Hlavní obsah

Operace zhuntovaného ramene přinesla Růžičkovi vysvobození

Když v roce 2009 poprvé mířil do Třince ke svému novému angažmá a projížděl kolem místních mohutných železáren, byl nervózní a svíraly ho obavy. Nevěděl, co od nové štace čekat. „Ani ve snu by mě nenapadlo, co se tady může povést,“ říká útočník Martin Růžička, ústřední ikona Třince. Za šest titulů, které s Oceláři získal (sedmý má se Spartou), si v létě od zdejší primátorky vysloužil Cenu města za mimořádné zásluhy. Z někdejšího strachu už je dávno s Třincem pevný svazek, a byť kvůli květnové operaci nestihne Růžička start sezony včetně úterního duelu na Spartě, ani zdaleka nekončí.

Martin Růžička musí být trpělivý, zatím neví, kdy naskočí do extraligy. Operace ramena byla těžší, než čekal Video: Sport.cz

Článek

Martine, jak jste na tom zdravotně?

Podstoupil jsem v půlce května operaci, dopadla dobře a akorát to rameno bylo zhuntované, takže se dostávám zpátky. Je to postupná cesta, vypadá to dobře, jen musí být člověk trpělivý. To rameno se používá hodně, je potřeba tomu dát péči, aby, až se vrátím, to bylo stoprocentní. Dělám maximum, abych byl co nejdříve zpátky. Myslel jsem si po operaci, že v půlce srpna už budu jezdit s klukama po ledě, ale ještě jsem ve fázi rehabilitace. Návrat nedokážu odhadnout, nicméně blíží se.

Seriál Sport.cz ke startu Tipsport extraligy

Hokejová Tipsport extraliga startuje už 17. září. Server Sport.cz vám proto každý den přináší rozhovor se zástupci každého ze čtrnácti klubů od Kladna až po mistrovský Třinec včetně exkluzivních videí.

Jaké to pro vás bylo v play off?

Hrozné a náročné. Nemohl jsem hrát, věděl jsem, jaké jsou možnosti a co mohu. Povedlo se mi dát gól, ale dodnes nevím jak, protože jsem nemohl střílet. Člověk bojuje se zraněním a ví, že to nebude lepší. Přes noc má bolesti, nespí. Bere prášky, čípky, injekce. Adrenalin to při zápase trochu přebije, ale stavy před zápasy a čekání na ně byly hrozné. Operace nemám rád, ale teď jsem se těšil, až na ni půjdu. Potvrdilo se, že rameno bylo zhuntované a spousta lidí se divila, že jsem ještě vůbec hrál.

Přišlo vysvobození od bolesti?

Ano. V noci jsem nespal, ládoval jsem do sebe prášky. Našel jsem si určité polohy na spaní, ale konstantní bolest vás vyždíme. Už bych to nechtěl zažít. Tedy titul bych chtěl vyhrát znovu, ale bezbolestně. No, vlastně bolí to vždycky, nicméně tohle bylo něco jiného.

V prosinci vám bude 39 let. Neuvažoval jste o konci?

Ne, zatím mě to baví. Jsme úspěšní, takže mě to nabíjí. Vůbec jsem nad koncem nepřemýšlel.

Startuje nový ročník hokejové extraligy. Kdo patří k favoritům? Video: Sport.cz

Máte sedm extraligových titulů, rekordmanem je Ondřej Kratěna s osmi…

Kdo by nechtěl další? Je to droga. Jakmile to zažijete, chcete to zopakovat. Je to samozřejmě řehole a práce, abyste se dostali na absolutní vrchol. Všechno se musí sejít. Ale věřím, že to máme dobře nastavené a budeme se snažit být zase úspěšní.

V Třinci už jste legendou, což ocenila i paní primátorka.

Jo, pamatuji, jak jsem jsem přijížděl kolem železáren. Měl obavy a byl nervózní, protože jsem nevěděl, co od toho čekat, jak dlouho tady budu a kam se moje kariéra bude odebírat. Teď tu máme za sebou úspěchy a ani ve snu by mě nenapadlo, že se může povést to, co se povedlo. Z osobního i týmového hlediska. Doufám, že to ještě nekončí.

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Útočník Třince Martin Růžička

Ve městě jsou sice ony železárny, jenže okolí dominují nádherné Beskydy. Je to podle vašeho gusta?

Ano. Mám rád klid a ten tu je. Mám rád přírodu a tu taky je. Velkoměsto vám nabízí spoustu možností, ale já osobně ho nepotřebuji. Mám rád vesnický život a tady mi to vyhovuje. S manželkou chodíme do hor, jezdím tam i na kole, chodím se do nich koupat a otužovat. Nabíjí mě to tam. K tomu dost hraju golf, čtu si a koukám na seriál. Rád jsem v ústraní. Je to samozřejmě spojené s úspěchy, ale Třinec mi přirostl k srdci.

Sedí k tomu „venkovskému“ životu i vaše třinecká La Familia?

Určitě. Snažíme se to držet, aby to u nás fungovalo jako jedna rodina. Někdy to není příjemné, ale věřím, že všichni, co tady jsou, jsou za to rádi. Jsou dobré chvilky, jsou i špatné. Vším si musí člověk projít a tím, jak situace zvládá, se naučí mnohé o sobě a o týmu. Za vším je ale práce, spousta dřiny a odříkání, co lidi nevidí. Pokud chcete být úspěšní, musíte dřít.

V únoru vás reprezentační kouč Rulík vzal na Švédské hry, aby vás otestoval před možnou nominací na světový šampionát v Praze. Kvůli zranění z play off z mistrovství logicky sešlo. Mrzelo vás to, když jste viděl zlaté křepčení?

V play off jsem věděl, že to padá. Smířil jsem se s tím a soustředil jsem se na Třinec. Člověk by si rád zahrál, ale zase nemůže mít všechno. Přišlo zranění, tak jsem s tím žil a přál jsem klukům úspěch, protože to byla neskutečná akce. Od začátku jsem viděl, že si šli za svým. Bylo to podobné jako u nás, že když se tým dá dohromady a spolu táhne stejným směrem, mohou se dít velké věci.

Novinky v extralize: tresty až na 26 zápasů, stopky i za filmování a revoluce dresůVideo: Sport.cz

Už jsem zmínil vašich sedm titulů. Je nějaký z nich cennější, hezčí?

Každý je krásný. První titul jsem zažil na Spartě, bylo mi dvacet a ani jsem nevěděl, která bije. Najednou mi titul přistál do klína. Ale zároveň jsem viděl starší kluky, jak fungují. Jak po sobě vyžadují různé věci. Nádherný byl i první titul v Třinci, ještě ve staré hale. Euforie byla neskutečná. A podívejte se na poslední dva. Z předkola to ještě nikdo nevyhrál, minulé play off jsme zase hráli všechno na sedm zápasů, měli hodně zraněných. Byli jsme dvě desetiny od vyřazení, nakonec proti Spartě otočili z 0:3 na 4:3. Brutální! Musíte věřit do poslední chvíle. Na nás se to usmálo a pak už to jelo. Každý titul je prostě ohromná dřina a každý si zaslouží, abych si ho vážil úplně stejně.

Mění se oslavy? Michal Kempný mi vyprávěl, jak to po zisku Stanley Cupu přehnal, moc si nepamatoval, a tak si na to teď po titulu mistra světa dával pozor.

Mám to stejně. Když toho vyhrajete víc, užíváte si jinak. Starší už tak neleje. Spíš se raduje s kluky, co to vyhráli poprvé. Sleduje, jak tam řádí. Vnímám to jinak, než když mi bylo dvacet, dvacet šest a půlku z oslav si nepamatuji.