Článek
„Byl to drobný pád, fakt nic hrozného. Akorát to nevydržely vazy v rameni. Motorce se nic nestalo, odneslo to bohužel jen moje rameno. Blbá náhoda,“ vrací se Kacetl v rozhovoru pro oficiální stránky třineckého klubu k nešťastné události.
Když se o jeho nehodě dozvěděli v klubu, moc nadšení pochopitelně nebyli. „Nikdo mi ale nic nevyčítal. Naopak mi všichni pomohli, podpořili mě v hledání doktorů, vhodné rekonvalescence. Při návratu na mě ani nijak netlačili. Díky za to,“ říká Kacetl.
Celý první měsíc po absolvování operace musel mít rameno a celou ruku v ortéze. „Tři týdny jsem s ní nemohl hýbat, pak jsem začal rehabilitovat. Musel jsem mít ortézu ve dne v noci, nic příjemného. Bylo to potřeba, zároveň to ale přineslo nežádoucí efekty. Ochably mi svaly v lokti, biceps a triceps v paži,“ popisuje znojemský rodák a děkuje doktorům, fyzioterapeutům i kondičnímu trenérovi, kteří se na jeho léčbě podíleli.
„Odvedli fantastickou práci. Potřebovali jsme se dostat na plný rozsah ramene, což se, věřím, povedlo. Bylo to zpočátku bolestivé, ale hojilo se to dobře. Jsem fakt připravený, jinak bych do toho ještě nešel,“ ubezpečuje Kacetl, že už je stoprocentně fit.
Zkraje sezony tak klub musel v brankovišti sázet na duo Marek Mazanec - Patrik Švančara. Kacetl mohl svým spoluhráčům tak akorát držet palce z tribuny. „Tohle nemá rád nikdo. Zároveň jsem ale věděl, že ruka není v pořádku a fakt jsem nemohl. Upřímně taky řeknu, že jsem si díky tomu psychicky odpočinul. Byl jsem mimo ten zápasový stres. Taky jsem leccos vypozoroval, když jsem zápasy sledoval zpod stropu arény. Bylo to zajímavé,“ tvrdí.
V úterý s týmem odletěl do Norska, a pokud se nestane nic nepředpokládaného, ve Stavengeru si ve středu plný natěšení stoupne do branky. „Těším se na to, na druhou stranu si to ale nechci nějak přehnaně připouštět. Takové zápasy pak končí střídáním v desáté minutě. Jdu do toho s pokorou. Bylo to náročné období, ale věřím, že z něj vycházím silnější,“ uzavírá Kacetl.