Článek
Plekanec by však rád s Rytíři zabojoval o vyšší pozice. „Sám nevím, proč se nám teď nedaří. Potřebujeme vítěznou šňůru, abychom se dostali zpátky do pohody," říkal po domácí porážce 3:5 s Kometou. „Výsledek je zasloužený."
Před zápasem, v němž zapsal asistenci, jeho jméno vyvolávaly fanouškovské tábory obou klubů. „Samozřejmě si toho cením, i když to nedávám tolik najevo. V poslední době nebylo moje jméno o soupeřů zrovna v lásce, příjemná změna," podotkl.
Plekanec totiž patří k hokejistům, které chce každý mít v týmu, ale nikdo proti nim nechce hrát. „Beru to jako kompliment. Ale asi se to moc zveličuje. Já se to snažím neřešit. Hraju pořád stejně. Ještě chvíli všechny budu otravovat. Pár sekyr rozdám, pár jich schytám a seknu s hokejem," usmíval se.
Kladenský kapitán vypíchl tři důvody, proč stále pokračuje. „Pořád mě baví hrát. Hlavně mi drží zdraví. A věřím, že mám pořád Kladnu co dát. Až jeden z těchto důvodů zmizí, nastane čas skončit," vysvětlil.
Za kariérou se proto zatím ohlíží jen zlehka. „Nejsem nostalgický typ. Ale na Montreal a zápasy v nároďáku budu vzpomínat nejradši. Sice nemám s reprezentací zlato, ale zážitky jsou nepřekonatelné. Vzpomínky na každý šampionát, na kluky v kabině, mi nikdo nevezme," vypichoval účastník jedenácti světových šampionátů a dvou olympijských her.
Nejcennější medaili má jen z mistrovství světa juniorů. To už je však téměř 21 let nazpátek. „Za tu dobu jsem se změnil úplně ve všem. O 360 stupňů. Vychovala mě Amerika. Dala mi ohromné zkušenosti a jen díky tomu můžu mít takovou kariéru," podotýkal zkušený kladenský rodák.
Po návratu ze zámoří působí v dresu Rytířů už pátou sezonu. Středočechům pomohl k návratu do extraligy, to mu však nestačí. „Mrzí mě, že se nám nedaří hokejově zvednout. Stále bojujeme na hraně extraligy a 1. ligy. Furt se pereme o existenci," postěžoval si.
Špatnými výsledky Kladna se snaží tolik netrápit. „Samozřejmě mě štvou, ale už se s nimi umím srovnat. Nehrotím hokej tolik jako dřív. Doma s rodinou dokážu vypnout," uzavřel Plekanec.
