Článek
Odvážlivců ve vojenském klubu bylo více. Kučera vyrazil do Prahy ve společnosti Tomáše Sršně, Dominika Haška, Petra Hrbka a Milana Kastnera. „Jeli jsme Dominikovou stodvacítkou, on řídil," vzpomíná tehdejší obránce, kdo velel cestě na Václavské náměstí.
„Teď si z toho děláme trochu legraci, ale tehdy to byla poměrně vážná věc. Do Prahy jeli vojáci základní služby, kteří porušili všechny možné řády," naznačuje Martin Kézr, šéfredaktor sportovní redakce Sport.cz, že šlo o skutečně odvážný počin v podání hokejistů. „Opustili jsme posádku, nesměli jsme za hranice Jihlavy," přitaká Kučera.
Ten přiznává, že měl na triku v Jihlavě už jeden průšvih. „Udělal jsem kravinu. S panem Augustou jsme to kolikrát řešili. Poslal mě pak na čtrnáct dní k bojůvkám, k útvaru. Byl jsem malinkej, bál jsem se, že už mě nenechají hrát hokej. Nechali mě ale vydusit a pak mě vzali na milost," vzpomíná Kučera.
Netrvalo dlouho a přišla „sametová revoluce." Ty chvíle si nechtěla partička hokejových vojáků nechat ujít. „Po pár dnech jsme si řekli, že jedeme tak. Narvali jsme se k Dominikovi do auta a jeli na Václavák. Volal jsem to mámě a ta říkala, že jsou v Praze milice, ať nejezdíme," líčí události z listopadu 1989 pětapadesátiletý olympijský vítěz z Nagana
Jenže už bylo pozdě, partička už byla v hlavním městě. „Milice jsme sice viděli, ale jinak se vůbec nic se nestalo. Prošli jsme Václavák, sedli do auta a jeli zpátky," oddechne si i po letech hokejista.