Článek
Chtělo se vám na trénink po tak dlouhé době?
Nechtělo, no. Ještě když jsem zjistil, že hned budou testy. Člověk nic nedělá a hned se má testovat. (usměje se) Určitě to není příjemné, hned se zvedne tepovka. Ale do toho se pomalu dostaneme a bude to dobrý.
Jak odhadujete, že jste v testech dopadl?
Ježiš, zatím nevím, ale určitě velmi dobře. (smích)
V minulé sezoně se řešilo uzavření extraligy, teď to vypadá, že se soutěž opravdu uzavře. Většina hráčů byla v minulé sezoně proti, jaký na to máte názor?
Mě se to nelíbí, vytratí se z toho tlak. A bude to takové jakoby zadarmo. Nevím, jestli to bude všechno pak poctivé. Bojím se toho, že to nebude jako kdysi. Že každý zápas může rozhodnout, že se na každý musíte připravit maximálně, protože každý bod je důležitý. Nevím, no. Moc se mi to nelíbí, ale nedá se nic dělat. Ale pro majitele to bude lepší. Nepřijdou o své peníze a tak. Uvidíme, jak to dopadne.
S jakými emocemi se po deseti letech vracíte do Vítkovic?
Těším se. Zrovna jsem se tady prošel po dlouhé době a je to pořád stejné, vrátily se mi vzpomínky na mládí.
Sledoval jste pohyb v kádru Vítkovic?
Abych byl upřímný, tak jsem to teď moc nesledoval. Sám jsem měl své starosti a nechtěl jsem se stresovat koukáním na internet a podobně.
Posledních osmnáct let jste hrál play off, často až do závěrečných kol. Nemáte obavy, že vás čeká hra na dně tabulky?
I s Vítkovicemi jsem hrál finále a teď jsem nepřišel s tím, že bych chtěl něco jiného. Nechci hrát u dna. Play off je cílem a pak se uvidí. Může se stát cokoliv.
Změnil se Lukáš Krenželok za těch deset let hodně?
Co bych na to řekl? Asi jsem moudřejší, ale stále bojuju, jsem pracovitý, neumím se na to vyprdnout. Prostě jsem pořád stejný, akorát jsem starší. A možná klidnější.
Bude stát hra Vítkovic na vás?
Jsem tady poprvé, ještě jsem s nikým o tom nebavil, ale je to možné. Uvidíme, jakou dostanu roli, i když v kabině bych asi měl sem tam něco říct. Budu se snažit být jedním z lídrů. Vím, co je třeba k tomu, aby se vyhrávalo. Většinou je to o maličkostech. Ten, kdo hraje extraligu, už to v sobě má. Teď jde jen o to získat sebevědomí na to, že se jde vyhrát.
Společně s vámi se do Vítkovic vrací i Zbyněk Irgl, jaké to pro vás je, být zase spolu v týmu?
Se Zbyňou už jsme si volali, s ním byla vždycky sranda. Určitě dobrý, jsme kamarádi.
Že se ve 39 letech drží na špici, vás nepřekvapuje?
Zbyňa je blázen! Kondiční gigant, on jenom cvičí. Jede v autě a podle mě tam má jednoručky, nebo nevím... (usmívá se) Podle mého může hrát ještě deset let. Nebo tak dlouho, jak ho to bude bavit.
Co je tedy klíčem k úspěchu?
Poctivost. A týmová práce. Můžete mít jednoho šikovného frajera, ale ten vám to sám nevyhraje. V šatně musí být parta, všichni si musí věřit a odshora až dolů být všichni na stejné lodi.
Někteří starší hráči se připravují individuálně, vy máte raději přípravu s týmem?
Vždycky jsem byl s týmem, nikdy jsem neměl prostor, abych se chystal sám. Teď je to delší, tak uvidíme.
Jste zvyklý hrát až do konce dubna, teď máte za sebou dva měsíce pauzu. Jaké to bylo?
Už to bylo moc dlouhé, mám sedm kilo nahoře. Většinou bývá měsíc a ani po něm se člověku moc nechce. Ale teď už to bylo takové, že jsem cítil, že už chci zase něco dělat. Teď aby to vydrželo i do sezony. Přece jen všechno to děláme kvůli tomu, abychom od podzimu na ledě vyhrávali.
S Libercem jste vyhráli základní část, už jste překousal zklamání, že jste přišli o vrchol sezony a nemohli hrát o medaile?
Je to nepříjemné, člověk se těší celý rok. Dělá všechno pro to, aby se dostal do play off, v něm si zahrál a teď se to škrtlo a nebylo nic. Bylo to nepříjemné, bolí to.
Věřil jste, že by přišla další medaile do sbírky?
Mohla přijít. My se ale vždycky připravovali je na jednu sérii a neřešili další. Šli jsme do toho s tím, že musíme vyhrát nejbližší zápas, sérii. Šli zápas od zápasu a vždycky to nějak dopadlo.
