Nejlepší gólman extraligy: Začínal jsem v útoku, brankářskou výstroj jsem si pak vybrečel

Trochu mě překvapila a zároveň i strašně moc potěšila. Je to pro mě největší ocenění v kariéře. Přestože je hokej týmový sport, moc si i individuální trofeje považuju. Zvlášť když se sezóna ze začátku pro mě příliš dobře nevyvíjela. Ale konec vyšel náramně.

Obrovskou. Neskutečně mi skvělou defenzívou pomáhali, v play off úplně maximálně. Část z té ceny patří i klukům. Moc jim děkuju.

Hlavně u mamky. Funguje jako takový můj mentální kouč. Mám skvělý vztah s oběma rodiči. Pokud jsem v nesnázích, vždycky pomohou, a třeba mámina kapustnica je dodnes mým nejoblíbenějším jídlem.

Řekl bych, že v únoru, když jsme zvítězili 2:1 na ledě vedoucího Liberce a mně i celému týmu se utkání hodně povedlo. Dva dny nato jsme si zajistili výhrou nad Chomutovem přímý postup do extraligového čtvrtfinále a já začal věřit, že sezóna pro nás přece jen může skončit zlatou tečkou.

Perfektně. Byly strašně náročné, ale na druhou stranu hrozně krásné. Snad čtyři dny v řadě jsem spal vlastně jen dopoledne a po obědě už jsme zase šli na to. Chtěli jsme se podělit o radost s brněnskými fanoušky, kteří na takový úspěch čekali strašně dlouho. Zasloužili si ho, jsou fantastičtí. Nejlepší v Česku. Připíjelo se většinou až do časných ranních hodin.

Každopádně jsem v Brně našel druhý domov, žije tady celá rodina a já ve městě trávím mnohem víc času než na rodném Slovensku.

Řadu výrazů jsem pochytil, ale za nějakého znalce se rozhodně nepovažuju.

S kamarády nebo doma mluvím spíš česky, moje dvě děti mi tak i lépe rozumějí. V kabině a v pozápasových rozhovorech pro změnu ale zase slovensky. Když mi totiž v šatně vyklouzne nějaká česká větička, dostanu od krajana Joži Kováčika okamžitě naloženo... (úsměv)

Máme v mužstvu řadu výrazných individualit, ale nikdo nehrál na sebe. Všichni do jednoho bojovali ze všech sil pro kolektiv. To, co jsme dokázali, lze jednoznačně označit za týmový úspěch.

Nejblíž mám asi k panu Nadrchalovi, který působil v Kometě jako trenér brankářů. Moc si ho vážím, spoustu jeho rad jsem si vzal k srdci.

Občas si v brance tu zodpovědnost uvědomuju. Hlavně když v utkání dlouho nepadne gól a je jasné, že první trefa bude klíčová. V play off pak přichází stres pochopitelně ještě větší, obzvlášť před náročnými fandy Komety. Snad jsem ale dokázal, že ho umím zvládnout.

Skvěle. Přejeme si úspěch a navzájem si pomáháme. Já mám vůbec v Brně na dobré parťáky štěstí. Podobné to bylo i s Jirkou Trvajem nebo Martinem Faltrem.

Kdyby mě letos povolali, asi bych neváhal a jel zabojovat o světový šampionát. Trenéři ale mají jinou koncepci a nepozvali mě. Nezazlívám jim to, trochu jsem to i čekal. Nejsem kvůli tomu zatrpklý, mistrovství světa budu sledovat a Slovákům fandit.

Ano, ale spíš takovou rodinnou. Ve Zvolenu se sejdeme s příbuznými a kamarády a trochu si připijeme. Nebude to tak bouřlivé jako v Brně.

Už jsme na tom domluvení, oba pocházíme ze stejného města. Všechno probereme a měl bych si převzít i tu vyhranou sázku.

Zpočátku trochu ano, ale pak už jsem ani moc nevnímal, kdo v liberecké brance stojí. Janka mi nakonec bylo i trochu líto. Bylo jasné, že ho v závěru sezóny sužovaly zdravotní problémy a nebyl zdaleka v optimální pohodě.

Dvanáctým prvenstvím jsme srovnali krok s dosud v Česku nejúspěšnější Jihlavou, tak ji teď budeme chtít předstihnout. A nebudu zastírat, že bych si rád v budoucnu zachytal i v kvalitnější soutěži. Mým snem pořád ještě zůstává angažmá v KHL.

Až do třetí třídy jsem nastupoval v útoku. Pak nám ale jednou chyběli gólmani a já jsem se sám přihlásil, že to zkusím. Už jsem v brance zůstal, ale táta z toho byl tehdy v šoku. Brankářskou výstroj jsem si doslova vybrečel. Pamatuju si, že jsem v obchodě sebou praštil na zem a odmítal jsem vstát, dokud ji nekoupíme. Máma mi to dodnes připomíná. Do pole mě to pak už nikdy moc netáhlo.

Stejně jako skoro všichni kluci jsem sbíral kartičky. Mým idolem byl především Patrick Roy. Hodně se mi líbí i v NHL chytající Fin Tuukka Rask.

Tohle není nic, v čem bych se nějak zvlášť vyžíval. Obvykle chytám ve zcela bílé. Když se mi poškodila, sáhl jsem po masce, kterou pro mě před časem vymysleli fanoušci. Je na ní brněnský drak, znak Komety, a já jsem si přidal jméno a datum narození dcerky.

Co to půjde. V sedmadvaceti letech nepřemýšlím nad koncem kariéry a moji krajané Lašák a Laco jsou příklady toho, že můžu podávat vynikající výkony i ve vyšším věku. Zatím ještě ani neřeším, kam se vrhnu po skončení aktivní činnosti.

Ještě teď před začátkem suché přípravy, i v hlavním volnu v červenci, se chystám k moři. Mám v oblibě Itálii, ale o prázdninách letos zvolím zřejmě něco exotičtějšího. Uvažuju o Dubaji. U moře ležím, odpočívám a nic neřeším. Na památky mě nikdo nedostane.

Máma má doma ve Zvolenu ranč, u koní je mi dobře. Občas tam zavítám i během sezóny.

Baví mě všechny kolektivní hry, ale rád si zahraju i tenis nebo squash. V televizi sleduju hlavně hokej. Fotbal spíš při významných akcích typu světového či evropského šampionátu. A občas se kouknu na Ligu mistrů.

Dcera Ellisa se už naučila velice slušně bruslit. Synovi Alekovi jsou teprve dva roky, ale budu rád, když ho začne hokej bavit. Pokud si ale vybere cokoliv jiného, smutný z toho nebudu.