Plášek o smůle v zámoří, Olomouci i stále hrajícím tátovi. Je to blázen, culí se

V Olomouci jste už téměř dva měsíce. Jste rád, že jste zvolil návrat do Česka?

Strašně moc. Máme výbornou partu, v kabině je sranda. Daří se nám. Navíc diváci vytváří neuvěřitelnou kulisu. Jsem naprosto spokojený. Jen ten poslední zápas s Kometou nám nevyšel. Na utkání jsem se hodně těšil, v Brně jsem strávil pět let a znám tam hodně kluků. Je to pro mě speciální duel.

I přes porážku zůstáváte pátí. Čím to je, že se před sezonou podceňovaná Mora drží v horních partech tabulky?

Těžko říct. Asi tu prostě dělají hokej dobře. Tým stojí právě na skvělé partě. A na bojovnosti, která je neskutečná. Náš chtíč hraje zásadní roli.

Jak se cítíte vy osobně? Před angažmá v Olomouci jste byl sedm měsíců bez utkání.

Začátek pro mě byl hodně těžký. Dostat se do formy po takové zápasové pauze... Pořád to není úplně ono. Po fyzické stránce nejsem tam, kde bych chtěl být. Ale aspoň sbírám body.

Dá se fyzička nabrat v průběhu sezony? Přeci jen obvykle je to práce hlavně na léto.

To samozřejmě. Není to snadné. Měl jsem po operaci kyčle a letní příprava se zpozdila. A tak mi musí stačit zápasy a herní praxe.

Nebylo tedy lepší zůstat v zámoří a dát si měsíc tréninku, jak vám organizace Vancouveru nabízela?

Varianta to byla, ale já už jsem fakt chtěl hrát zápasy. Díky nim hokej miluju. Nemít možnost oslavit vyhrané duely se spoluhráči v šatně mi šíleně chybělo. Psychicky to bylo náročné období. Teď si o to víc užívám každý zápas. Návrat do Česka jako krok zpátky neberu. Byla to pro mě priorita.

Věříte, že jste si za mořem vybral smůlu na zranění na pár let dopředu?

Snad ano. Už toho bylo dost. Hned při prvním kempu jsem si natáhl tříslo, takže jsem několik týdnů chyběl. Po šesti zápasech na farmě jsem si přisedl kotník a byl jsem mimo čtyři měsíce. Pak jsem odehrál dvě utkání a sezona pro mě skončila následnou operací kyčle.

Jak hodnotíte tuhle zkušenost, první rok v cizině?

Po hokejové stránce jsem toho moc nepoznal. Ale zjistil jsem, jak to chodí v zámoří. Vypiloval jsem angličtinu, viděl jsem hráče z NHL. Čekal jsem, že hokej na farmě bude výrazně tvrdší než v Česku, ale byl hodně technický a rychlý. A myslel jsem si, že tam bude dost konkurenčnější prostředí. Měli jsme ale výbornou partu, to mě až trochu překvapilo.

Do Vancouveru se chcete po sezoně vrátit. Jak vidíte své šance na boj o NHL?

Zatím to moc neřeším. V létě na kempu předvedu to nejlepší, co umím. Uvidím, na co to bude stačit. Snad se chytnu aspoň na farmě. Teď hlavně chci odehrát dobrý zbytek sezony v Olomouci.

Za ní jste v minulosti nehrál, ale máte to jen kousek z rodného Přerova. Bydlíte tedy doma?

Tak napůl. Kousek za Přerovem s přítelkyní a jejími rodiči. Pro partnerku byl přesun taky psychicky náročný, asi víc než pro mě. Ale stejně jako já je ráda, že se vidí s rodinou a kamarády.

Jak často se setkáváte s tátou, ve 49 letech stále ještě aktivním hokejistou České Třebové v krajském přeboru?

Moc nám to bohužel nevychází. Občas si dáme společný oběd nebo večeři. Ale na zápase se byl podívat akorát jednou, protože ve stejné dny sám hraje. Dívá se aspoň ze záznamu. Říká mi, že po mně chce víc, ale to od sebe očekávám i já sám. Ale ocenil, že jsem se vrátil do Česka. Shodli jsme se, že to je pro mě nejlepší cesta.

Co říkáte na to, že ještě sám zvládá hrát na solidní úrovni?

Neskutečný. Je to blázen (směje se). Samozřejmě v dobrém slova smyslu. Obdivuju ho. I to, s jakou lehkostí pořád zvládá bruslit.

Pro vás je asi pořád největší životní zážitek, když jste si mohli v sezoně 2017/2018 zahrát v Přerově spolu, že?

To rozhodně, vzpomínám na to strašně rád. Táta mi sliboval už odmalička, že si spolu jednou zahrajeme a pak skončí kariéru. Ta druhá část mu teda zatím nevychází (usmívá se).

Reprezentační dvacítku na nedávném mistrovství světa táhli dva rodáci z Přerova Tomáš Suchánek a Stanislav Svozil, v kádru byl i další odchovanec Martin Ryšavý. Čím to je, že je Přerov tak dobrá líheň?

Těžko říct, asi se tam dobře pracuje z mládeží. Ze své zkušenosti si nemůžu na nic stěžovat. Bylo to super období s kvalitními trenéry.

Byla o to větší radost sledovat český tým na turnaji?

Určitě. Parádní šampionát. Kluci odehráli neuvěřitelné mistrovství

Sám jste se zúčastnil dvou šampionátů dvacítek. Stejně jako šestnáct hráčů z letošního výběru. Pomůže hodně první zkušenost na druhém turnaji?

Myslím, že je to důležité plus. Kluci měli tým skoro úplně stejný. Věřím, že jim to taky pomohlo.