Článek
V Pardubicích se narodil, jsou jeho mateřským klubem. V osmnácti letech začal hrát ve východočeském klubu extraligu, za dvě sezony se v ní ale nedokázal napevno usadit. Navzdory tomu, že jiní v něm potenciál viděli, o čemž svědčí dvě Voženílkovy účasti na MS hráčů do dvaceti let.
„Když teď vidím u nás v třinecké šatně (devatenáctiletého útočníka) Míru Holinku, tak já v jeho věku měl za sebou mistrovství dvacítek a Pardubice mě (pak) odřízly,“ vzpomínal Voženílek v pořadu Příklep na Sportu.cz na roky 2014 až 2016.
„Nemyslím si, že jsem měl dostávat hodně prostoru, ale mám za to, že odstřihnout svého odchovance po dvou mistrovstvích světa dvacítek a dvou sezonách v A-týmu není nejrozumnější,“ míní Voženílek.
A tak přišla celkem klikatá cesta, během níž musel ostatním dokazovat, že hokej může hrát na té úplně nejvyšší úrovni. Po sezoně ve druhé finské lize se vrátil domů, spíš než v Pardubicích, za které mezi lety 2018 až 2020 odehrál dohromady pouhých 15 zápasů, však pendloval po hostováních v první lize.
„Šanci být v Pardubicích déle jsem nedostal. O to komplikovanější moje cesta byla. Vracet se zpátky a všem dokazovat, že na to mám, nebylo úplně nejjednodušší,“ uvědomuje si Voženílek.
Dynamo jej nejprve poslalo do Prostějova, s nímž tehdy spolupracovalo. „Ten měl ale už hotový tým, byli tam skvělí hokejisté a hrálo se de facto na tři lajny. A já byl v té čtvrté. Moc času na ledě jsem neměl,“ vybavuje si Voženílek. Přestože nastoupil do 31 zápasů, minutáž měl jen nepatrnou a vstřelil jediný gól.
„Prostějov, to bylo mé nejhorší období kariéry. Zaprvé se mi nedařilo, agent mi navíc nebral telefon, takže jsem vůbec nevěděl, co mám dělat a s kým mluvit,“ ošívá se Voženílek ještě teď.
Jednou z důležitých osob jeho kariéry se stal trenér Miloš Říha mladší. Byť nakonec s Voženílkem dlouho nepracoval. „Viděl, že v Prostějově moc nehraju, ale věřil mi a zavolal si mě do Litoměřic. Tam záhy skončil, ale přišel David Bruk, který mě znal z mládežnických reprezentací, a dal mi prostor. Navíc už jsem byl ve třiadvaceti letech jako hokejista vyzrálejší,“ ohlíží se zpětně.
Ve své druhé sezoně v dresu Stadionu zaznamenal v 57 zápasech 64 kanadských bodů a v roce 2020 přišlo laso z extraligových Českých Budějovic. Po dvou sezonách v nich se stěhoval do Třince, s nímž loni hned dokázal vyhrát titul.
Přestože by mohl, během mistrovské jízdy necítil satisfakci, když s Oceláři v semifinále play off pomohl vyřadit „své“ Pardubice. „Přece jen už je to nějaký pátek a lidi, kteří tehdy v Pardubicích byli, tam už teď povětšinou nejsou,“ uzavírá Voženílek.