Největší zážitek v Olomouci? Určitě David Krejčí, říká Bambula

Olomouci děkuji, že mi dala šanci a mohl jsem tam strávit krásná léta. Stejně tak realizačnímu týmu, všem spoluhráčům, s nimiž jsem se nádherně bavil, a samozřejmě také fanouškům, kteří mě po celou dobu fantasticky podporovali. Bude mi to všechno strašně chybět. Na druhé straně, teď mě už čeká nová zkušenost. Moc se těším.

Zákulisní informace o tom, jak to probíhalo, si nechám pro sebe. Chtěl jsem zkusit něco nového. Myslím, že mi to prospěje. Třeba se sem ale jednou vrátím. Byl bych rád, kdyby se to podařilo. Atmosféra v klubu, týmu, na stadionu, ve městě je super.

Těch faktorů bylo více. Největší roli asi hrálo to, že to budu mít hodně blízko domů. Hodinka a čtvrt z Havířova do Olomouce mi dávala zabrat. Nebudu ale lhát, roli hrály i peníze, těch dostanu víc. Nebylo to ovšem tak, že bych neměl co řešit. Lámal jsem si s tím hlavu dlouho. Budoucnost ukáže, zda jsem udělal dobře.

To už přesně nevím. Zda zůstanu, či půjdu pryč, jsem však řešil prakticky od začátku sezony.

Probírali jsme to spolu dost. Řekl mi nějaká negativa, pozitiva, ale stejně to nakonec bylo výhradně na mně.

Ano, sešlo se jich několik. A nejen z Česka. Stáli o mě ve Finsku i Švédsku. Konkrétní kluby si nechám pro sebe. Zahraniční angažmá bylo samozřejmě lákavé. Vyhodnotil jsem to ale tak, že nyní jsou pro mě nejlepší Vítkovice.

Luxusních. Nemám si na co stěžovat. Škoda jen, že jsme letos nepostoupili do čtvrtfinále. Bylo to strašně blízko. Mrzí mě také, že David Krejčí s námi neodehrál více sezon. Mohli jsme být třeba mnohem dál. Bohužel, zdraví mu to nedovolilo. Bylo to neskutečné, potkat se v jednom týmu s hráčem, který má přes tisíc startů v kanadsko-americké NHL. To se nepoštěstí každému. Byl to pro mě v Olomouci za celou dobu asi největší zážitek.

Famózní kulisa, která tu panovala a stále panuje. Stadion sice z venku nevypadá nejlépe, za to uvnitř je atmosféra úžasná. Jiným týmům se tady nehraje dobře.

Jasně. To bylo proti Spartě. Dostali jsme nakládačku, 4:0. Nehrál jsem dobře. Měl jsem pár šancí a zahodil je. Pamatuji si i na první gól. Hráli jsme s Litvínovem. Honza Knotek jel sám na bránu, trefil gólmanův beton a já to dorazil do prázdné.

Jo, něco jsme už měli. Určitě ale ještě na pivo zajdeme. A myslím, že se budeme mimo led potkávat častěji. Dáme si občas třeba večeři. Kluci tady byli fajn. To se nedá vymazat.

Vůbec. Spíše mi říkali: běž pryč, už tě tady nechceme. (smích)

Ano. Někdy mi hrává v hlavě. Hlavně to Bambule… mě bere. Zpívá si ji i můj brácha. Vždycky, když přijedu domů, pouští mi ji. Je to pěkné. Autorovi za ni děkuji. Na druhé straně, někteří si kvůli tomu ze mě dělají, řeknu to na plnou hubu, i prdel.

Ne. Přijdou tam noví trenéři, kdo, to neprozradím, a byť je znám, ještě jsem s nimi nemluvil. Doufám ale, že bude alespoň stejná jako tady, kde jsem prostoru dostával hodně.

Budu se snažit, aby nebyly poslední. Doufám, že Vítkovice mi k tomu pomohou a já jich odehraji za nároďák ještě hodně.

Je strašně těžké se tam prosadit. Z extraligy se tam dostane jen zlomek hráčů. Nemyslím si, že bych byl na té úrovni, abych na to měl. Co ale není, může být. Podaří se vám sezona a někomu se zalíbíte. Teď na to však určitě nemám.