Článek
Víc branek než Jágr vstřelili pouze čtyři hokejisté nejvyšší domácí soutěže. „Sebe vůbec neřeším, opravdu ne. Ani nevím, co bych k tomu řekl, zase přece nejsem tak špatnej hráč. Hele neblbněte, nějakou střelu pořád mám, to mě nesmíte podceňovat, hrál jsem přece skoro třicet let v NHL," usmívá se Jágr s tím, že mu jde hlavně o to, jak hraje Kladno.
Ať se to někomu líbí, nebo ne, tak právě on každým zápasem dokazuje svou výjimečnost a posouvá věkovou hranici nejstaršího hráče, který kdy na domácí elitní scéně skóroval. „Mám už jen sto patnáct kilo a hrajeme se mi líp," tvrdí Jágr, jehož ice time pokaždé převyšuje dvacet minut a to mu v polovině února bude už 48 let.
Jaromír Jágr z Kladna po vstřelené brance.
Netají ale rozčarování, že série čtyř zápasů s bodovým ziskem skončila pro jeho klub právě na pardubickém ledě. „Kdyby nás domácí přehráli, tak neřeknu ani slovo, podám jim ruku a smeknu čepici, jenže my se porážíme sami, a to je špatný. Jsem vážně naštvanej z těch chyb, které jsme v neděli večer udělali. Je třeba do hry dostat trochu víc zodpovědnosti, protože jinak se kvůli jednotlivcům potápí celej mančaft," líčí hrající vlastník Rytířů.
„Nemůžeme přece opakovat pořád stejný věci dokola. Denně se o tom bavíme, každou chvilku je právě o tomhle na tréninku nebo v kabině řeč, jenže je to s námi jako s neposlušnými dětmi ve školce. Musíme si už sakra uvědomit, že tam na tom ledě nehraješ za sebe, ale za tým a každou chybou ubližuješ svým parťákům," připomíná Jágr.
Po jeho kontaktním gólu na 3:2 mysleli Rytíři na vyrovnání. „Mockrát jsme se ale nechali vyloučit, to pak můžeš těžko udělat nějaký tlak," míní, ale hned odmítá, že by omluvou pro Kladno měla být dvě náročná utkání během víkendu. „Když je zvládnu já ve svých letech, tak by toho měli být schopni i kluci o pětadvacet let mladší, jenže oni vůbec nebruslili," říká zklamaně.
„My se na Jágra připravovali, i tak ale svým typickým způsobem na ledě dominoval. Hraje ještě lépe než před půl rokem v baráži a 24 hodin po parádním vystoupení proti Liberci podal další famózní výkon," vysekl i pardubický trenér Radek Bělohlav poklonu sedmačtyřicetiletému útočníkovi.
Jan Mandát z Pardubic a Jaromír Jágr z Kladna.
Když Jágr před lety říkal, že chce hrát hokej alespoň do padesáti, mnozí se smáli. Chápali to jako jeden z častých vtípků olympijského vítěze z Nagana. Jenže čím dál více se zdá, že to v jeho podání legrace nebyla. Jágr stačí i hráčům o generaci mladším, navíc je pořád schopný sám rozhodovat zápasy. „Kdo tomu tehdy moc nevěřil, srovnával to sám se sebou. A ani se nedivím. Ale já jsem z jiného těsta," ujišťuje Jágr.
Zřejmě bude schopen následovat legendárního Gordieho Howea, který hrál ligovou soutěž ve své domovině až do 52 let. „Zase neblbněte, tohle není NHL. I když tolik, jako já, když jsem byl mladý, tak v životě nikdo netrénoval. Nebo si to alespoň myslím, pro mě je teď tohle jako nic. Nevěřím, že by byl někdo čtyři hodiny za den na ledě a dělal tisíc dřepů. Tomu nevěřím. To nedělají hráči ani teď," podotýká Jágr.
Zleva Jaromír Jágr a Patrik Poulíček z Pardubic.
Důležité pro něj je, že ho dřina s hokejem spojená pořád baví, zatímco některým i o dost mladším hráčům už se mnohdy nechce tolik ji podstupovat. „No já proto ale zase nemusím tolik dělat. Já už to mám v sobě, to je nahraný z mládí. To je v tom programu, jedu na autopilota," tvrdí se širokým úsměvem.
"Kdo to nedělal dřív, tak už to těžko nažene. Je to jak s angličtinou. Je sakra rozdíl, jestli se ji začneš učit ve třech letech, nebo až ve třiceti," srovnává Jágr.
