Článek
Byl pro vás hokej odmala jasnou volbou?
Ano, od začátku. Když dal táta na hokej bráchu, bylo jasné, že ho budu hrát i já. Chytilo mě to okamžitě, už od dětství jsem doma šmrdlal s hokejkou. Táta mě pak bral po tréninku na led, abych si s ním zabruslil. Občas jsem se věnoval i fotbalu, ale hokej byl vždy na prvním místě.
Táta byl váš vzor?
Spíš brácha, protože tátu si na ledě moc nepamatuju. Když jsem hrál za dorost, Robin zrovna působil v ústeckém áčku. Sledoval jsem každý jeho zápas a stejně tomu bylo pak i v Litvínově. Vše jsem od něj okoukával a chtěl být jako on. Snažil jsem se jít v jeho stopách.
Jste o pět let mladší. Jaký máte s Robinem vztah?
Když jsme byli malí, taky jsme se i prali, ale to je podobné u všech sourozenců. Radši už nevzpomínám, co mi prováděl (smích). Teď máme vztah takový klasický. Je sice v Nižněkamsku, ale třeba dvakrát týdně si zavoláme.
V minulé sezóně jste si spolu zahráli v Litvínově, a dokonce i v jedné lajně. Jaké to pro vás bylo?
Super, tohle jsem si vždycky přál a myslím, že i celá rodina. Pořád se mě vyptávali, kdy už budu hrát s Robinem (úsměv). Šlo nám to dobře a hrozně rád na loňský ročník vzpomínám.
Pro všechny členy rodiny to musel být zážitek. Chodili pravidelně na zápasy?
Přesně tak, žili tím všichni. I babičky a dědové nás sledovali na internetu. Bylo to fakt skvělé.
Nedobírali si vás spoluhráči?
Trochu ano, v kabině máme hodně vtipálků. Ale nic hrozného. Byly to takové klasické řeči jako já na bráchu, brácha na mě... (smích)
Dával vám Robin na ledě nějaké rady?
Ne, my jsme si hokejově vyhověli. Občas mi řekl, kam mám třeba jet, ale že by po každém střídání za mnou přišel a říkal, tady to udělej jinak, to ne. Ani jsme se vzájemně nehecovali. Byli jsme rádi, že se nám daří a jestli dám gól já, on nebo někdo jiný z lajny, to bylo úplně jedno. Prostě jsme si to spolu na ledě užívali.
Loňská sezóna byla vaší první v extralize a hned jste se v ní blýskl. Nasázel jste v základní části čtrnáct gólů a dalších dvanáct připravil. Byl jste spokojený?
Ano, střílel jsem góly, bodoval a dařilo se týmu. Letos je to bohužel horší...
V čem vidíte problém?
Říká se, že druhá extraligová sezóna je pro hráče vždycky horší. Každý vám to vtlouká do hlavy a pořád na to myslíte. Všichni už navíc mají určitá očekávání, co předvedete.
Vždy jste hrál centra, ale v poslední době nastupujete na křídle. Co vám sedí víc?
Trenér Rulík mě tam loni zkusil a docela jsem se na křídle chytil. Víc se dostanu do zakončení, ale nedokážu říct, který post mi lépe vyhovuje.
Litvínov se po nevydařeném startu do sezóny rozjíždí. Zlepšila se nálada v kabině?
Určitě. Když jsme měli šňůru devíti porážek, bylo to šílené. Nedala se nám upřít snaha, ale prostě nám to nelepilo. Pak přišel zlom, přišli noví hráči, zvedli jsme se a z posledního místa dotáhli na týmy před námi. Když budeme pokračovat v těchto výkonech, tabulkou vystoupáme ještě výš.
V první čtvrtině soutěže jste se hodně trápili v koncovce. Bylo to frustrující?
Ano, přitom ale na trénincích nám to tam padalo. Jenže pak přišel zápas a my se nebyli schopni trefit. V kabině jsme se tomu snažili nepodléhat. Makali jsme a věřili, že se to zlomí.
V létě jste odbyl premiéru v národním týmu a zahrál si dva přátelské zápasy proti Slovensku. Jak jste si je užil?
Pozvánka mě příjemně překvapila. Byl to jiný hokej než v extralize. Tréninky tam probíhají v takovém tempu, že jsem byl po prvním úplně zavařený. Bylo tam hodně mladých kluků a všichni se snažili ukázat. Hodně bruslili, a pak to trochu vázlo v kombinaci, ale odehráli jsme dva dobré zápasy. Jsem rád, že jsem si to zkusil.
Je to pro vás velká motivace do další práce?
Byla pro mě čest zahrát si za nároďák. Uvidíme, kam se moje kariéra bude vyvíjet. Určitě bych se tam rád ještě podíval a třeba i s Robinem.
Jaký je váš hokejový sen?
Dva se mi už splnily. Zahrál jsem si s bráchou a nakoukl do reprezentace. Teď bych s Litvínovem rád zažil týmový úspěch.
