Podruhé už bych do branky nevlezl, prozrazuje Kořenář. Ten tlak si nikdo neumí představit

Furt máme dost zraněných hráčů, ale na to se nechceme vymlouvat. I tak jsme předtím zvládli spoustu zápasů. Teď na nás trochu padla únava. Máme nahráno dost bodů, ale nikdo nechce prohrávat. Nejsme na to moc zvyklí, bolí to. Snad se co nejdřív vrátíme na vítěznou vlnu.

To stoprocentně. Marketing v klubu funguje opravdu profesionálně a je parádní, že se pořádají takové akce. Hokej by měl i pomáhat.

Samozřejmě by to bylo fajn, chceme být první a budeme o to bojovat do posledního duelu, i když už to nemáme ve vlastních rukách. Ale víme, že tohle není náš konečný cíl. O úspěchu sezony se rozhodne až v play off – a to je úplně jiná soutěž.

Překvapilo mě to. V Třinci jsem v roce 2020 strávil čtyři měsíce a vím, co práce pod trenérem Varaďou obnáší. Určitě to není snadné, chce mít všechno srovnané podle sebe. Chápu, že to není pro každého. Ale já mu to neměl za zlé. Jeho metoda fungovala, vždyť získal tři tituly v řadě. Kdo chce vyhrát, měl by jeho dril skousnout a podřídit se tomu.

Určitě. Hlavně díky většímu zápřahu. Dostal jsem se do rutiny, utkání jdou rychle za sebou. Dokážu si je i víc užít, když se cítím dobře. Plnit roli dvojky samozřejmě bylo obtížnější. Ale o tom naše práce bohužel je. A není v tom vůbec jednoduchá. Hráčů do pole je dvacet, gólman je v utkání jenom jeden. Musí čekat, když přijde jeho moment, a pak chytit svou šanci za pačesy.

Kuba byl ve středu poprvé na ledě a cítil se dobře. Snad bude brzy zpátky. Ulevilo se nám, že se nestalo nic vážného. Dostat pukem do krku je fakt nebezpečné. Kuba byl pár dní trochu mimo, ale už se dal dohromady. Na začátku jsem měl zraněný loket a v zápřahu byl Kovy, teď jsme si role trochu vyměnili.

Nikdy jsem neměl problémy s brankářským kolegou. S Kovym jsme si taky sedli dobře, vyhovíme si na ledě i mimo něj. Je to důležité. Kdybychom si dělali naschvály, tak to nefunguje. Kopeme za jeden tým. Je fajn, že spolu budeme chytat ještě minimálně dva roky.

Měl jsem i jiné nabídky, ale zůstat ve Spartě pro mě byla priorita. Moc se mi tu líbí. Jsem tu jako doma. Nechtělo se mi znovu stěhovat. Pocházím z Vysočiny, takže za rodinou to mám hodinku cesty. Zahraničí bych se v budoucnu nebránil, ale teď jsem rád, že mám jistotu ve Spartě.

Když mě brácha dotáhl na hokej, říkal jsem mu, že chci jedině do brány, protože se mi nechce bruslit. Byl jsem trochu línej. (směje se) Zpětně si říkám, že už bych asi podruhé do branky nevlezl a radši bych šel do útoku.

Přesně tak. Brankář musí být naprosto vyklidněný a soustředit se celých šedesát minut. Fakt to není sranda si udržet pozornost, když na vás třeba nejdou skoro žádné střely. Opravdová radost může přijít až po závěrečném hvizdu.

Jo, tlak je na nás obrovský. Když chybuje útočník, spousta dalších hráčů to ještě může napravit. U obránce je to trochu horší. A nás už prostě nikdo nezachrání. Málokdo si dokáže představit, jak těžké to je. Oceňuju, když se nás někteří z hráčů snaží víc pochopit. Možná by pomohlo, kdyby si občas zkusili jít zachytat. Ale na druhou stranu jsem si post gólmana vybral. Každá role má jiné úskalí.

Když začne zápas, neexistuje nic jiného než já a puk. Moje oči míří šedesát minut na kotouč, nad ničím jiným nepřemýšlím. Vidím jen tunel, na jehož konci je světlo v podobě puku. Je náročné udržet koncentraci, ale mám pár metod, které mi pomohou, když získávám pocit, že se dostatečně nesoustředím. Navenek vidět nejsou, nechám si je pro sebe.

Paradoxně jsem poslední dobou zjistil, že čím míň se připravuju, tím je to lepší. Nesmím nad tím vůbec přemýšlet. To je asi hlavní klíč, hlavně se z toho nepos*at, jak se říká.

Když jsem byl v zámoří, tak jsem to zkusil. Dal mi nějaké cenné rady, nebylo to špatné, ale řekl jsem si, že stejně vlastně záleží jenom na mně. A že si to dokážu v hlavě srovnat sám. Nic těžkého na tom není.

Opravdu hodně. Při zápasech to někdy nedělá dobrotu. Je potřeba mít vždycky co nejčistší hlavu. Hlavně když se nedaří. Jestli začnu přemýšlet nad kravinami, ještě víc mě to položí. Je náročné se z krize dostat. A někomu se může hodit právě i odborná pomoc, vůbec to neodsuzuju.

Zažil jsem to mnohokrát, když se mi třeba zrovna nedařilo. Byl jsem naprosto vyřízený, bolela mě hlava i oči. Po spoustě duelů jsem ale mrtvý hlavně fyzicky. Třeba když jsme hráli doma s Litvínovem nebo Pardubicemi. Hodně lidí, vedro. Za zápas jsem shodil čtyři kila.