Plačící Varaďa: V hokeji jsem víc dojatý nikdy nebyl! Klub chce jít jinou cestou, vysvětluje svůj konec

Byl jste někdy dojatější, než teď na Spartě po zisku třetího Masarykova poháru v řadě?

V normálním životě určitě jo, ale v hokeji ne. Hlavně první momenty ještě na střídačce jsem byl hodně naměkko. Když se mi ale narodily dcery, to byly pocity ještě úplně jiné. To nejde přirovnat k ničemu.

Je letošní titul tím nejemotivnějším i proto, že v Třinci končíte?

Budu si pamatovat všechny, ale tenhle je emoční opravdu hodně. Jen mě mrzí, že tu nemohla být se mnou moje rodina. S nimi to ale brzo oslavím. Vážím si, jak mě celou dobu podporovali.

A byl tento titul i tím nejtěžším?

V sezoně jsme si prošli slabším obdobím, neměli jsme hráče, kteří by se ofenzivně utrhli. Ale naši hráči v sobě mají touhu vítězit. Věřím, že spolu s kolegy jsme to v nich vybudovali. Charaktery byly skvělé, byli jsme opravdu jako jeden tým.

A vy jste se ziskem třetího mistrovského poháru vyrovnal trenérským legendám Zdislavu Tabarovi a Františku Výbornému. Jak se poslouchá být ve společnosti takových jmen?

Neskutečně. Na to, že mi je teprve 46 roků, je to hezké. Pořád ale v sobě mám oheň, chtěl bych to vyhrát znovu. Hokej budu vždycky dělat, abych vyhrával.

Může se z Třince stát takový hegemon, jakým byl v 90. letech Vsetín, který získal titul dokonce pětkrát za sebou?

Já jsem tohle cítil pět let, co jsem byl v Třinci. Bylo to o každodenní práci. S realizačním týmem jsem pečlivě vybíral hráče, kteří přišli. Doplňovali jsme kluky do týmu, a že jsem se v nich nespletl, mě hrozně těší. Moje pětiletá etapa v Třinci končí, hrozně si vážím, že tým pode mnou chtěl vždycky vyhrávat. Odcházím opravdu šťastný.

Kdyby předloni nebyla sezona předčasně ukončena kvůli covidu, třeba byste odcházel se čtyřmi tituly v řadě...

Čtyři finále jsou i tak parádní. K tomu jedno druhé místo v základní části té nedohrané sezony. Tohle je skvělé. Tři vítězství v play off jsou v téhle době hokeje něco neskutečného.

Jak složité bylo v hráčích po celou tu dobu udržet touhu a hladovost po dalších úspěších? Ne nadarmo se říká, že obhajoba je mnohem složitější než první titul.

Dělám to, jak nejlíp umím. Jsem přesvědčený, že moje cesta je správná, nejlepší. Držím se své vize, klub jde jinou cestou, a proto se rozdělíme. Věřím ale, že si ji zpátky zase někdy najdu.

Opouštíte Třinec s těžkým srdcem?

Chtěl bych poděkovat Jánu Moderovi (prezident klubu) a Janu Czudkovi (viceprezident), že mi dali možnost Oceláře trénovat. Do tří let jsme chtěli titul, podařilo se to po dvou. Je fantastické, že se to povedlo třikrát v řadě. Neskutečné. Přál bych Třinci další úspěchy, ale v závěsu je spousta vlčáků. Věřím, že moje kroky se třeba do klubu ještě v budoucnu vrátí. Teď mu budu fandit.

V čem se liší vaše vize od té, jak ji vidí klub?

Vyžaduju stoprocentní přístup ve funkci hlavního trenéra i šéftrenéra klubu. Viděl jsem malinko odlišnou cestu a nešlo to ani po dlouhé době aby klub té mé věřil. Ať už v mládeži, dorostu... A jako šéftrenér klubu jsem měl zodpovědnost za vývoj hráčů a přál jsem si, abychom pro organizaci neustále vytvářeli top hráče. Nebo ty, kteří budou mít uvnitř srdce a ještě k tomu dovednosti. Naše cesty se prostě nepotkaly, naše vize šly jinudy. Věřím, že se naše cesty zase spojí. Určitě z Třince neodcházím s tím, že jsem zapšklý nebo naštvaný. Věřím, že hodně podobně to vnímá i třinecké vedení. Věřím, že jsme nespálili mosty.

Už víte, kam povedou vaše další kroky?

V tuhle chvíli žádnou nabídku na stole nemám. Samozřejmě jsou týmy v Česku i ze špičkových zahraničních soutěží, které mě kontaktovaly, když jsme svůj odchod z Třince oznámil. Všem jsem ale říkal, že se tím teď nechci zaobírat, že se chci stoprocentně soustředit na sezonu s Třincem.

Ta teď ale skončila. Takže?

Hokej miluju a chci trénovat. Ale kde to bude? Budu to pečlivě zvažovat a rodina v tom určitě bude hrát velkou roli. V žádném případě ale nejsem vyhořelý. Naopak jsem hladový a chci vyhrávat. A věřím, že můj tým vždycky bude chtít vyhrávat.

Kdyby záleželo jen na vás? Mluvilo se o Švýcarsku, Americe...

Čas, kdy budu na nabídku čekat, strávím inspekčními cestami, budu se snažit zdokonalit v tom, co dělám a umím. Podniknu cesty do zahraničí. Na jednu stranu se na to těším, zase ale vím, že mi hokej bude chybět. Budu chtít trénovat co nejdřív, ale takhle to prostě mělo být. Správný moment pro mě vyvstane. Ať to bude kdekoliv.

Chtěl byste stál na střídačce už v nadcházející sezoně?

Chtěl. Teď to možná vyzní blbě, ale jsem nažhavený na to zase trénovat. Ale kde to bude? V české extralize je plno, v Třinci to nebude. V zahraničí? Třeba něco přijde, anebo se mi to ještě nebude líbit a budu se věnovat vývoji mladých hráčů, dovednostním kempům. Nebo budu sám sebe posouvat zase dál inspekčními cestami.

Rád byste dlouhodobější kontrakt?

Nevím. Roli hraje spousta aspektů. Stavba týmu, má vize musí být slučitelná s tou klubovou. Za těch pět let v Třinci jsem byl o něčem přesvědčený a šel jsem si za tím. Nikdy si do toho nenechám mluvit. Jdu si za svým cílem a lidi a hráči, kteří mě znají, vědí, jaký jsem. Těch pět let v Třinci bylo něco skvělého, fantastického. Jestli další angažmá bude na rok, dva, tři? Nevím. Když mě to bude naplňovat... A mě hokej naplňuje.