítíte?
Je štěstí, že mám výborný tým lidí, kteří mi pomáhají s tréninkem. Hlavně kondiční trenéři Míra a Pavel Sajlerovi jsou z hlediska přípravy odborníci na svém místě. Každý rok ji inovují. Vždycky se chystáme tak, jako bych měl hrát tu nejlepší ligu. Tréninky jsou náročné, ale dobře postavené. Přes ulici mám taky výborného fyzioterapeuta Standu Salajku a s kamarádem Michalem Báťou jsem začal dělat určitá cvičení, abych měl pevný korpus.
Vary se drží v extralize v první šestce. Jste překvapený, jak mužstvo šlape?
Tenhle tým má srdce. Je tady dobrá parta, kluci v kabině jsou fakt výborní, což je vidět i na ledě. Výborně se doplňujeme, hrajeme jeden za druhého a snažíme se udělat týmový výsledek. Kouč Martin Pešout má i dobré tréninky. Snaží se je přizpůsobit zápasovému programu. Když hrajeme míň, tak se přitrénuje. Když máme zápasů víc, je to trochu volnější, což je rozumné, protože potřebujete do utkání sílu.
Byl jste zvědavý na úroveň extraligy. Jaká tedy je?
Hrál jsem zatím jenom pár zápasů, ale KHL je asi o chlup rychlejší. Nechci vůbec říkat, že česká liga je pomalá, ale prostě jiná.
Jaké vzpomínáte na štaci ve Vladivostoku? Tým zůstal před branami play off, i když v závěru základní části vyhrál osm z deseti zápasů.
Mužstvo bylo úplně nové, v průběhu sezony se pořád doplňovalo a sedalo si. Zkraje jsme neměli vlastní letadlo a létali linkami, čímž člověk spotřeboval plno energie. Ekonomickou třídou do Moskvy cestujete devět hodin, tam se někde naobědváte a letíte ještě třeba do jiného města. Navíc roli hraje časový posun. Blbě se spí.
Tým nalétal spoustu kilometrů. Neměl jste ve vzduchu strach?
V Čerepovci jsem zažil hráče, který se strašně bál. Vzlétli jsme a on chodil po letadle. Já mám výhodu, že mě lítání baví a užívám si ho. Vypnu a vím, že mám deset hodin relaxace. Občas jsem si něco přečetl, ale většinou se díval na nějaký seriál.
Vlastní letadlo jste měli v prosinci. Cestování pak bylo příjemnější?
Každý měl pro sebe tři sedačky. Mohl se projít, natáhnout, i když občas bylo potřeba si vzít prášek na spaní. Na konci sezony si pak sedly lajny a trenér i trochu změnil taktiku. Kdyby byla základní část o pět nebo šest zápasů delší, možná by play off cinklo.
Na přesilovky chodily všechny čtyři útočné formace, což není moc obvyklé.
Jo, tohle jsem ještě nezažil. Na jakou to zrovna vyšlo, ta tam šla. Moc jsme je ale netrénovali. Vždycky jenom na rozbruslení před zápasem nebo fakt chvilku, abychom věděli, kde máme stát.
Nastřádal jste devět gólů a šest asistencí. Byl jste z osobního hlediska spokojený?
Ne, protože vím, že můžu dát víc gólů a dělat víc bodů. Hrál jsem centra, který má trochu defenzivnější úkoly. Malinko jsem se tedy držel zpátky. Jsem zodpovědný a snažím se, abych pomohl i dozadu a skloubil celou lajnu. Neměl jsem tolik prostoru dopředu, ale nechci se vymlouvat. Měl jsem plno šancí, ale prostě to tam nepadlo. Rozjelo se to až na konci.
V závěru základní části jste nastupoval ve formaci s devatenáctiletým Zajcevem a kapitánem Konkovem. Klapala vám spolupráce?
Sedli jsme si dobře, pomalu každé střídání si vytvořili šanci. Hodně jsme se o hokeji i bavili a ukazovali, co můžeme zlepšit. S Konkovem jsme byli věkově zkušenější, Zajcev je velmi šikovný, mladý kluk, zapadl hezky.
Ve vaší lajně hrál také obránce Karel Kubát. Hodně jste spolu trávili čas mimo led?
Víc jsme spolu byli, když mi odjela rodina. Byl s námi i na Vánoce, pozvali jsme ho, ať není sám. (úsměv) Udělal jsem řízky a žena s kamarádkou, která nám strašně pomáhala s klukama, připravili ten zbytek. Karel je skvělej, dobře zapadl do týmu, i když to měl těžší, protože neuměl rusky. Je pozitivní a zasměje se čemukoliv, takže jsme měli v kabině docela srandu. Je opravdu fajn.
Jaký byl život ve Vladivostoku?
Město mi vůbec nepřipadalo jako ruské. Navíc každý den svítilo sluníčko. Člověk se vzbudil a byl hned plný pozitivní energie. Od oceánu proudí parádní vzduch. Když bylo teplo, vzali jsme kočárek a procházeli se kolem oceánu. Mají tam i mořské centrum, kde je denně show s lachtany, delfíny. Kdyby se nemuselo tolik lítat a nebylo všechno daleko, je to jedna z nejlepších destinací v Rusku.
Před rokem a půl jste se stal otcem dvojčat Alexandra a Maxima. Jak si užíváte rodičovství?
Tohle je nejkrásnější, co nás se ženou potkalo. Porod byl pro mě nejhezčí den života. Nezapomenutelný. Žena se mnou zůstala ve Vladivostoku kvůli vízu jenom tři měsíce. Tím, že jsme se ale nedostali do play off, jsem mohl jet domů a viděl, jak kluci dělají první krůčky. Bylo to tedy štěstí v neštěstí. Přijel jsem a oni začali chodit. Dobře načasované (úsměv).
Jsou hodně aktivní?
Neuvěřitelně živí (úsměv). Speciálně Maxim, který je o dvě minuty mladší, je neřízená střela. Byli se podívat i na zápase a od té doby hůř spí, protože jsou plni zážitků. Ráno vstanou a první, co berou do ruky, jsou umělé hokejky, které jsme jim pořídili. (smích)
Hodně vás v noci budí?
Je to teď náročnější, protože jim rostou zuby a budí se navzájem. Já mám ale fakt úžasnou ženu a když to jde, nechá mě spát. Když přijdu domů z tréninku, snažím se rodině hodně věnovat a ženě se vším pomoct, aby si taky oddychla.
V posledních letech jste pravidelně měnil kluby i evropské ligy. Jak těžké to pro vás bylo?
Já mám, stejně jaké každý, svoje sny. V hlavě to mám nastavené tak, že si vždycky přeju hrát na té nejvyšší úrovni. Baví mě cesta neustálého zlepšování, abych se posouval, zdokonaloval a dostával furt na lepší úroveň. Když jsem byl ve Finsku, mým cílem bylo hrát pořád líp, abych si mohl zahrát lepší soutěž, což platí pořád.
Zmiňoval jste Finsko, lákalo by vás další angažmá na severu Evropy?
KHL mám momentálně na prvním místě, ale bylo by zajímavé, kdyby třeba vyšlo Švédsko. Tam jsem ještě nikdy nebyl. Chtěl bych vidět, jak to tam funguje. Zkompletoval bych tím všechny nejlepší soutěže na světě. Teď se ale soustředím jenom na Vary.
