Nechci se loučit jako spráskaný pes, líčí Lev. Přeje si, ať se s Libercem rozhoduje jen na ledě

Play off pro vás začíná už v neděli. Jaké je naladění v kabině před klíčovými boji?

Už odpočítáváme dny a těšíme se, až do toho v neděli vlétneme. Byli jsme rádi, že jsme zvládli ubojovat čtyřku. Už jsme si nastřádali nějaké šrámy a i díky pauze jsme po dlouhé době kompletní.

Sledoval jste předkolo a své potenciální soupeře?

Nejvíc jsem samozřejmě koukal na sérii Plzeň – Liberec, ostatní jsem sledoval poočku. Dostali jsme i nějaké volno, takže jsem se zajel na víkend na zápasy v Plzni podívat. Pozoroval jsem, jak Liberec hraje takticky. Nemyslím si, že by přesilovky nebo oslabení změnil ze dne na den.

Přál jste postup Plzni?

Nemá cenu říkat nějaké fráze a mlžit. Ano, přál. Chtěl jsem, ať vyhraje. Ale když jsem viděl, že se série natahuje na pět hodně fyzicky náročných zápasů, říkal jsem si, že nám více vyhovuje postup Liberce.

Co tahle série ukázala o vašem soupeři?

Že play off není jen o hráčích, kteří zářili v základní části, ale že Tygři mají výborné čtyři lajny. Mladí kluci jako Rychlovský, Dlouhý nebo Ivan hráli fantasticky. Nemůžeme koukat, jestli stojíme proti první nebo čtvrté formaci. Potřebujeme hrát celých šedesát minut. Nečeká nás nic snadného.

Bude to emotivní čtvrtfinále i s ohledem na zápasy v základní části, například lámání libereckých hokejek na střídačce?

Vypjaté to bude určitě, a to se ani nemusíme vracet k těmhle situacím. Škraloupy jsou na jedné i druhé straně. Měli jsme nedávno besedu s fanoušky. A ti snad Liberec nesnáší ještě víc než my. Bude to zajímavé. Já jdu do série s jediným přáním.

S jakým?

Ať se rozhoduje na ledě, a ne někde jinde. Ale Liberec určitě vytáhne staré excesy. Očekávám emotivní výlevy do novin, do televize. Ale chci se soustředit na nás. Nemám rád tohle brečení a nebudu řešit, když mi bude nadávat nějaký fanoušek.

Cítíte, že je na vás letos menší tlak, než když jste loni vyhráli základní část?

Veřejnost má vždycky nějaká očekávání. Každý fanoušek chce titul. Zásadní je, jaký tlak si připustí sama kabina. Minulý rok, kdy jsme vypadli hned ve čtvrtfinále, nám otevřel oči. Všichni jsme na špičkách. Tréninky mají skvělou úroveň. Dbáme na detaily, které nás loni potopily.

Máte ještě větší chuť uspět letos s Hradcem, když je to vaše poslední sezona na východě Čech a vracíte se zpátky do mateřské Plzně?

Mám obrovskou chuť. Nechci se loučit s hlavou dole jako spráskaný pes. Sám sobě nic slibovat nemusím, ale fanouškům samozřejmě ano, aby nebyli na pochybách. Mám Hradec rád a chci pro něj odvést maximum. Zažil jsem tu finále Ligy mistrů, vítězství v základní části, tak teď by to na závěr chtělo ještě úspěšné play off.

Nebylo pro vás nepříjemné, že se o přestupu vědělo od poloviny sezony?

Ne. Manažeři se mě na to ptali, já se zveřejněním souhlasil. Mám na sebe ještě větší tlak, který mi ale pomáhá, dává mi další motivaci. Tenhle pocit už jsem zažil, když jsem odcházel z Plzně do Vítkovic. Tehdy jsme s nimi dokonce hráli v předkole a taky na pět zápasů do prodloužení.

A jak se těšíte na návrat do rodného města?

Vracím se víceméně domů. V Plzni jsem strávil patnáct let života. Nemělo cenu to natahovat a tvrdit, že netuším, kde podepíšu smlouvu. Nabídek jsem měl víc, ale už jsem se nechtěl zase stěhovat a tahat rodinu na nové místo. Takový typ nejsem. Potřebuju rodinné zázemí. Do Plzně se těším. Když se naskytla šance vrátit, sáhl jsem po ni. Chci si za Škodovku zahrát ještě ve věku, kdy můžu být přínosem, ne tam jen dohrát poslední rok kariéry a hazardovat se svým jménem. Navíc v Plzni mám i plány do budoucna.

Usadíte se tam už natrvalo?

Rád bych. Řešíme stavbu nového baráčku. Do konce roku bychom do toho chtěli kopnout. A to se samozřejmě řeší líp, když můžu být přímo u toho.

Co vám bude chybět na Hradci?

Hlavně parta českých kluků. Všichni máme stejně staré děti. Po vyhraném zápase se na ledě sejde školka. Vídáme se i mimo hokej, chodíme do různých dětských heren, na výlety. Klape nám to v osobním životě, a to se pak projevuje i přímo na ledě. Protože kdybychom si nesedli, nebudeme nejlepší kamarádi ani v hokeji.

Letošní sezonu jste navíc přetavil v osobní bodový rekord.

To sice jo, ale je to jenom jedna část. Záleží hlavně, jak se daří týmu. Základní část byla hodně náročná. Měli jsme spoustu zraněných, do toho jsme hráli Ligu mistrů. Bylo na nás starších, abychom tým táhli. Někdy to šlo líp, někdy hůř. Ale dostali jsme se do top čtyřky, takže paráda.

A povedlo se vám znovu prodloužit rekordní sérii bez absence na neuvěřitelných 648 zápasů. Jak to děláte?

Nejsou v tom žádná kouzla nebo lektvary z Harryho Pottera (směje se). Já nic neměním. Mám svou rutinu, starám se o sebe a klepu na zuby, že zdraví drží. Chřipka nebo viróza nás během sezony potkala. Ale jsem ze staré školy, vyrůstal jsem vedle Martina Straky, Jardy Modrého, Tomáše Vlasáka nebo Ondry Kratěny. Viděl jsem u nich, co všechno dělají pro své zdraví.

Pomyslíte někdy na to, kam až můžete svůj rekord dotáhnout?

Tím, že už jsem ho překonal, tak ani ne. Jestli série skončí hned nebo třeba za dva roky, je mi jedno. Kluci v kabině už mi říkají, že nikdo nemá šanci mě překonat. Ale uvidíme za deset let. Teda spíš za víc, protože moje série už deset let trvá (usmívá se).

Nastartoval jste ji při mistrovské sezoně Plzně. To by bylo krásné zopakovat si po deseti letech, že?

Ani se neodvážím to vyslovit nahlas. Ale samozřejmě by to bylo úžasné.