Nepochopitelné a neomluvitelné, kroutí slávisté hlavou, jak bleskově přicházejí o vedení

Už v prvním zápase si slávističtí fandové mohli trhat vlasy na hlavě. Jejich oblíbenci se dostali do vedení, o 75 vteřin později ovšem Vítkovice srovnaly, za dalších sedmnáct sekund už šly do vedení. Střih, o den později. Slavia dává první gól, o vedení ale po třinácti vteřinách přichází. Resumé? Ostravané vedou po domácích zápasech 2:0.

Třetí pokračování série v Praze? Sešívaní jdou znovu do vedení, ale za třiadvacet vteřin je znovu srovnáno. Uplyne dalších sedmdesát čtyři sekund a obrat je dokonán. Pak navíc Havel v průběhu druhé třetiny zvyšuje na 4:2, aby Vítkovice za dalších devět vteřin snížily znovu na jednobrankový rozdíl. Tohle už nemůže být jen pouhá náhoda, přiznávají i samotní slávisté.

„Už se nám to stalo tolikrát, že je to až neomluvitelné. Nevím, co k tomu říct. Místo toho, abychom se dostali do pohody, nás to srazí a začínáme od znova,“ souká ze sebe útočník Lukáš Havel. Ani on si nedokáže vysvětlit, proč se stejná situace opakuje v každém zápase. „To kdybychom věděli... Musíme se na to zaměřit. Asi se uspokojíme, podceníme to a vždycky inkasujeme,“ zauvažuje Havel.

Bezradní jsou i trenéři, kteří na hráče před každým zápasem apelují, aby se podobných momentů vyvarovali a plně se po vstřeleném gólu koncentrovali na hru. „Je to nepochopitelné. Ač na to hráče upozorňujeme, pořád se to opakuje. V každém zápase dostáváme Vítkovice pod tlak, pak ale inkasujeme gól,“ říká Jiří Čelanský, který si nedokáže vysvětlit, co za zkraty hráčů vězí. „Nevíme to. Možná se poleví v koncentraci, možná z nás po vedoucím gólu spadne tlak a začneme hrát lehkovážně,“ zamýšlí se asistent trenéra.

„Kdyby se to stalo jednou, dá se to pochopit. Ale nám se to stává opakovaně. To už je moc a musíme to zastavit. Můžeme být jen rádi, že jsme to v pondělí nakonec zvládli,“ uvědomuje si Havel, kterého alespoň těší, že slávisté snad konečně našli recept na brankáře Štěpánka. Ve třetím zápase mu nasázeli pět branek, tedy o dvě více, než ve dvou zápasech v Ostravě. „Není robot, je to jen člověk. Někdy mu to tam taky napadá“.

Vítkovické trenéry po zápase v Praze mrzelo, kolika zbytečných individuálních chyb se jejich svěřenci dopustili. „Na naše poměry jich bylo až nezvykle mnoho. Někteří hráči asi nebyli plně koncentrovaní na zápas. Alespoň já si to myslím, jinak si to totiž nedokážu vysvětlit. Chyb se totiž dopouštěli opakovaně,“ tvrdil vítkovický asistent trenéra Kamil Konečný.

Slávisté tak před úterním čtvrtým zápasem stále živí naději na postup do finále, přesto ale dobře vědí, že výhoda je i tak na straně soupeře. „Udělali jsme jen jeden malý krůček, pořád to nic neznamená. Stále prohráváme 1:2 na zápasy,“ ví Roman Červenka. „Ale série je pořád otevřená," věří si slávistický špílmachr.