Článek
Tříbodovou výhrou byste nakročili k vysněnému cíli, a naopak Dynamo dostali v boji o udržení do svízelné situace. Cítíte ideální příležitost na sportovní pomstu?
(úsměv) Jo, pomsta v uvozovkách. Jsem zvědavý, jak to dopadne.
Stále vás listopadový odchod z Pardubic bolí?
Trápí mě z principu, že se na mě úplně zbytečně naházela špína, která prostě není pravda. Že jsem pryč, mě už přebolelo, tohle je zkrátka náš hokejový život. Ale jakým způsobem k tomu došlo a že lidi, kteří byli v úzkosti, to hodili na někoho jiného, mě mrzí dodnes.
Jak jste první dny po vyřazení z týmu snášel?
Nejhorší bylo, když ta špína vyšla na povrch a prakticky všude se to rozebíralo. Vůbec nic jsem nečetl, žádné články na internetu, protože bych se z toho zbláznil. Navíc bych tím nic nevyhrál. Čím víc bych kopal kolem sebe, jenom bych se ponižoval na úroveň lidí, kteří tohle produkovali. Snažil jsem se od všeho separovat, ale bylo to pro mě strašně náročné.
Co bylo v tu dobu pro vás úplně nejtěžší?
Když články vyšly, já byl stále pod smlouvou s Pardubicemi a trénoval s juniorkou. Všechny lidi jsem tedy pořád potkával na zimáku. To bylo fakt hrozně nepříjemný. Ale když jsem pak s Dynamem rozvázal kontrakt, vše už bylo ok.
Váš konec na východě Čech trochu evokuje kauzu Tomáše Rolinka...
Ano, příběh to byl naprosto stejný. Jsem za Tomáše rád, že ho vzali zpátky. Je veliký srdcař a vím, že mu na klubu záleží. Přijme jakoukoliv roli, jenom aby se mančaftu dařilo.
Z Pardubic jste neodešel v dobrém. Cítíte vůči klubu zášť?
Určitě ne. Nerozešel jsem se v dobrém s lidmi, kteří už tam teď ale nejsou. Pardubice jsou jinak super hokejová destinace, ať místem, zázemím a fanoušky. Klobouk dolů před nimi. Já si nedokážu představit, kde by někde jinde chodilo osm nebo devět tisíc lidí na mužstvo, které je poslední. Lidé stále povzbuzují a chodí, hráčům sprostě nenadávají. Jsou neskuteční.
Proti Dynamu jste za Kladno nastoupil už zkraje ledna. Co jste tehdy v pardubické aréně prožíval?
Bylo to dost specifické a takové divné, protože jsem do Pardubic přijel jen nedlouho poté, kdy jsem tam skončil. Emoce ve mně byly silné. Zápas jsme tenkrát otočili a vyhráli, takže jsem měl radost. Na druhou stranu mi bylo líto všech fandů, mají mě tam myslím rádi. Oni tehdy byli v obrovské krizi a viděl jsem na nich zmar. Dnes je to jiné, vyšplhali se do naší zóny.
Kladno prohrálo devětkrát v řadě, vy sám jste už devět zápasů nevstřelil gól. Je to pro vás jako vyhlášeného střelce ubíjející?
Ubíjející a frustrující. Byl bych rád, kdyby mi to tam padlo a zlomilo se všechno právě v pátečním zápase. Ale nejdůležitější bude výhra, protože tři body budou mít cenu zlata. Máme černou sérii v nejnevhodnější čas, jaký může být. Ale stále to máme ve svých rukách. Čeká nás jeden z nejdůležitějších utkání sezony.
Zápas je klíčový pro oba týmy. Dojde i za této situace na nějaké špičkování s bývalými spoluhráči?
(úsměv) Uvidíme, co se vyskytne. Může něco být. Zatím ale nic neproběhlo. Já tohle extra nedělám, protože to nemám rád. Raději se soustředím sám na sebe a nechci do nikoho rýpat, protože věřím, že existuje nějaká karma. Nechci tedy nic pokoušet.
Jste s některým z někdejších pardubických parťáků stále ve spojení?
Já hrál paradoxně v minulé sezoně ve Vladivostoku s obráncem Zacharčukem, který přišel do Pardubic po mém odchodu. Určitě si napíšeme, prohodíme spolu pár slov. Je to velmi dobrý chlapík. Když přišel, tak jsme si dost intenzivně psali. Ale nic velkého, jenom, jak se mu hraje a tak. Klasické věci.
Bude dnešní souboj s Pardubicemi hlavně o vůli, bojovnosti a srdci?
O detailech. Kdo udělá na ledě míň chyb, ten vyhraje. Hokejová spravedlnost bude taková, že body dostane ten, který bude v těchto věcech lepší, zkušenější a trpělivější. Radit něco trenérům na soupeře by bylo bezpředmětné. Změnil se trenér, herní systém, dost to tam překopali.
Marek Hovorka se před Vánoci vrátil do Kladna.
Kladno se snaží přerušit dlouhou šňůru nezdarů. Proč se nedaří vyhrát?
Faktorů je víc. Jeden z nich je, že dostáváme v našich přesilovkách góly, což je v takhle těžkých utkáních obrovská chyba. S Litvínovem jsme dostali dokonce dva. Jde i třeba o špatná vystřídání nebo zbytečné fauly. Jsou to maličkosti, za které se v extralize zkrátka pyká. Každý detail, zvlášť v této fázi hry, se tady prostě trestá.
Navzdory prekérní situaci panuje v týmu bojovná nálada. Frustrace se neprojevuje.
V loňské sezoně jsem v Pardubicích zažil podobnou šňůru a atmosféra tam byla o hodně horší. Furt je to ještě v pohodě. Frustrace není cítit, na druhé straně je potřeba to udržet v nějaké normě. Posrandičkovat, ale zachovat taky vážnost. Na druhou stranu, pokud nejde o život, nejde o nic.
Tlak je na vás enormní. Jak si ve volných chvílích od hokeje nejlíp vyčistíte hlavu?
Jdu se projít, ale většinou jsem strašně rád někde sám a popřemýšlím na řadou věcí. Bydlím tu v penzionu, pustím si třeba film, přečtu knížku. Nebo si lehnu a pospím si klidně celý den.
Při lítém boji o bytí a nebytí asi není ranní probuzení nejpříjemnější.
On je každý den jiný. Jednou jste totálně dole, frustrovaný, ale pak se vyspíte, vyfrešujete a další den je třeba v pohodě. Celé mužstvo se teď soustředíme na páteční zápas a doufám, že ho zvládneme.
