Článek
Po devíti měsících jste se při zápase v Litvínově vrátil do sestavy libereckých Bílých Tygrů. S jakými pocity?
Určitě jsem se na návrat těšil. V Liberci jsem prožil tři krásné hokejové sezóny. V Rusku se mi navíc v poslední době nedařilo, přestal jsem hrát a chtěl jsem z Čechova odejít. Jsem rád, že se do toho Liberečtí vložili a vyvinuli úsilí, aby mě získali zpátky.
Jak si vedl váš ruský klub?
Čechov je na chvostu ruské Superligy a má jen minimální šanci na postup do play-off. Sezóna by pro mě v Rusku skončila už 1. března. Chtěl jsem ale pokračovat v herní činnosti, abych mohl bojovat o místo ve slovenské reprezentaci pro mistrovství světa. To by se mi při setrvání v Rusku asi nepovedlo. Byl jsem ve složité situaci. Trenér mě nestavěl, protože nedávám góly, jenže ze střídačky nebo z hlediště to nejde. A manažer mě dlouho nechtěl pustit...
Zápas v Litvínově měl Liberec dobře rozehraný, nakonec jste brali jen bod za porážku 2:3 v prodloužení...
Necítil jsem se nejlépe. Byl jsem trochu unavený z posledních hektických dní. Ze čtvrtka na pátek jsem vůbec nespal, jelikož jsem letěl přes noc. Adaptace byla náročná, ale snad se postupně dostanu do zápasového rytmu. V Litvínově jsme si to prohráli sami, měli jsme spoustu zbytečných vyloučení a můžeme litovat nevyužité minutové přesilovky pěti proti třem nedlouho před koncem normální hrací doby
Překvapivě jste se objevil na pravém křídle Plodkova útoku. Jak se vám hrálo?
Jsem zvyklý na post centra, ale nevadí mi ani křídlo. Plodka a Víška znám dobře z minulých sezón. V tom nebyl problém, jsou to šikovní hráči. Škoda že jsem při své šanci nastřelil jen tyčku.
Jaké máte cíle pro vrchol sezóny?
Jen ty nejvyšší. Pokud se uzdraví marodi, budeme mít silné čtyři útoky. A pomýšlíme na finále. O další budoucnosti ještě nepřemýšlím, budeme se o tom bavit až po sezóně. Ale nebránil bych se setrvání v Liberci, kde se mi líbí.
