Odpočinek i vážná nemoc sestry. Jandač je zpět na scéně, nechce být fosilie

Plzeň teď určitě není tým, který by se rval o pohár. Mužstvo je v přestavbě, čeká mě jedna ze štací, kdy se buduje něco nového, dalšího. Já jsem už neměl moc na výběr, protože rodinné okolnosti mi nedovolily, abych si mohl něco vybrat. Myslel jsem si, že ještě trénovat nebudu, ale Martin Straka na mě čekal. Pro mě to i byla varianta, abych to měl na dojezd a mohl být k dispozici doma. Nečekal jsem, že to dopadne, ale nakonec dopadlo. Nicméně uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Netrénuji prvním rokem a vím, jak to bývá. Pokud výsledky i hra budou dobré, panuje spokojenost. Pokud ne, je to všelijaké. Vím, že mě nečeká nic jednoduchého, že to bude jiná práce než u zmíněných klubů, ale těším se.

Většina synů či dcer si prochází tím, že jejich rodiče mají zdravotní problémy. Já už si tím prošel, Martin taky. Věděl, o čem mluvím. Tentokrát se to týkalo mé sestry, která je jen o dva roky starší než já, tedy ve věku, kdy člověk ještě chce být na světě. Věděl o problémech, které máme v rodině, byl trpělivý a ochotný čekat dlouho. Situace byla složitá i pro něj, protože jsme nevěděli, co bude. Měl jsem jasné priority, že pomohu své ségře, jak bude potřeba. Když se situace vyjasnila a věděli jsme, jak se to bude časově vyvíjet, mohl jsem jednat. Bylo to na poslední chvíli, ale cítil jsem, že o mě hodně stojí, což byl i jeden z důvodů, proč jsme si plácli.

Hodně lidí se mě ptá, jestli to bude fungovat, že má tendenci do všeho zasahovat. Že je to bláznivý rapl, že je impulsivní, emotivní. Já jsem ho zatím takto nepoznal, byť pořád o nic nejde. Tím, jak na mě čekal, se ho budu snažit nezklamat. Pro mě je pořád vzorem hokejisty, kterého bych chtěl. Mám ho zařazeného jako top hráče zlaté generace, který byl poctivý a pracovitý. Takový mi v týmu chybí. Ne, že by tam nebyli pracovití, ale kombinace jeho dovednosti, rychlosti, hokejového umu, zodpovědnosti, leadershipu, tak takového plejera by bral každý trenér. Rád se od něj naučím.

Je to běh na dlouhou trať. Budu se snažit pro Plzeň dělat to nejlepší, předat mé zkušenosti. Ale je mi jasné, že roky předtím – Sparta, nároďák či Magnitogorsk, tak to vždy byly kluby s nejvyššími ambicemi. Plzeň nejvyšší ambice nemá, ale zase hrát bez ambicí a nechtít vyhrávat je špatně. Každý má nějakou šanci, někdo větší, jiný menší. My patříme k týmům, které mají šanci menší, ale pořád ta šance je. Ne, třeba na pohár, ale můžeme se posunout výš, možná o hodně výš. Já nerad prohrávám, nemám rád, že se jen zúčastníme. A to chci do týmu napustit.

Mám v jejich věku děti a někdy se jí říká generace sněhových vloček. Práce se zkušenými hráči je pro mě jednodušší, protože k nim mám věkově blíž. Ale nechci být jako Zeman a jiní pablbové, kteří dělili společnost, a tak to nechci rozdělovat na starší a mladší. I já se musím učit, změnit, jinak by to nešlo. Zpět k otázce – jsou mladí, se kterými se pracuje výborně, pak mladí, se kterými se pracuje hůř, a jsou mladí, s kterými se pracuje totálně špatně. Musím se přizpůsobit, hodně se změnit a zkusím, aby se změnili i mladí, které mám v týmu. Zatím oťukávají oni mě, já je, a tak uvidíme, kam to povede.

Kdybych měl nároky jako dřív, tak se ti mladí dřív nebo později seberou a utečou pryč. Nejsou zvyklí tolik na konkurenci, tlak, důslednost, dochvilnost, koncentraci, intenzitu, úsilí, tedy věci, které do hokeje neodmyslitelně patří.

Je. Ale já to extra nezměním a nechci pranýřovat jen mladé. Já říkám, že nesmím být fosilie a musím se posunout taky, jestli chci tuto práci dělat. Protože bez mladých to dělat nejde. Spíš je musím nějakou jinou formou profilovat, aby to bylo ku prospěchu týmu a naší branže, kterou děláme. Aby se oni vyvíjeli dál a já je nebrzdil, naopak jim pomáhal. A aby i oni si byli ochotni připustit, že ne všechno je vždycky v pohodě, komfortní, a ne vždy je umetená cestička. I to by z jejich strany mělo přijít.

Mluvili jsme s ním a v době, kdy jsem přišel, to z jeho pohledu bylo 50 na 50. Nakonec se rozhodl odejít a my to respektujeme. Já nedokážu říct, jakým způsobem by se v áčku prosadil, byť šanci by dostal. Na dospělý hokej už má, ale je otázkou, jak by se v něm cítil, protože má drobnější konstituci. Je to velmi dobrý a chytrý hráč, tak si myslím, že se s přibývajícími roky přizpůsobí. Ovšem jestli nastal čas pro pravidelné hraní v dospělém hokeji, nevím.

Tím, že jsem tam nebyl, tak jsem si to užil. Tedy užil jsem si těžké zápasy, ne ty „povinné“, byť jsou vyprodané. Ty mi nic neříkají. Hrát s Rumunskem, Bulharskem, Indií či Bhútánem, tak to si fakt moc neužívám. Vím, že to na turnaj patří, je to tak nastavené. Ale chybí mi tam Rusáci, i když je situace taková, jaká je. Boje proti Rusům byly vždycky nejvýš, prostě to pořád byli Rusáci, které jsme neměli rádi a chtěli je porazit. Teď je turnaj o jednoho rivala, který je pro nás ten nejnenáviděnější, ochuzený.