Článek
Z autobusu jako první vyšel kapitán Jiří Dopita a když se objevil s mistrovským pohárem na pódiu, náměstí propuklo v ohlušující jásot. Skandování "Mistři", "Paaardubice", nebo "To Růžička čumí, jak to Tesla umí," se opakovala v pravidelných intervalech a křepčící hokejisté z pódia kropili fanoušky šampaňským.
Kusý smekal čepici
Když se na velkoplošné obrazovce objevil videoklip na písničku skupiny Kabát Dole v dole, v němž účinkují pardubičtí hráči, rozezpívalo se celé náměstí. Sešli se na něm malé děti v červenobílých parukách i muži a ženy v důchodovém věku, vždyť naposledy se v Pardubicích slavil titul před dlouhými šestnácti lety.
Poté si vzal slovo klubový generální manažer Zbyněk Kusý a děkoval divákům. "Nemám klobouk, tak před vámi smekám aspoň kšiltovku," sdělil přítomným fanouškům, kteří jej odměnili bouřlivým potleskem. U mikrofonu se vystřídala i většina hráčů.
"Já jsem získal titul," křičel ochraptělým hlasem jeden z hlavních strůjců pardubického titulu Petr Průcha. Spolu se svými spoluhráči z útoku Koukalem a Hemským pak spustil píseň We are the champions, bez které se žádná oslava neobejde. Za svůj pěvecký výkon by asi od poroty Superstar žádná pochvalná slova neslyšeli, ale nadšeným divákům to bylo úplně jedno.
Miláček pardubických fanynek Michal Mikeska se po pódiu promenoval v polystyrenové královské koruně, kterou dostal od jednoho z fanoušků, na obrazovce běžely klíčové momenty čtvrtého finále.
Asi po půlhodině se hráči z pódia nenápadně vytratili a zamířili do baru Patapuf v horní části náměstí. Dovnitř směli jen členové pardubického klubu a jejich nejbližší, přesto před barem stál hrozen věrných fanoušků, který čekal na to, když některý z hráčů vykoukne ven.
V baru to rozjeli naplno
V Patapufu se mistrovské oslavy rozjely naplno. Obránce Snopek s forvardem Rolínkem se nahrnuli k mixpultu a ovládli barové karaoke. Po půlnoci se pak role DJe ujal gólman Ján Lašák. Do baru dorazil i bývalý lyžařský mistr světa a bratr útočníka Petra Koukala Martin.
K ránu hráči začali bar opouštět, ale domů se nešlo. "Teď jsme skoro všichni na baráku u Michala Sýkory," hlásil včera vpodvečer Mikeska. Do kolika se hráči chystali slavit? "Jak do kolika? Spíš do kolikátého," smál se vítěz kanadského bodování základní části. "Teď už záleží na výdrži. Až padnu, tak padnu," vykládal dobře naladěný ,Mikeš'.
Slavilo se i v ostatních barech, zavírací hodiny se posouvaly směrem k ránu. V klubových dresech i šálách se fanoušci vlnili do rytmu tanečních písní, které v repertoárech pardubických diskoték nápadně často střídala klubová hymna. Oslavy ale ještě zdaleka nekončí, 19. dubna je v Pardubicích na programu velký koncert.
