Článek
Říkáte si: Konečně?
Byla to skutečně z mého pohledu průlomová sezona. Tu cestu jsem si prošel, čekal jsem na to dlouho a kolikrát jsem pochyboval. Ale zůstal jsem věrný tomu, co jsem dělal. Kolem 25 let jsem přemýšlel, jestli první liga má pro mě dál smysl. Ale vzhledem k tomu, že jsem tam začal získávat i nějaká ocenění, tak jsem si řekl, že to třeba přijde třeba později, ne jako u jiných kluků, kteří chytají extraligu ve dvaceti. Věřil jsem sám v sebe a čekal na větší příležitost.
Seriál Sport.cz ke startu Tipsport extraligy
Hokejová Tipsport extraliga startuje už 17. září. Server Sport.cz vám proto každý den přináší rozhovor se zástupci každého ze čtrnácti klubů od Kladna až po mistrovský Třinec včetně exkluzivních videí.
Kdy vám bylo nejhůř?
Když jsem ve dvaceti jednadvaceti letech byl ve druhé lize v Břeclavi. Tam jsem si říkal, že s tím seknu a končím. Další rok mě poslala Kometa do Třebíče, kde jsem měl bojovat o pozici dvojky. To jsem si opakoval, že to nikam nevede. Dělal jsem školu, a tak jsem přemýšlel, že půjdu touto cestou. Jenže najednou mi zavolali, že mě vyměnili do Přerova, kde skončil Martin Vojtek, a já rázem chytal osm zápasů v řadě. Můj pohled na hokej se okamžitě změnil a říkal jsem si, že by byla škoda končit. Nicméně jsem si stoprocentně jistý, že kdyby ta výměna nepřišla, sekl bych s tím, protože v Třebíči cesta do brány nevedla.
Má to brankář s prosazením složitější? Že třeba i šikovní gólmani nedostanou příležitost, zůstanou opomenutí, a tak raději studují, jdou pracovat?
Je to hrozně o štěstí – být ve správný čas na správném místě. Sám vidím, že kluci z juniorky, kteří s námi trénují, to v sobě mají, ale cesta do áčka je těžká. Málokterý klub si troufne vzít dvacetiletého gólmana, a to i v první lize. Týmy hrají o play off, sestup… U hráčů je to jednodušší, protože útočník se dá ve dvaceti ‚uklidit‘ do čtvrté lajny a on odtud může vylétnout.
Být ve správnou chvíli na správném místě. Jako skvělý příklad slouží váš někdejší parťák Karel Vejmelka, že?
Když se budeme bavit o bráně, tak hokejově není rozdíl mezi Amerikou a extraligou tak velký. Jde jen o to chytit šanci ve správný moment a Karlovi se to neuvěřitelně povedlo. Všechno mu vyšlo, teď už je v NHL čtvrtý rok. Má naprosto stabilní výkony a může NHL chytat s prstem v nose.
Jak náročné bude pro vás na průlomovou sezonu navázat?
Tlak větší je, ale já jsem každý rok na sebe vytvářel vlastní tlak, protože jsem se snažil někam dostat, někam posunout, někoho přechytat. Na druhou stranu mi to teď může rozvázat hlavu, ruce, že už jsem se konečně dostal do pozice, kde jsem chtěl být a nemusím být každý zápas nervózní, že musím podat stoprocentní výkon, abych dalších 14 dní zase nestál. Jestli je to zavazující? Já si to nepřipouštím. Minulou sezonu jsem si to neuvěřitelně užil a nezaobírám se tím, že musím chytat tak dobře, abych byl zase v nároďáku. Dělám maximum na tréninku, snažím se pracovat na věcech, kde mám slabiny, a jestli to někam povede nebo budou čísla horší či lepší, tak na to se člověk nemůže soustředit.
Zmínil jste reprezentaci. Jaká to byla odměna, když jste v přípravě na mistrovství světa dostal dva zápasy?
To byl krásný pocit. Ve třiceti letech jsem ani nedoufal, že se něco takového může stát, a i když jsme věděli, že na šampionát pojedou gólmani z NHL, tak o to víc jsem si užíval každý den, trénink. Ty dva zápasy byly paráda. Klukům jsem pak na mistrovství moc fandil, spoustu z nich jsem stačil za ty čtyři týdny poznat.
Pojďme k Vítkovicím. Minulou sezonu vám utekl začátek. Co udělat tentokrát jinak?
Nevyhlašujeme cíle, kde chceme být, kde chceme skončit. Ale chceme, aby sezona byla klidnější a lepší než loni. Loni jsme to honili v závěru, pak nám došly trošku síly v předkole play off. Možná to z nás spadlo, jak jsme byli pořád pod tlakem, abychom někam nezahučeli za Boleslav a Kladno.
Paradoxně v Lize mistrů vám to šlo.
Vzhledem k tomu, jaké jsme měli starosti v lize, tak jsme k tomu přistupovali uvolněně, nebrali to tak moc vážně. Ale měli jsme neskutečnou jízdu a o gól nám uteklo finále. Bylo to ovšem náročné, protože extraligové týmy, když bylo volno, tak si odpočinuly, zatímco my letěli do Švédska, Finska. Sami jsme nemohli uvěřit, že pořád někam postupujeme. Dělali jsme si z toho už srandu. Ale poznali jsme krásná města, stadiony, jiný hokej a taky jiný druh sezony.
