Článek
Začněme však pozitivně, neboť naděje na pokračování kariéry žije. Kdyby vše probíhalo ideálně, kdy se můžete na led vrátit?
Když vše půjde dobře, na led bych mohl jít ve druhé polovině prosince. Ovšem zatím si jen tak zajezdit. Samozřejmě naprosto bez kontaktu a střelby. Hrát bych snad mohl až ve druhé polovině ledna. Ale pevné datum vám nikdo neřekne. Záleží, jak se budu cítit a jak dopadnou kontrolní vyšetření. Na zápas musím být pochopitelně připravený i kondičně.
Jak se cítíte aktuálně týden po operaci?
Pořád jsem trochu bolavý, mám omezenou hybnost. Už se však můžu jít krátce projít, alespoň za barák. A na deset minut se můžu konečně i posadit a u jídla už nemusím stát. To jsou pozitiva. Ale když dlouho stojím nebo bych dýl seděl, záda cítím. Svaly jsou teď ochablý a páteř nepodpoří tak, jak je zvyklá. Dělám už i nějaké pooperační cviky. A v pondělí začnu profesionální rehabilitaci s fyzioterapeutem. Rehabku sice nemám nějak v oblibě, ale teď se na ní už těším. Poslední týden byl fakt nuda. Jen jsem ležel a koukal na televizi, nic pro mě.
Jak vůbec poslední trable se zády začaly?
Záda mě s přestávkami bolela docela dlouho, už šest týdnů před operací. Jenže takhle jsem je cítil už nesčetněkrát, když jsem v posilovně něco přetížil a namohl. Za pár dnů bolest pokaždé odezněla. Ale teď se vrátila a asi dva týdny před operací ještě zesílila. Svaly se úplně stáhly, chodil jsem zkřiveně. Nepomáhala rehabilitace, klid, vůbec nic.
Začal jste tušit, že je zle?
Ano, když mi pak začala do nohy střílet neskutečná bolest. Poslední dny před operací už byla šílená. A to už jsem víceméně nic nedělal. I v leže byly bolesti tak silný, až jsem byl z toho nas.... Poslední dny mně už brněly i prsty u pravý nohy. Když jsem se s tím svěřil doktorovi v klubu, hned mi dohodil neuroložku. Poslala mě na magnetku, a ta odhalila celkem velký výhřez ploténky. Když to poslali panu primářovi Buchvaldovi, který mi v únoru operoval i krk, zhrozil se z toho. Nebylo na co čekat a hned mi sjednali termín operace.
Myslel jste si v tu chvíli, že tohle znamená konec kariéry?
Když mi to týmový doktor oznámil, říkal jsem si, že asi jo. Ale jak jsme se o tom bavili víc, vysvětlil mi, že když vše uděláme teď hned a všechno by šlo dobře, je docela velká šance na návrat ještě v této sezoně. Pokud bych to však nechal a snažil se problém řešit nějakým cvičením, za prvé by to trvalo pět šest měsíců a za druhé ještě s nejistým výsledkem. Prý jen malý procento lidí se z toho dokáže vycvičit a být v naprostý pohodě.
Zleva Martin Zaťovič z Brna, brankář Petr Kváča a Ladislav Šmíd z Liberce.
Jsou potíže důsledek zápřahu?
To ne. Opotřebovanou bederní páteř má až 90 procent hokejistů. Prý tam mohl být špatný pohyb, do toho rána a ploténka prostě vyjede. Načatých jich mám v bederní páteři víc. Pamatuji si, že v Plzni jsem dostal ránu, kterou jsem nečekal, a pak jsem spadnul tou bederní páteří v rotaci na branku. Ale nevím, jestli je to zrovna tímhle, může jít o cokoliv. Nejspíš se na tom podepsaly ty roky hokeje. Čím starší, tím míň tělo drží. Pak stačí blbý pohyb, rána, kterou nečekáte, a jste na sále.
Jak se s tím vyrovnáváte po psychické stránce? Před vaší poslední sezonou v kariéře jste dřel jako kůň, teď všechna námaha přišla vniveč.
Na psychiku je to těžké. Samozřejmě mi pomáhá rodina, partnerka, za měsíc přiletí i děti z předchozího vztahu. Pomáhají i kluci v týmu, voláme si a píšeme každý den. To mě drží nad vodou. A raději se snažím nemyslet na to, co jsem musel v létě dělat. Ale třeba bez toho bych se už nevrátil po předchozí operaci vůbec, kdo ví. Teď už mám zase před sebou další cíl. Doufám, že se z toho opět poctivou prací a dřinou dostanu. Samozřejmě musím být ohleduplný vůči svému tělu, ale chci se ještě vrátit. A když to tělo nepovolí, prd se stane. Prostě skončím. Po sezoně k tomu dojde tak jako tak, jen by se to urychlilo. Ale na to nyní myslet nechci. Věřím, že tělo ještě pár měsíců hokeje zvládne.
Váš parťák Rosandič říkal, že to musí být na hlavu. Nebodl by i psycholog?
K jedné paní psycholožce chodím a stoprocentně si nějaký termín konzultace dohodnu. Psychicky je to totiž ohromně těžký, obzvlášť potom, čím jsem si prošel na konci minulé sezony. A teď jsem vypadl, když jsme v těžké situaci. Kluci sice nějaké zápasy vyhráli, ale všichni asi víme, že úplně ideální forma stále není. Opustit tým v takové situaci je pro mě hrozný. Pořád nad tím přemýšlím, chci tam s kluky být.
Nepoložil jste si ani jednou otázku, jestli vám stojí za to ta dřina, která vás čeká, možná i kvůli jednomu měsíci hokeje?
Stojí! Nikdy bych si neodpustil se na to vykašlat, když bude tělo reagovat dobře a zvládne to. Bylo mi to blbý hlavně vůči klukům, co tam se mnou v kabině sedí. Ani náhodou! V hlavě tohle nemám. Vykašlal bych se na to fakt jedině v případě, že by si tělo samo řeklo, že už prostě nemůže. Přes závit bych nešel, mám zodpovědnost za rodinu, za děti. Ale jak říkám, když to půjde, jít do toho musím. Kdo mě zná, ví, že jsem takový.
Aniž bych to chtěl srovnávat, napadá mě, jestli by pak váš návrat nemohl tým vyburcovat podobně jako na letošním evropském šampionátu dánské fotbalisty příběh Eriksena, který na hřišti zkolaboval a Dánové pak hráli za něj a dostali se až do semifinále.
To je příběh jako blázen. Eriksen na hřišti skoro umřel a jak se dánští fotbalisti dokázali dát dohromady a bojovali i za něj je skoro na film. Ale s mým případem je to nesrovnatelný. A nevím, do hlav klukům nevidím. Hlavně doufám, že až se budeme moci s Vitasem (Vitásek po operaci ramene, pozn. red.) vrátit, budeme v tabulce na dobrý pozici pro play off. Samozřejmě nebudeme mít patřičnou herní praxi, na druhou stranu naší výhodou bude, že nebudeme tolik unavení a opotřebovaní. Naopak budeme mít energii a chuť a tím pádem věřím, že týmu pomůžeme.
Jak vám bylo, když naposledy Tygři inkasovali od Olomouce během druhé třetiny čtyři góly a prohráli 4:6?
Špatně, koukám se na každý zápas a teď jsem si i zanadával. Ale nechci kluky kritizovat. Stát se to může, ale ne týmu, jako jsme my. Bohužel stalo se a doufám, že se z toho poučíme. Teď je dlouhá pauza, během ní si kluci vyčistí hlavy, od hokeje odreagují, a pak do toho zase vlítnou. Každý však určitě ví, že výkon obzvlášť ve druhé třetině nebyl ideální. Tam jsme to nebyli my.
