Článek
„Měly by se ctít a dodržovat určitá pravidla, více se ale k minulé sezoně nechci vracet. Nastavili jsme si laťku vysoko a pokusíme se náš cíl naplnit,“ uvedl 52letý trenér, pod jehož vedením Vítkovice v minulé sezoně získaly nejvíce bodů (102) v základní části v historii.
Sportovní ředitel klubu Roman Šimíček hovořil o finále, je to i vaše meta projít až do poslední série sezony?
Ze svých zkušeností se vždy držím při zemi. Nelítám v euforii, že vyhrajeme titul, protože těch mužstev, které to chtějí je čím dál více. Každý chce vyhrát, sáhnout si na ty nejvyšší příčky. Vede k tomu dlouhá cesta, která není lehká a ovlivnit ji může spousta věcí. Musíme do toho jít s pokorou, respektem k soupeřům, ale i sebevědomím, protože jsme tady něco dokázali. A hráčům připomínám, že je třeba pořád něco dokazovat. Pokud bude mít někdo nastaveno v hlavě, že to loni stačilo, tak se škaredě spálí, a bude to vidět hned od prvního kola.
Držíte tedy mužstvo v pozoru?
Snažím se o to, abychom fakt neusnuli, protože těch tygrů kolem nás je strašně moc. Všichni nás po tom minulém výsledku budou brát velice vážně. A za to jsme rádi. To, co řeknu bude asi říkat dalších třináct trenérů: Dobře odstartovat… a tak dál. Každá sezona je náročná, začíná od nuly, chceme sbírat body, makat, hrát srdcem, vážit si toho, kde jsme. A pak můžeme myslet na nějaký týmový úspěch.
Po sezoně odešli do zámoří Aleš Stezka a Patrik Koch. Byly to ty největší mezery v sestavě, které jste museli řešit?
Byly to obrovské ztráty, na druhé straně jsem rád, že i z Vítkovic se dá dostat do NHL. Teď už to můžu posoudit i jako trenér, nejen jako hráč. Klukům přejeme vše nejlepší a může to být lákadlo pro další, protože je vidět, že se tady dělá dobrý hokej a angažmá u nás stojí za to. Věřím, že každý hráč je nahraditelný, i když není typologicky úplně stejný, ale musíme se s tím vyrovnat. Jako ostatní mužstva, protože hráči přichází a odchází. A co si budeme vykládat, většinou po úspěchu chodí pryč ti nejlepší.
Jak jste spokojený s náhradou? Přišli brankář Matěj Machovský, útočníci Valentin Claireaux a Jan Káňa, do obrany Stuart Percy?
Svým způsobem ano, jsem spokojený, i když asi nikdy nebudu maximálně. Kluci, kteří přišli, zapadli do mužstva, ukazují se velice dobře, pracují. Ale vše ukážou až výsledky.
Je tým kompletní?
Není, stále hledáme ještě jednoho top centra. Ale to je asi případ každého klubu. Čeká se, až začnou kempy, jestli se někdo neuvolní. Určitě je ale lepší, když to má trenér seřazené trochu dříve, než když čeká do poslední chvíle, kdo může přijít.
Říkal jste, že byste rád přivedl ještě centra, vyslal jste požadavek na vedení klubu, aby získali Davida Krejčího?
Požadavek asi daly všechny klub, ne jenom já. Centrů není dostatek, bude to těžká práce sehnat takového hráče. Někdo možná vyplave, jsou tu ale i další mužstva, která hledají a bude to pro všechny velký boj, kdo koho získá.
Dokážete si představit, že by přišel v prosinci, v lednu, kdy už tým nějakým způsobem funguje?
Záleží taky na tom, jak ta sezona bude vypadat. Ale pokud je to odskočený hráč, tak by kývnul každý trenér. Musí to mít ale hlavu i patu. Každý trenér ví, jakého hráče potřebuje do mužstva jak charakterově, tak co se týče pracovitosti. Další věcí je, že takového hráče není jednoduché přivést do klubu, kde nikdy nehrál. Těch úskalí je moc, ale určitě bych se top hráči nebránil v prosinci, ani v lednu.
Až v posledním utkání před startem extraligy do sestavy naskočil po zranění Peter Mueller. Byla to pro vás velká komplikace, že jste si nemohl vyzkoušet, zda by se k němu někdo z nově příchozích nehodil více, než spoluhráči z minulé sezony?
Byla a velká, protože jsme chtěli otestovat různé alternativy. Budeme tedy sázet na starou spolupráci. Nebude to jen o Peterovi, my spoléháme na týmový výkon, ne na jednotlivce. Nejsme tým individualit. Jména nehrají takovou roli, ega musí jít stranou, jinak ničeho nedosáhneme.
Máte za sebou čerstvou zkušenost s Ligou mistrů, kde se zkoušela nová pravidla. Líbilo se vám některé? Implementoval byste některé do extraligy?
Za mě to je harakiri. Ta oslabení a přesilovky. Byli jsme na to připraveni, ale dokud jsme neměli tu osobní zkušenost, tak jsme nevěděli, jak velký dopad to může mít na výsledek. Hrát dvě minuty oslabení a ve třech proti pěti obzvláště, je šílené. Smířili jsme se s tím, ale moje zkušenost je, že bych to raději v extralize neviděl.
V létě jste byl ve Spojených státech. Byla to pracovní cesta nebo dovolená?
Půl napůl. Nebo spíš čtvrt, na třičtvrtě. Setkal jsem se v Anaheimu s lidmi, se kterými jsem hrál a bylo to hrozně fajn. Ale viděli jsme s rodinou i spoustu dalších míst. Šest dní jsme byli v New Yorku, čtyři v San Francisku, jedenáct v Anaheimu a tři v Las Vegas. Bylo to velké poznávání, cestování, i využití kontaktů, které ještě mám z doby, kdy jsem hrál. Obrovsky jsem si vyčistil hlavu, ale přidal jsem k tomu i pracovní věci.
Rodina si to užila nejvíc kde? V Las Vegas?
V těch vedrech, kdy tam teplota stoupala až ke osmačtyřiceti stupňům? To úplně ne. Holky nás vyháněli z kasina, nemyslím si, že by si to nějak užívaly. Hodně jsme cestovali, v New Yorku jsem se po čtyřech letech setkal se synem a s vnučkou, kterou jsem ještě neviděl. I tohle bylo příjemné, rodinné. Viděl jsem Alcatraz, obrovsky to na mě dýchlo. Nádhera. Pak Brooklyn Bridge v New Yorku, Golden Gate Bridge v San Franciscu. Vypustil jsem z hlavy Česko a český hokej. Vůbec jsem nesledoval zprávy a vše, co jsem v sezoně neměl šanci, jsem chtěl vložit do rodiny, protože jinak jsem hokejový fanatik. Tam jsem se ale v plné míře věnoval jim. To bylo fajn.
Bylo pro vás těžké ten telefon vypnout a nedívat se na něj?
Po sezoně jsem s tím problém měl. Taky jsem jel na dovolenou, ale pořád jsem ještě řešil hokej, hokej a zase hokej. Po letní přípravě jsem to ale vypnul. Spíše mě zajímaly věci v Americe, NHL, nebo třeba to, že Venca Prospal jde trénovat na farmu.
Dala vám cesta po Americe něco pracovně?
Dala, protože jsem se bavil s lidmi v Anaheimu z klubu ohledně tréninků, i když teď v sezoně se jim nedařilo. Chtějí za dalších čtyři pět let stoupat a zase hrát o Stanley Cup. Dozvěděl jsem se zajímavé věci, na které člověk nepřijde, když nemá kontakt s lidmi z prostředí NHL.
