Článek
„Šel jsem tam místo Kuby Strnada, který se zranil. Dozvěděl jsem se to těsně před zápasem a byl jsem nervózní jak před prvním sexem. Před každým střídáním jsem chodil za Honzou Stránským a ptal se ho, kam mám startovat, ať jim v tom nedělám guláš," smál se Bernad. „Nakonec jsem si to ale docela užil. Škoda, že z toho nebyl nějaký bod," svěřoval se.
Záskok v útoku nebyl pro Bernada velkou novinkou. „Myslím, že zrovna tady ve Vítkovicích jsem v minulé sezoně hrál taky v útoku. Přijeli jsme do Ostravy o den dříve a Kousy (Pavel Kousal) dostal tenkrát horečku. Když mi ráno trenéři řekli, že jdu do útoku, tak jsem si myslel, že si dělají srandu. Asi je to tady pro mě zakleté. Vůbec se nám na Vítkovice nedaří, navíc ještě chodím do útoku," vykládal Bernad.
Mladoboleslavští prohráli s Vítkovicemi i čtvrté utkání v sezoně (2:4, 1:3 1:2 a 2:3). „Byla to divočina. Samé ošklivé góly. Padl jeden hezký, který dal Sváča (Vladimír Svačina) a ten byl i vítězný," poukázal Bernad na odvážný a efektní průnik vítkovického útočníka ze druhé minuty třetí třetiny.
Závěr utkání Bernad odehrál už na své pozici v obraně vedle Martina Pláňka. „Asi devět minut před koncem si mě trenér Radim Rulík zavolal k sobě na svou stranu střídačky a řekl mi, že půjdu k Plaňkovi. Ale k ničemu už to nebylo, protože z toho nebyly žádné body. Dvakrát jsme srovnali a pokaždé nám za pár chvíli dali další gól. Poprvé po třech minutách, podruhé ani ne po minutě. Takhle to nesmíme hrát. Po gólu je třeba okamžitě myslet na obranu," upozornil mladoboleslavský obránce.
