Článek
Začátek nové sezony se blíží. Na co se nejvíce těšíte?
Hlavně na to, až skončí ty galeje. Přijde mi, že rok od roku je letní příprava náročnější a náročnější. Letos jsme do toho navíc opravdu šlápli, tak už se těším na pravidelný zápasový rytmus, až se celý koloběh rozjede.
Takže je to ještě větší makačka než před rokem v Hradci Králové?
Minimálně je to podobné. Ale prostě panuje taková doba, náročnost hokeje rok od roku roste. Děsím se toho, co budou kluci podstupovat za deset let. Jestli někdo říká, že je červenec a srpen pro hokejistu zábava, tak určitě lže. Je to tvrdá dřina. Ale jsme natolik chytrý, že víme, že je potřeba to odtrénovat. Pak z toho těžíme celou sezonu. Když mi někdo něco řekne, tak to udělám. Dělám to přece pro sebe. Vím, co je třeba, abych mohl hokej hrát dál. A prodloužit si kariéru, abych nebyl mega trapnej.
Seriál Sport.cz ke startu Tipsport extraligy
Hokejová Tipsport extraliga startuje už 17. září. Server Sport.cz vám proto každý den přináší rozhovor se zástupci každého ze čtrnácti klubů od Kladna až po mistrovský Třinec včetně exkluzivních videí.
Berete letní přípravu jako nutné zlo celou svou kariéru?
V mládí to bylo ještě horší. Největší zlo na světe, úplně jsem to nesnášel. Zlomilo se to ve mně při odchodu do Kanady. Od té doby mám dobrý pocit, když si splním svoje. Trénuju sám hodně brzy ráno, když ještě většina lidí spí. Láska to není, ale pocit po splněné práci je fajn.
A láska k hokeji se vás pořád drží?
Jo, drží. Tahle hra je pořád nejlepší práce, kterou jsem si mohl vysnít. Hokej je můj život a jsem mu vděčný za všechno, co mám, jak žije moje rodina, za všechny zážitky. Samozřejmě se ta láska k hokeji trochu změnila. Jako mladý člověk miluje především sám sebe, chce hlavně dávat góly. Když je hráč charakterově trochu normální, při smyslech, mění se to. Najednou mám rád věci, kterým jsem se v sedmnácti smál.
Hokejista Radek Smoleňák v dresu kladenských Rytířů
Například?
Cítím velkou vazbu ke kabině, ke srandě v ní a ke spoluhráčům. Tenhle vývoj je ale naprosto přirozený. Odmalička mi taťka říkal, že musím makat, abych se dostal pryč z Česka. A jak toho docílit?
Sbírat body, dávat góly.
Přesně tak. A je to úplně v pohodě. Tohle nastavení je v mládí normální. Když už si ale hráč udělá pozici v týmu, měl by začít slevovat z nároků na sebe, svoje čísla, a začít objevovat reálnou krásu hokeje. Tím si projde každý.
Jakým způsobem řešíte budoucnost? Hokejovou i tu po kariéře?
Jsem hodně plánovací. Tuším, co bude za rok, deset i patnáct let. Mám rád svoje plány. Souvisí to s tím, že jsem hodně zodpovědný a mám rád přehled o tom, co se bude dít. Rozhodně nežiju ze dne na den. Teď ale hlavně přemýšlím nad tím, abychom tuhle sezonu odehráli s hlavami nahoře. Kdybychom zase na konci hráli baráž, byla by to pro mě polosmrt.
Část hokejové veřejnosti ale už před sezonou znovu posílá Kladno do baráže. Co to s vámi dělá?
Vůbec nic, jsem s tím úplně v pohodě Ať si každý říká, co chce, já jim ten názor neberu. Samozřejmě nejsem hloupý a je mi jasné, že naše možnosti jsou jiné než ty týmů vepředu. Na druhou stranu si nepamatuju, že by nás loni vyjma jednoho zápasu, kdy jsme dostali sedmičku v Liberci, někdo přejel. Letos slavíme sté výročí, tak chci zabojovat o play off. Smutných roků na Kladně už bylo dost.
Vnímáte jako jeden z lídrů při výroční sezoně ještě větší zodpovědnost?
Rozhodně. Spousta kluků si to asi neuvědomuje, protože nejsou Kladeňáci. Já jo, vyrostl jsem tam. A vyrostl jsem na těch legendách ze zlaté éry. Dnes a denně tam vidím fotky pánů Kaberlů, Pospíšilů nebo Nových. Tyhle pojmy pro mě něco znamenají. Chci těmhle velikánům udělat radost a vrátit jim chuť chodit na zimák, aby na nás nenadávali.
Jak vás těší, že vám zůstalo kapitánské céčko?
Z toho mám samozřejmě radost. Hlavně na Kladně, kde nosil céčko třeba Patýs (Pavel Patera) a další kluci, které jsem měl vždycky rád. Ale i kdybych kapitán nebyl, nic se pro mě nemění. Jsem pořád stejný, zodpovědný. Rád jsem v popředí, a když se jde do války, nakráčím tam první. Nesedí mi být jeden z mnoha a jen tak proplouvat životem.
Jako správný kapitán jste v létě inicioval teambuilding na raftech.
Jasně, ale to je důležité úplně kdekoliv, v jakékoli firmě. Se spoluhráči se vídáme na zimáku, v posilovně nebo občas s dětmi. Ale je fajn vypadnout a změnit prostředí. Pro nováčky, kteří tým neznali, to bylo skvělé na prolomení ledů.
Čím se budete snažit týmu pomoct přímo na ledě?
Lidi dobře znají mé silné a slabé stránky. Musím zůstat pořád stejný. Kdybych si hrál na playmakera, tak by to asi vypadalo blbě. Rychlonožka ze mě už taky nebude. (směje se) U mě je to o zdraví, které je klíčové. V Hradci jsem byl zraněný a potácel jsem se sezonou. V závěru už byla moje pozice taková, jaká byla. Už jsem cítil, že vztah nás přerostl. Ale v dobrém.
Takže i zpětně hodnotíte návrat domů jako nejlepší možnou volbu?
Stoprocentně. Všechno do sebe zapadlo. V sedmnácti letech jsem vypadl z Česka a celou kariéru jsem se potloukal po světě, proto jsem si to teď užíval doma navzdory výsledkům. Těšilo mě, že jsem byl zdravý, odehrál jsem zbytek sezony, trenéři mi věřili a dokázal jsem týmu pomoct nejen góly.
Kvalita extraligy příchody hráčů jako Roman Červenka, Jiří Smejkal nebo Ondřej Kaše nadále roste. Co to znamená pro soutěž i vás?
Neříkám, že jsem z těch kluků pos*anej. Většina z nich je mladších než já, hrál jsem proti nim. Ale jsem moc rád za fanoušky. Už loni byla extraliga asi nejkvalitnější v historii. A tahle jména přitáhnou na stadion další diváky, další mladé kluky, kteří si budou hrát na tyhle hvězdy. To mi dělá radost. Jasně, zahrát si proti Červusovi bude fajn, ale fotit se spolu asi nebudeme. (směje se) Mladší spoluhráči to asi vnímají jinak a ze začátku na něj budou koukat s otevřenou hubou. Ale takhle by to mělo být.
