Hlavní obsah

Pocity po prvním tréninku? Jako bych neměl nohy, směje se nová posila Plzně

Plzeň

Rozdával úsměvy a hýřil dobrou náladou. Michal Moravčík vyjel po zámořské misi znovu na plzeňský led a první trénink s mateřským týmem si užíval, přestože v jeho obličeji byla patrná únava z náročné cesty. Čtyřiadvacetiletý obránce se od léta marně rval o místo v Montrealu a když postupem času přestal hrát i na farmě v Lavalu, došla mu trpělivost. Sbalil hokejové nádobíčko a vrátil se domů.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Michal Moravčík by měl hrát za Plzeň už v pátek.

Článek

Jak jste se na ledě cítil?

Jako kdybych neměl nohy (úsměv). Nebylo to fakt lehké. Na ledě jsem byl naposledy minulý pátek, týden jsem de facto netrénoval.

Kdy padlo definitivní rozhodnutí, že se vrátíte zpátky do Plzně?

Už minulý týden, ale my byli v Americe na tripu a já se nemohl oddělit od týmu. Musel jsem počkat na návrat a pak to šlo už ze dne na den.

Do Česka jste přiletěl ve středu dopoledne. Existovala možnost, že byste nastoupil do večerního utkání v Liberci?

Kluci na mě naléhali, abych šel hrát. Ale nezvládl bych to. V půl sedmé jsem zalehl do postele a spal až do půlnoci. Dal si pozdní večeři a pak ještě usnul asi na dvě a půl hodiny. Takže výsledek zápasu jsem se dozvěděl až ráno z rádia.

Poprvé tedy nastoupíte v pátek proti Brnu. Navíc půjde o zápas, v němž plzeňský klub oslaví 90 let vzniku. Věděl jste o tom?

Upřímně, vůbec. Dozvěděl jsem se to, až když se mě včera kustodi ptali, jak velký chci retro dres na zápas. Je to super. Snad to bude vítězná povedená premiéra. Věřím, že 90 let řádně oslavíme, ať už na ledě, nebo v hledišti s fanoušky.

Sledoval jste na dálku výkony Plzně v této sezoně?

Co jsem tak viděl, kluci hráli velmi aktivně, hodně bruslili a soupeře nenechali v podstatě vydechnout, což je super. Asistent Hanzlík mi říkal, že systém se moc nezměnil. Snad budu platný článek. Nechci být jen páté kolo u vozu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Michal Moravčík (vlevo) se vrací do plzeňských řad

Snil jste o NHL, ale zahrál si jen dvacet zápasů na farmě. Jak hodnotíte zámořskou anabázi?

Začalo to dobře a skončilo, jak skončilo. Stala se zkrátka spousta věcí. Když jsem se do toho na farmě pomalu dostával, postihlo mě lehčí zranění. Šel jsem se pak rozehrát do nižší ligy do Bramptonu. Po pár zápasech si mě vytáhli zpět, jenže už to nebylo ono. Navíc tam přišli ještě hráči z NHL, tým se ustálil a já si už nevybojoval místo v sestavě. Snažil jsem se všechny tréninky odmakat naplno, ale bohužel to nevyšlo. Zklamání ale převládalo jenom chvíli. Poslední zápasy jsem stál pouze na tribuně a koukal na hokej seshora. Člověk měl čas si utřídit myšlenky a smířit se s tím.

Nelitujete zpětně, že jste do zámoří odešel?

Neměnil bych. Taková příležitost by už nemusela přijít. Určitě mi to přineslo do života samé pozitivní věci.

Jste takový elegán na bruslích. Nabádali vás v zámoří k větší agresivitě a tvrdosti?

O tom jsme mluvili s trenérem. Pracovali jsme na tom v trénincích. Bylo to tak fifty fifty. Hlava si někdy řekla, že to udělá, někdy zase naopak. Takže jeden zápas byl třeba dobrý, druhý se nepovedl. To mi bylo zkraje vyčítáno, že mám nekonzistentní hru.

Jak byste porovnal hokej v AHL a v extralize?

Těžko se to srovnává. Tam se jede na pecky, na sto padesát procent, každý se chce dostat nahoru. Menší kluziště vás donutí hrát jinak. Tady ti zkušenější kluci dokážou hru zpomalit, mají na to víc místa. Obě soutěže mají svoji kvalitu.

Související témata: