Článek
Jak jste se za těch pět let ve Spartě změnil? Stále prožíváte zápasy tak intenzivně, nebo už dokážete zůstat nad věcí?
Celkově jsem určitě klidnější. Nebo si to teda aspoň myslím... Jasně, ve finále jsem poprvé, za což jsem strašně rád, ale že bych to nějak extra prožíval, to ne.
Cítíte, že z vás trošku spadl tlak, když jste Spartu po dlouhých devíti letech dovedl do finále?
Že by z nás všechno spadlo postupem do finále? Vůbec ne, ve Spartě jsou cíle vždycky ty nejvyšší. Je pravda, že pro některé týmy je úspěchem třeba semifinále, zvlášť když se do něj dostanou třeba poprvé. Večer nebo možná druhý den se vykropěj a pak už na to zapomenou. Ale my pořád chceme finále vyhrát.
Jste natěšený, až závěrečná série o Masarykův pohár konečně vypukne?
Jsem, ale před startem série se na finále oba soupeři těší a jsou rádi, že se do něj dostali. Ale vítěz je jen jeden a ten druhý bude ohromně zklamaný. To moc dobře vím. Určitě to bude výborná podívaná, zasloužená bitva a boj dvou nejlepších týmů v tomto roce. Na konci nechceme stát na modré a čumět, jak někdo jiný přebírá pohár.
Sám jste zmínil, že extraligové finále jste dosud neokusil. Mohly by vám v něm ale pomoct zkušenosti z reprezentace nebo ty, když jste coby hlavní kouč dokázal postoupit z první ligy do nejvyšší soutěže s Českými Budějovicemi i Libercem?
Nějaké zkušenosti už sice mám, ale nebudu dělat chytráka, když jsem extraligové finále ještě nezažil. Navíc si nemyslím, že by role trenéra byla až tak dominantní.
Záležet bude hlavně na hráčích...
Přesně tak. Jak udrží disciplínu, jak se jim budou vyhýbat zranění. Důležité budou i přesilové situace, dobrá obrana, výkony brankářů a rovněž týmová hra. Já se budu snažit týmu co nejvíc pomoct.
Vzpomínáte rád na tři roky strávené na střídačce Liberce?
Byl to nezapomenutelný zážitek. Hlavně první rok (sezóna 2001/02), kdy jsme postoupili do extraligy a nikdo to moc nečekal. Šlo o malinko podobnou sezónu té, kterou prožívají Tygři teď. Od té doby jsem s vedením Liberce, majitelem Petrem Syrovátkem nebo generálním manažerem Ctiborem Jechem, neustále v kontaktu. Plno lidí tam pořád znám a přeju jim, že se Liberci po tolika letech takhle povedla sezóna.
Překvapilo vás, jak Liberec v této sezóně vylétl nahoru?
Mají špičkové zázemí a vynikající podmínky pro trénink. Petr Syrovátko do toho zainvestoval spoustu času, energie i peněz a vím, že v posledních letech už byl bez šťávy. Až tolik ho to už nebavilo, když se Liberec roky pohyboval dole. Ale mužstvo postupně vhodně a dobře doplňovali a papiňák tak dlouho bublal a bublal, až to letos bouchlo.
Pikantností finále je i fakt, že na střídačce Bílých Tygrů stojí Filip Pešán, kterého jste si v sezóně 2002/03 vytáhl z Jablonce do Liberce a pod vaším vedením odehrál v extralize dva zápasy...
Nechtěl bych to spojovat jako sérii trenérů, jako novináři dřív psali o souboji Hadamczik versus Růžička. Ale z působení v Liberci se velice dobře známe a zůstali jsme v kontaktu i potom, kdy už Filip působil jako trenér.
Jak vůbec jeho trenérskou kariéru vnímáte?
Je to poctivej kluk, který měl trenérský začátek v Liberci velmi nepříjemný. Ale pro jeho vývoj je dobře, že si nejdřív prošel marastem, dokázal se prokousat a potom mohl v uvozovkách zavřít pusu všem pochybovačům a škarohlídům. A teď je, jak se říká, na obláčku.
Zůstáváte spolu i nadále v kontaktu?
Párkrát jsme se spolu bavili, někdy se za mnou zastavil doma nebo v mé restauraci v Loděnicích, když kolem projížděl. Spíš než ode mě se ale učil od Jirky Kály (Kalouse), když tehdy trénoval Liberec. Ale Filip si jde svou cestou, dělá to dobře. Respektuju ho a věřím, že i on mě. Ale teď stojíme proti sobě a uděláme všechno pro vítězství svých týmů. Přeju mu, jak se mu letos povedla sezóna, ale věřím, že její závěr pro něj bude kyselej.
