Článek
Po odchodu z pražské Sparty po minulé sezóně jste až dosud nikde nehrál. Jak jste se připravoval na návrat do hokejového dění?
Bydlím v Kanadě, ale přes léto jsem byl v Itálii. Trénoval jsem vedle Turína i s koučem národního týmu, potom i sám a s jedním mužstvem. Musel jsem bruslit navíc, abych se dostal do tempa co nejrychleji.
Zvažoval jste dlouho nabídku ze strany Litvínova?
Pár týdnů určitě. Sedm měsíců jsem nehrál a v létě jsem chtěl vyměnit prostředí a zkusit jiné státy. Podmínky tam nebyly splněné. Proto jsem si řekl, že ještě počkám a pak přišla situace s možností jít do Litvínova. Je lepší začít bojovat na ledě než pořád čekat. Rozhodl jsme se pro Litvínov. A uvidíme, co bude dál.
Působil jste předloni v Hradci Králové a loni v pražské Spartě. Takže české prostředí znáte.
V Hradci jsem bydlel na náměstí a v Praze v Karlíně. Teď jsem v Litvínově na hotelu, do týdne za mnou přijede snoubenka. Mluvím obstojně česky, protože moje maminka je z Prahy a otec z Popradu (bývalý reprezentant Peter Ihnačák - pozn. red.).
Jak hodnotíte zápas Litvínova s Libercem?
Nejdůležitější věcí je vyhrát, což jsme nedokázali. Snažil jsem se o jednoduchou hru. Necítil jsem se špatně. Nohy nejezdily ideálně, ale snad to nebylo nejhorší. Čekal jsem to náročnější. Začal jsem ve čtvrté formaci a postupně jsem chodil i na oslabení a dostal jsem větší prostor.
Nestraší vás poslední místo v tabulce se čtyřbodovou ztrátou na třináctou příčku?
Litvínovské mužstvo jsem viděl až teď poprvé. A nemyslím si, že je to klub, který by měl být úplně dole. Když jsem se předtím dozvěděl, že se klukům dosud nedařilo, byl jsem hodně překvapený. Vzpomínám si z loňského působení ve Spartě, že nás Litvínov trápil a měli jsme na jeho ledě vždycky těžkou úlohu.
Kudy by měla vést litvínovská cesta z herní krize?
Musíme zapracovat na koncovce a zlepšit produktivitu.
