Článek
Nic jiného člověku ani nezbývá, že?
Sport je někdy v tomhle vrtkavý... S tříslem furt bojuju, jdu teď zase na magnet. Uvidíme, co to přinese. Ale hrát můžu. Důležité je oko, na které vidím relativně v pořádku.
Co se tehdy v listopadu při ranním rozbruslení před zápasem v Hradci vlastně stalo?
Jezdili jsme dva na jednoho. Nahrál jsem Knoťarovi (Jan Knotek), který vystřelil docela švestku, brankář Honza Lukáš instinktivně zareagoval a zasáhl puk vyrážečkou. Stál jsem od něj asi metr a půl, lekl jsem se a místo, abych se zabalil, tak jsem se narovnal. Když jsem zvedl hlavu, zajel mi kotouč přesně pod plexi. Dostal jsem ránu přímo na nos a oko.
V tu chvíli jste ucítil velikou bolest?
Já byl spíš první moment v šoku. Samozřejmě byla to šlupka, takže to zabolelo. Oko se mi celé zalilo. Bál jsem se o něj. Asi měsíc jsem tam měl krev, ale už se vstřebala.
Diagnóza zněla děsivě. Zlomená očnice a dutina pod okem...
Taky jsem měl naštípnutý nos. V oku byl problém s komorovým úhlem, takže musím chodit na pravidelné kontroly. Hrozí, že začne propadávat pigment do míst, kde by neměl být a může dojít k druhotnému zákalu. Je potřeba si to tedy hlídat.
Podstoupil jste operaci?
Naštěstí ne, když jsem měl zlomenou očnici, sval držel oko na místě a nemuseli mi ho podkládat destičkou, která by zabraňovala jeho padání. Akorát si dvakrát denně kapu dvoje kapky, mám je na čtyři měsíce. Není to žádná hrůza. Hlavně, že vidím.
Sezona je pro vás složitá, jak se teď cítíte na ledě?
Nehraje se mi vůbec špatně. Nastupoval jsem s Vojtou Tomečkem a Petrem Kolouchem. Naposledy i s Lukášem Kucserou, předtím zase s Vildou (Burian), a předváděli jsme slušný hokej. Dostali jsme nějaké góly, ale vpředu taky něco udělali. Vytvoříme si šance, umíme si nahrát, dobře vyjet z pásma. Snažím se zůstávat pozitivní a ze všeho si brát dobré věci.
Hokejisté Olomouce se radují z gólu na ledě Vítkovic.
Výkony týmu jdou nahoru, promítlo se na něm, že během více než měsíčního přerušení extraligy kvůli koronaviru netrénoval na rozdíl od jiných mužstev na ledě?
Měli jsme zkraje porci asi osmi utkání během dvou týdnů. Šílené raketové tempo a bohužel jsme to nedokázali úplně zachytit. Samozřejmě vznikla obrovská díra mezi týmy, které měly během pauzy možnost někde trénovat a mančafty, které do toho naopak rovnou vlítly. Únava se potom hromadila zároveň s tím, jak člověk byl měsíc odkázaný jenom na online tréninky po webu. Bylo to těžké, ale už jsme se z toho oklepali. Navíc se nám uzdravují dlouhodobí marodi. Výkony mají stoupající tendenci a myslím, že se to otočí k dobrému.
V Olomouci působíte s několika odskoky od roku 2013, co se vám tu nejvíc líbí?
Třeba filosofie, udržuje se jádro týmu, které je pořád pospolu. Má to hlavu a patu. Klub je takový menší, rodinný, i to je jedna z věcí, která mi imponuje. A navíc je tady výborná parta.
Jste rodákem z Frýdku-Místku, přirostla vám hanácká metropole k srdci?
Jo, mám to tady rád. Chybí mi akorát hory. Ale jinak fakt super město s fajn lidmi. Mám tu kamarády i mimo hokej. V budoucnu bych se chtěl věnovat kolům. Učím se servisovat, mám kamaráda v dílně. Navzájem si pomáháme, učí mě a já mu sem tam s něčím pomůžu.
Horská kola jsou vaší zálibou, jak dlouho na nich jezdíte?
Na kole už odmala. Ale jak jsem dostal řidičák, najednou se ztratilo z mapy. K bikům mě pak asi v 21 nebo 22 letech přivedl kamarád. Chytly mě. Nejvíc mě baví trial bike. Univerzální stroj, s nímž můžu na traily a zároveň jezdit i dlouhé výlety v terénu. Je to pro mě obrovská vášeň. Člověk si i vyčistí hlavu od stresu, vyplaví se mu endorfiny. Mám rád odměnu i dřinu. Nevadí mi šlapat 45 minut do kopce, protože vím, že mě pak čeká pěkný sjezd. Je to fajn, člověk musí v terénu furt přemýšlet, dívat se před sebe a volit trasu. Vypočítávat, kudy jet, aby neudělal technickou chybu a nemusel slézat.
Měl jste někdy těžší pád?
Na Ondřejníku v Beskydech jsem se kdysi docela solidně proletěl... Nějaké pády jsem měl, ale naštěstí to nikdy nebylo nic hrozného.
Zlákal jste na projížďku i někoho z olomouckého týmu?
Jezdí dost lidí. Honza Káňa, Honza Švrček sháněl kolo, koupil si ho o Braňo Konrád. Má ho taky David Škůrek i Honza Lukáš. S Kánisem a Honzou Švrčkem jsme předloni byli na dva dny v rakouském Saalbachu. Jeden den jsme udělali šlapací, že jsme si tam vyjeli nějaký vrchol. Druhý jsme vyloženě jezdili jenom po trailech na lanovkách. Užili jsme si to moc.
